Mlha na mostě Tolbiac je rozhodně ideálním vstupem do celé série, jelikož v příběhu se dostáváme do Burmovy minulosti.

Nestoru Burmovi, soukromému pařížskému detektivovi, přistane ve schránce dopis, kde jej starý přítel prosí o pomoc. Burma nepoznává jméno, obálka je nadepsána jinou rukou než dopis, a když dorazí na místo schůzky, kterým je nemocnice, zjistí, že Abel Benoi zemřel. V márnici už jej čekají policisté, které zajímá, co s ním měl společného. Až když Burma uvidí mrtvého, pozná v něm starého přítele z doby před dvaceti lety. Je to jeden z pařížských anarchistů, kteří se motali okolo veganské ubytovny, k nimž patřil v mládí i Burma. Anarchisté v Paříži třicátých let byli zvláštní sebranka — jediné heslo, které od postav zaslechneme, je „každej si může žít po svým, když neohrožuje svobodu kamaráda“. Byli mezi nimi penězokazi, lupiči, podvodníci. Vrcholem se zdálo být přepadení bankovního poslíčka.

Jak se píše na přebalu, Nestora Burmu dohání minulost. Detektiv se totiž shledává se známými z mládí, které už léta neviděl, a společně musí řešit dávno zapomenuté křivdy, které nová vražda otevřela. Trošku to připomíná Ulici Temných krámků, ale na rozdíl od protagonisty Modianova skvělého románu Burma aktéry poznává a se svou minulostí je identifikuje. Minulost, která znovu dohání protagonistu k činu, a spojuje tak dávno rozpojené svazky, připomíná rovněž o poznání kvalitnější Falangy černého řádu od Enkiho Bilala, ze souborného vydání Teorie rozpadu.

Autor knižní předlohy Léo Malet byl bezesporu ovlivněn tvorbou autorů americké drsné školy. A Nestor Burma tomu cele odpovídá: zasmušilý, v dlouhém baloňáku, neustále kouří (po francouzsku ovšem dýmku), popíjí a okolo něj se motá mladá cikánská femme fatale. Léo Malet napsal o Burmovi celkem třiatřicet knih, z nichž osmnáct představuje speciální sérii s názvem Nové tajnosti Paříže (s pochopitelnou narážkou na Eugèna Suea), kde se každý případ odehrával v jiném pařížském okrsku. Tardi jich potom do komiksové podoby převedl pět.

Od legendárního Jacquesa Tardiho je to teprve druhý v češtině vydaný komiks a Nestor Burma je jistě sérií, která má v jeho díle silnou pozici. Komiks Tardi vytvořil v pro něj typické potemnělé atmosféře, celý v černé, bílé a šedivé. V obraze jsou výrazné detailní kresby architektury a oproti nim karikaturní obličeje postav, jak je typické pro belgicko-francouzskou školu čisté linky. Tardi je však zásadním autorem právě proto, že čistou linku lehce zašpinil. A i když se komiks věnuje Tardiho častým tématům, jako je nedořešená minulost, traumata nebo temná atmosféra, celé je to jakési pomalé a nenaplněné. Spousta zvláštně vyprázdněného prostoru. Deštivé pařížské uličky mají sice svou atmosféru, ale hlavní postava jimi bloumá bez nějakého většího důvodu. Chvílemi jako by ani sama nevěděla, kam jde a proč. Ale tak už to u hard-boiled detektivek bývá.

Se znalostí zmíněného Modianova románu a Bilalova komiksu se pátrání Nestora Burmy čte svěže, obohaceně o připomínku těchto skvělých děl. Ovšem ani jednomu se nemůže rovnat. Jako komiksová adaptace literárního díla však tato série patří k tomu povedenějšímu. Zvláště pak tím, že Tardi mohl přivést svá typická témata a stvořit svou osobitou atmosféru tak dobře, že vzniklo samostatné a svébytné umělecké dílo, které nepracuje s předem stanovenými limity.

Nakonec si lze snad také povzdechnout, že cena pět set korun za jedno krátké album je strašlivá a Nestor Burma tak nemá ambice změnit toto nastavení, aby se obchod s komiksy trochu rozjel a aby mohl podobně udělaný sešit stát polovinu.


Jacques Tardi — Léo Malet: Nestor Burma. Mlha na mostě Tolbiac, přeložil Jiří Žák, Egmont, Praha 2019