Jak to mají anarchisté

Zítra na pražském výstavišti začne další ročník největší literární a knižní akce v Česku Svět knihy a potrvá až do neděle. Ve veletržním stínu se v sobotu odehraje v Praze ještě jeden festival, malý, ale o to údernější. Autonomní sociální centrum Klinika bude hostit čtvrtý ročník Anarchistického festivalu knihy. O anarchismu, policejním násilí a literatuře jsme si povídali s jedním z organizátorů Janem Hanušem.

Pro koho Anarchistický festival knihy je? Festival je určený lidem, kteří se chtějí dozvědět, co je to anarchismus, a to od samotných anarchistů. Anarchismus je v poslední době ve veřejném prostoru hodně skloňován a Anarchistický festival knihy je událostí, kam se dá přijít, podebatovat, dozvědět se, jak to vlastně ti anarchisté mají. A jak to ti anarchisté vlastně mají? Pokud mám stručně odpovědět, pak anarchismus je snahou o svobodnou společnost bez útlaku a vykořisťování, ať už je založená na čemkoliv — rasismu nebo třeba nutnosti platit hypotéku. Anarchismus usiluje o svobodnou společnost, kde lidé mají možnost rozhodovat o věcech, které se jich týkají. Neusiluje o to většina politických doktrín? Myslím, že nikoliv. (Neo)liberálové chtějí, ať rozhodují ti s větším měšcem, parlamentní levice chce dnes to samé jen s tím, že by od stolů bohatých mělo padat více drobků. Anarchisté ale nechtějí moc pro sebe, anarchisté chtějí moc zrušit. Ať už je založená na penězích, pohlaví, rase či čemkoliv jiném. Dá se vlastně říct jednotně „ti anarchisté“? Neexistují uvnitř českého anarchistického hnutí debaty, pnutí a názorové proudy? Jednoznačně. Snažím se tu formulovat „nejmenší společný jmenovatel“, v rámci anarchistického hnutí působí různé proudy, které kladou různý důraz na rozdílné aspekty. Existuje tu spousta skupin, každá z nich má svoji cestu, ale cíl máme společný. A co si představit pod anarchistickou literaturou? „Anarchistická kniha“ je kniha pocházející z toho, co nazýváme šílenou formulací „širší okruh antiautoritářského hnutí“. Myslí se tím všechny skupiny, organizace a party, které se hlásí k anarchismu v širokém slova smyslu, tedy i pokud třeba slovo „anarchismus“ ani nepoužívají. Může to být kniha o anarchismu, ale třeba i román nebo poezie — obojí se na festivalu pravidelně vyskytuje —, pokud nějakým způsobem z našeho hnutí vychází. Doporučíte mi nějaký současný anarchistický román? Na festivalu bude poprvé k dostání kniha Exodus od Petra Silajeva, popisující prostředí antifašistického hnutí v Rusku na přelomu tisíciletí. Tato kniha dostala několik literárních cen, tak kvalitou snad nezklame. Jaká je v Česku tradice anarchistické literatury? Obrovská. Vždyť poprvé snad všichni o anarchismu slyší ve škole v hodině literatury, kdy je řeč o Fráňovi Šrámkovi, Františku Gellnerovi a dalších „anarchistických buřičích“. Na konci devatenáctého a začátku dvacátého století pak v češtině vyšla celá řada titulů velkých anarchistických myslitelů, vycházelo i mnoho anarchistických časopisů. Po roce 1989 pak na tuto tradici navázala samizdatová činnost novodobého anarchistického hnutí. Proč pořádat tak úzce vymezenou akci? Kvůli zvýšení povědomí o anarchismu, neochotě nakladatelů a knihkupců se anarchistickou literaturou zabývat? Hlavním důvodem je snaha alespoň na jeden den vytvořit prostor, kam může kdokoliv bez obav přijít se podívat, co jsou anarchisté vlastně zač. Moc podobných možností v průběhu roku není — na demonstraci zvědavý člověk přeci jen nedorazí, nehledě na to, že kordony policistů a vrtulník nad hlavou ho snadno můžou odradit. Lidé kolem Kliniky nebo z antifašistických kruhů v tomto kontextu občas dostávají nálepku levicových teroristů. Co si o ní myslíte? Toto označení si oblíbili stoupenci krajně pravicových myšlenek, protože je dostatečně šokující a dehonestující. Velmi jim to pak usnadnila teatrální razie a zatýkání v rámci tzv. operace Fénix, kdy policie zadržela několik anarchistů, obvinila je z trestného činu — teroristického útoku — a vsadila do vazby. Jak se v uplynulých týdnech ukázalo na prvním z obviněných, který se dostal k soudu, celá kauza byla smyšlená a účelově vyrobená — samo státní zastupitelství, které zastupuje žalobce, tedy stát, navrhlo zproštění obžaloby, ke kterému také došlo. Celá řada lidí i mimo okruh anarchistického hnutí si myslí, že případ úmyslně vyrobilo protiextremistické oddělení Policie ČR, součást Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Anarchistickému hnutí se začalo dařit, rostlo, a protiextremistické oddělení ho potřebovalo nějak paralyzovat. Tak si vymyslelo absurdní obvinění z terorismu. Jaké důvody by mohla policie mít pro vymýšlení obvinění z terorismu? Když je vaší prací potírání extremismu, potřebujete nějaké extremisty. Jednotlivá policejní oddělení spolu soupeří o zdroje, techniku, rozpočty. V rámci soupeření samozřejmě nadsazují nebezpečí svých klientů. A pokud budete chtít víc a víc peněz na sledování toho, jak lidé organizují přednášky a tisknou knihy, asi je nedostanete. Pokud budete chtít peníze na potírání „anarcho-bolševických buňek“, jejichž členové chtěli upálit malé dítě ministra obrany… To už zní u nadřízených lépe, ne? Narážíte asi na případ Igora Ševcova. Je jeho osud symptomatický pro anarchisty v Česku? To záleží, v jakém smyslu to myslíte a z jakého úhlu se na to díváte. Pokud tak, že Igor si i přes několikaměsíční nespravedlivé vězení (a to nikoliv podle mého nebo jeho mínění, ale podle pravomocného rozhodnutí soudu) a mediální lynč, kdy byl označován za teroristu, bezcitného psychopata, co chtěl úmyslně upálit malé děti, či agenta Putina, stále stojí za svými názory a něco pro ně dělá, pak doufám, že ano… Spíše jsem myslel většinový pohled na anarchismus a možná celkově levicové smýšlení u nás… Je velká otázka, co je většinový pohled. Igoru Ševcovovi se běžně stává, že ho na ulici nebo v zaměstnání (pracuje jako barman) zastavují cizí lidé a projevují mu podporu, uznání. S negativní reakcí se na ulici ještě nesetkal. Takže pokud nebudeme soudit podle internetových haterů na sociálních sítích, ale podle lidí z masa a kostí v ulicích, nebude to nakonec tak špatné. A doufám, že malým kouskem k pozitivnímu obrazu anarchismu přispějeme i my naším festivalem.