22/09/2022 | téma |

Knižní trh je spravedlivý jen pro některé

Situace v knižním provozu je neudržitelná. Víme to a díky pandemii jsme o tom začali mezi sebou i veřejně a otevřeně mluvit, přesto se prozatím nic zásadního nemění. Potřebujeme „kvantový skok“, jak řekla kulturní manažerka Jana Návratová. Pojďme tedy v první řadě zodpovědět otázku, proč se kromě kvality knih musíme zabývat i kvalitou prostředí, ve kterém jednotlivé tituly vznikají.

Jakkoliv by pro mnohé tvůrce a tvůrkyně bylo krásné, kdyby umění mohlo být prostým uměním bez omezujících aspektů, jako jsou například peníze a legislativa, víme, že to není v dnešní době možné. Kreativní průmysly jsou jedním z nejsilnějších odvětví v Evropské unii, pracují v nich skoro čtyři procenta veškerých pracujících. Jejich růst v příštích letech je v zahraničí považován za samozřejmý, přičemž ve Velké Británii je nárůst oproti roku 2010 skoro o polovinu. Jsme připraveni na to, že v příštích deseti letech zanikne na 330 tisíc pracovních míst v České republice? Bude nezbytné, aby nastupující generace byla schopna najít uplatnění. Očekává se, že právě kreativní průmysly budou jedním z odvětví, kam budou především mladí lidé mířit. Jsme připraveni těmto lidem nabídnout důstojné podmínky? Jsme schopni se postarat o ty, kteří a které v knižním provozu už působí?

Literatura, respektive „knihy a tisk“, jsou jedním z těchto kreativních odvětví. Literaturu, ač se o to často mnozí stále snaží, nelze z koloběhu ekonomiky vytrhnout. Pokud totiž budeme předpokládat, že autor či autorka chtějí, aby jejich dílo četl i někdo jiný, tak se, ať se jim to líbí, nebo ne, dostávají do soukolí knižního trhu a spolu s nimi mnozí další. Po čtyřech desítkách let centrálního plánování a politické cenzury za sebou máme třicet let svobody. Ráda bych napsala absolutní a pro všechny, ale bohužel si tím nejsem jistá.

foto: 2veverky

Současné nastavení knižního trhu je svobodné a spravedlivé jen pro některé. Situaci autorek velmi trefně popsala básnířka Alžběta Stančáková ve svém projevu na Sjezdu spisovatelů  — podobně jako výše zmíněná Jana Návratová — a na autorky (a samozřejmě autory) navazují i další „články řetězce“, které se svobodě a rovným podmínkám ani zdaleka netěší. Jsou to redaktorky, překladatelé, korektoři, grafičky, ilustrátoři, malí nakladatelé a nezávislí knihkupci. Povšimněme si, že se jedná především o ty, kteří a které stojí v knižním trhu samostatně, jednotlivě. O jejich ochranu v současné situaci se stará málokdo. Se zvýšením cen energií a se zdražováním se ale potýkají všichni. Zdražuje se všechno, jen papír zdražil o desítky procent. Na koho ale zdražování dopadne nejvíce, je nasnadě. 

V současném nastavení českého knižního trhu platí právo silnějšího. Silnějším rozumějme toho, kdo má peníze, a tedy moc obracet věci ve svůj prospěch, nebo alespoň ne ve svůj neprospěch. V tom naplňujeme aspekt průmyslu s volným trhem beze zbytku. Je ale nezbytné do kulturního průmyslu dostat i nějakou kulturu v obecném slova smyslu. V tom užším kultivaci pracovních podmínek. Pomoct nám v tom může v první řadě stát, reprezentovaný především ministerstvem kultury. Jenomže pan ministr (ostatně i kdokoli další z ministerstva) na Sjezdu spisovatelů chyběl, pan ministr byl tou dobou na festivalu minipivovarů. Tolik k tomu, jak se staráme o své kulturní profesionály a profesionálky. Na současnou kulturní politiku se zaměříme v příštím příspěvku.

Autorka je básnířka a doktorandka na FF MUNI. Spoluvede Asociaci malých nakladatelů a knihkupců.