Minulý týden skončilo jedno velké drama. Internetový obchod Amazon a nakladatelství Hachette uzavřely po dlouhých měsících sporů, podrazů a vyjednávání konečně dohodu. Podle všeho celý proces urychlil nedávné uzavření smlouvy Amazonu a jiného důležitého vydavatelského domu, Simon & Schuster. Ohledně dohody s Hachette nejsou známy žádné bližší detaily, pouze skutečnost, že nakladatelství si může určovat ceny svých e-knih prodávaných na stránkách Amazonu, o což šlo v celém sporu především. Dá se každopádně předpokládat, že Amazon — který mimo jiné ve stejném čase koupil výhradní licenci na užívání primární internetové domény .book — netratil. Ačkoli se ze strany nakladatelů a spisovatelů ozvalo úlevné oddychnutí, v mnoha reakcích zůstává pachuť po proběhnuvším sporu a obava z možné budoucnosti. Amazon si tak vyřešením sporu rozhodně nevylepšil negativní pověst, která navíc nesouvisí jen s knižním trhem, ale i se zneužíváním pracovní síly nebo obcházením daňových zákonů. Spisovatelské organizace Authors United a Authors Guild navíc pracují na žádosti americkému ministerstvu spravedlnosti o antimonopolní vyšetřování Amazonu.

S knižním trhem v USA souvisí i zamyšlení spisovatelů Daniela Mendelsohna a Mohsina Hamida o zbožním zařazení knih na webu The New York Times. Ve Francii jsou totiž knihy považovány za takzvané základní zboží — jsou prostě nezbytné k životu —, a tudíž podléhají minimálnímu zdanění a také je přísně regulován režim jejich prodeje, například maximální výše slev nebo výhody při nákupu. Výsledkem je skutečnost, že knihy stojí prakticky stejně ve velkém internetovém obchodě i v zapadlém krámku na předměstí Lyonu, nakladatelé se nemusejí obávat podobného stylu vyjednávání jako Hachette, knihkupectví nemizí z městského prostoru a lidé mají starost jen s tím, co číst, a ne, kde kupovat. Oba autoři by nepřekvapivě chtěli podobný systém i v USA.

Ochranu si zaslouží nejen malí nakladatelé a drobné obchůdky s literaturou, nýbrž i netržní subjekty jako knihovny. Té Liverpoolské hrozilo, že by se kvůli škrtům v rozpočtu města muselo zavřít jedenáct z jejích osmnácti poboček. Do celého procesu však vstoupili aktivní občané a stovky umělců s protesty, peticemi, otevřenými dopisy a happeningy. Vše zabralo a knihovna nic zavírat nemusí. The Guardian pro jistotu všechny ostatní vybízí, aby napsali knihovně ve vlastním městě milostný dopis a symbolicky ji tak podpořili. Nezbývá než se připojit.

Člověk dnes každopádně nemusí pouze do knihovny a knihkupectví, když si chce přečíst něco pořádného . V Moskvě nedávno spustili nový dopravní projekt: cestující moskevského metra si mohou na jeho jednotlivých stanicích zadarmo stáhnout klasickou ruskou literaturu v elektronické podobě, a zpříjemnit si tak cestu do práce četbou Čechova, Dostojevského nebo Gogola.

Rusko sice světu nabízí svou objemnou klasiku i pestrou současnou literaturu, horší to je ovšem s inspirací. Všímá si toho BBC, konkrétně v případě špionážního románu, který se už pětadvacet let hledá. Pád berlínské zdi, změna geopolitického těžiště nebo blednutí kontur národních států a zájmů připravilo spisovatele o narýsovanou scénu i samozřejmou dynamiku zápletek, které je teď u každého románu nutné hledat odznova. Zdá se, že zřícení východního bloku prospělo kromě kapitalismu i kvalitě špiónské literatury.

Během let se sice pomalu přenáší geopolitické, a tím pádem i kulturní centrum z globálního severu na globální jih, nicméně atlantická kulturní perspektiva zůstává hrdě netknuta. Narazila na to spisovatelka Ellah Wakatama Allfreyová při křtění a prezentaci sborníku současné subsaharské literatury Africa39, jehož byla editorkou. Zatímco na britských a evropských akcích spisovatelé neustále naráželi na svůj „úděl afrického spisovatele“ a „problémy“, při domácích křtech si autoři — kteří si většinou ekonomicky, kulturně, třídně nebo vzdělanostně nezadají se svými americkými nebo evropskými protějšky — užívali témata typická pro literární provoz: ceny, financování literatury nebo třeba obsahy samotných knížek a povídek.
A malé doporučení na závěr: Joshua Rothman publikoval na webu The New Yorker velmi  zajímavý esej o žánrech a pohybech v literatuře.