Komiks mění platformy

Jací lidé chodí na komiksový festival? Záleží na tom, na jaký komiksový festival myslíte. I v České republice už se jich koná víc a jsou různě zaměřené. Pokud je to akce orientovaná na americký superhrdinský mainstream, bude asi přítomno hodně studentů informatiky, viditelně budou převažovat zástupci mužského pohlaví a zřejmě tam narazíte i na zvláštní bytosti v pestrobarevných kostýmech. Na KOMĚ, která byla zacílena spíš na alternativní scénu a na propojování komiksu s dalšími uměleckými formami, byla věková i genderová skladba pestřejší. Moc mě potěšilo, že jsem tam zaznamenal asi sedmdesátiletý pár právě v okamžiku, kdy si do batůžku pečlivě ukládali program festivalu. Už se asi dávno vytratil stereotyp, že komiksy jsou příběhy o podivínech v pláštěnkách, které čtou podivíni s uhry. Existuje nějaký předsudek vůči komiksům a jejich čtenářům, který přežívá? Myslím, že stereotypní vnímání komiksu zvolna ustupuje. Zvláště pro starší čtenáře je ale komiks stále automaticky něco spíše dětského a pravděpodobně méně hodnotného.

Tomáš Prokůpek, autor: Barbora Linková

Je o tuzemský komiks zájem? Neválcuje jej zahraniční produkce s filmovou podporou? Pokud u nás nadnárodní firma vydává americké superhrdinské komiksy, díky soutisku řady jazykových mutací je jejich ceny schopna stlačit mimořádně nízko, a navíc je její produkce podporována zámořskými komiksovými blockbustery, samozřejmě tomu čeští tvůrci a vydavatelé poměrně obtížně konkurují. A situace u nás je o to komplikovanější, že na rozdíl od některých jiných evropských zemí máme menší trh i méně silnou vlastní tradici, takže se zde tvůrci mohou jen obtížně profesionalizovat. Na druhou stranu tu ale určitě existuje velký prostor pro domácí projekty, které jsou primárně poháněny tvůrčím nadšením svých autorů. A věřím, že z řady čtenářů odkojených třeba superhrdinskými příběhy nakonec vyrostou náročnější recipienti a v některých případech i zajímaví tvůrci. Tématem festivalu KOMA byl vztah architektury a komiksu. Proč? Je mezi nimi silná spojnice? Architekturu a komiks pojí poměrně významná vazba — mezi komiksovými kreslíři u nás i ve světě jsou silně zastoupeni absolventi fakult architektury, tvůrčí předpoklady nutné k tvorbě na poli obou disciplín jsou vlastně dost podobné. Hostem festivalu KOMA byla kulturní antropoložka Melanie Van Der Hoorn, která tomuto tématu věnovala knihu Bricks and Balloons a přináší v ní řadu pozoruhodných příkladů, jak se obě dané oblasti vizuálního umění mohou vzájemně ovlivňovat. Kromě výstav a debat KOMA nabídla i tvorbu ve veřejném prostoru — třeba Timo pomaloval zeď v Soudní ulici. Má u nás komiks svou politickou dimenzi, nebo ji teprve, i prostřednictvím podobných akcí, hledá? Aktivistický komiks u nás zatím příliš silnou pozici nemá, o některých jeho zástupcích, jako například o výtvarnici užívající pseudonym Toy_Box, nicméně myslím začíná být docela slyšet. Jaké jsou vlastně trendy v současném českém komiksu? Zřejmě nejvýznamnější trend představuje změna tradiční platformy komiksu — zatímco ve dvacátém století u nás byly jeho přirozeným prostředím především noviny a časopisy, v současnosti komiks klasická periodika stále zjevněji opouští a přesouvá se na jedné straně na internet a na druhé do samostatně vydávaných alb. Objevují se ale i další vysledovatelné posuny — nejmladší generace tvůrců je například silně ovlivněna japonskou mangou, a to nejen po vizuální stránce, ale často také ve snaze vytvářet komplikované světy s vlastními pravidly, do nichž pak své příběhy zasazují.