17/09/2020 | téma | Katka Matuštík*ová

Jak psát česky o nebinárních lidech?

Český mediální prostor a čeština samotná se v současné době snaží reagovat na tzv. jazykovou emancipaci genderu či na to, jak psát o nebinárních lidech. Naposledy jsme se s tím mohli setkat při příležitosti udělení Mezinárodní Bookerovy ceny, kterou získal nizozemský spisovatel Marieke Lucas Rijneveld. Anebo spisovatelka?

Představuji se obvykle jako básník a učitelka češtiny pro cizince, protože to o mně hodně vypovídá. Kromě posedlosti různými — nejlépe dost krajními — variantami češtiny taky to, že volba rodu obou profesí je zcela záměrná a měla by sloužit jako instrukce k použití zájmen. A že lepší řešení zatím bohužel nemám.

Ve skupině několika nebinárních lidí (těch, kteří se identifikují jako muž i žena zároveň) na Facebooku, kde se snažíme téma nebinární češtiny řešit, převažuje názor, že by bylo možná lepší už nemluvit vůbec. Rozhodnutí magazínu Aktuálně.cz psát o Marieke Lucasovi Rijneveld v neutrálnějším mužském rodě není nakonec zdaleka tak špatné.

Marieke Lucas Rijneveld, foto: Booker Prize

Připadalo mi vhodné zahrnout tento osobní úvod už vzhledem k tomu, že právě čtenáři tohoto webu by mohli porozumět frustraci z toho, když v jazyce přestanete vidět sami sebe. Současně tím trochu předjímám i závěr: aktuálně nejlepší způsob, jak psát o nebinárních lidech, je dát jim svou vlastní snahou a invencí najevo, že jste kvůli nim ochotní překročit striktní — gramatickou i reálnou — hranici mezi mužským a ženským rodem.

Ještě jsme se nedostali do bodu, kdy by existoval obecně přijímaný způsob, jak v češtině psát genderově neutrálně, pokud se nespokojíme s textem posetým hvězdičkami. Aby byla nebinární čeština přirozenou součástí jazyka, potřebuje hlavně široký okruh mluvčích, kteří ji postupně (omylem) vytvoří.

Hvězdička*y

Pojďme se však konstruktivně podívat na to, co máme k dispozici. V češtině totiž pochopitelně nejde jen o zájmena — pro ilustraci připojím příkladové věty. Použiji v nich hvězdičku, která se stává čím dál tím populárnějším řešením v psaném textu, ale ve větším množství odrazuje od čtení.

Marieke Lucas Rijneveld je nizozemský*á spisoval*ka. Narodil*a se v roce 1991. Letos mu*jí byla udělena Mezinárodní Bookerova cena za jeho*její debutový román The Discomfort of Evening.

Dodejme ještě, že už samotné jméno je v češtině překážka, jakmile ho máme skloňovat (bez Rijneveld*a). Rijneveld nám to vlastně dost usnadňuje tím, že místo jednoho rodově neutrálního jména volí možnost si k původnímu Marieke (f) připojit Lucas (m), nic nám tedy nebrání jména ohýbat v příslušných rodech. U příjmení se přikláním k nesklonnosti, tedy vlastně ženskému rodu, protože se mi subjektivně zdá, že podoba bez koncovky na rod nejméně upozorňuje, to už je ovšem mnohem méně jasné.

Co se týče nejčastěji diskutovaných zájmen, čeští nebinární lidé a jejich okolí brzy adaptovali they/them: „Letos jim byla udělena… za jejich román…“ Tvrzení, že není jasné, o kolika lidech je řeč, považuji za výmluvu — při vykání s tím nemáme problém, angličtina úspěšně přežívá s dvojím „you“ a především, zájmena vždy referují k subjektu, který je už známý. Pokud ne, je to chyba formulace, ne zájmena. Jediný skutečný problém je první pád oni/ony — v okruhu projektu TakyTrans proto tuto formu nahrazujeme variantou one.

Výhodou češtiny přitom je, že jako podmět věty zájmeno většinou vynecháváme: můžeme bez obav mluvit o tom, co Rijneveld právě teď píše, kde žije a co bude dělat potom, a rod vůbec neprozradit. (Pokud tedy z plurálového oni nevyvodíme rovnou důsledný majestátní plurál jako ČT art v článku o hudebním zjevení jménem Dorian Electra — k nikomu jinému by se to ovšem nehodilo lépe.)

Katka Matuštík*ová, foto: osobní archiv

O něco výraznější, i když stále poměrně dobře přijímanou inovací je koncovka -e v minulém čase sloves: Narodile se v roce 1991. Pro kompletnost uvedu i množné číslo: pokud mluvíme o více nebinárních osobách nebo lidech různých rodů, s příjemnými vzpomínkami na školní diktáty používáme znak ẏ (onẏ bylẏ). Koncovka -é u přídavných jmen už se ale s nadšením nesetkává (např. jsem spokojené) už vzhledem k obecné nevoli přijmout střední rod, který stále považujeme za příliš svázaný s věcmi a dětmi.

Na otázku, co dělat se spisovatelem*spisovatelkou, jen bezradně krčíme rameny a snažíme se hranici prolomit aspoň formou vtipu. Neformální vtipkování je obecně dobrá živná půda pro revizi češtiny a popravdě jediné území řeči, kde se aktuálně cítím úplně pohodlně — nejlépe pokud mé hříčky nepřekročí hranici mé hlavy. Diskuse se ovšem vede spíše o vypořádání se s potřebou zahrnout nebinární lidi ve formálním, spisovném jazyce, kam se individuální slovní hříčky nehodí.

Vhodná náhrada

Otázkou je, kolik z původně zamýšleného sdělení jsme ochotni obětovat, abychom se vyhnuli jednomu písmenu.

S určitými kompromisy je možné se mnoha rodovým koncovkám vyhnout bez nutnosti se uchylovat k jazykovým inovacím: cena byla udělena nizozemskému románu z pera Marieke Lucase Rijneveld. Například přídavná jména lze vztáhnout k výsledkům práce namísto osoby (jako tady), nahradit příslovcem (je dobrý*á spisovatel*ka vs. píše dobře), vymyslet měkké synonymum (cílevědomý*á vs. ambiciózní), případně použít druhý nebo třetí stupeň (s oblibou říkám, že jsem spíš línější). Namísto spisoval*ka bychom mohli jednoduše napsat: Marieke Lucas Rijneveld se věnuje psaní poezie i prózy. Šikovný stylista by dokázal napsat genderově neutrální článek tímto způsobem. Otázkou je, kolik z původně zamýšleného sdělení jsme ochotni obětovat, abychom se vyhnuli jednomu písmenu.

Na závěr shrňme, kam jsme s příkladovými větami dospěli: Marieke Lucas Rijneveld se věnuje psaní poezie i prózy. Narodile se v roce 1991 v Nizozemsku. Letos jim byla udělena Mezinárodní Bookerova cena za jejich debutový román The Discomfort of Evening. Řada situací v češtině prozatím nemá pro nebinární lidi dostatečně uspokojivé řešení. Jazyková změna je dlouhý proces a důležité je zejména to, že probíhá a že individuální mluvčí i média mají snahu se na něm účastnit. Experimentujme, jak jen nám čeština sama dovolí.