V neděli 21. června se již po páté sešli převážně malí nakladatelé na pražské Náplavce. Konal se zde zavedený knižní jarmark Knihex. Přestože počasí účastníkům moc nepřálo, žádný z přibližně osmdesáti vystavovatelů si na nezájem návštěvníků nemohl stěžovat. Kromě zajímavých workshopů (například recykliteraturní dílna) byl zajímavý i doprovodný program v podobě autorských čtení.

Žhavá kandidátka na prestižní italskou cenu za literaturu Stega prize si přísně střeží svou identitu více než dvacet let. Pro nejvýznamnější italskou autorku, která od své první knihy vydané v roce 1992 píše pod pseudonymem Elena Ferrante, by byla cena za ztrátu její identity příliš vysoká. Ferrante je nominovaná za svůj román Storia della bambina perduta (Příběh ztraceného dítěte). Autenticita jejích knih přesvědčuje mnohé kritiky o tom, že anonymita je nezbytnou součástí její ochrany. Vydavatel Sandro Ferri vyvrátil veškerá očekávání jejích fanoušků, že by se při udílení ceny objevila. „Jediná věc, kterou k tomu mohu dodat, je, že anonymita jí dává možnost být mnohem upřímnější, hlubší a riskantnější,“ dodal Ferri.

Matt Haig, jehož kniha memoárů Reasons to Stay Alive byla velmi příznivě přijata kritikou, zamýšlel napsat další odbornou knihu, tentokrát na téma genderu a úskalí mužství. Na svém profilu Twitteru vyjádřil názor, že „muži těží ze sexismu více než ženy, ale oběma pohlavím by bylo lépe s feminismem“. Rozpoutal tím velkou diskusi. Jeden z přispěvatelů se vyjádřil, že „feminismus nemá pomáhat mužům, a proto on jako muž by měl přestat hovořit o feminismu“. Haig se snažil upřesnit svůj názor o nebezpečí maskulinity, a je tedy nezbytné zjistit, co přesně znamená a proč její současná interpretace působí tolik problémů. Nechce řešit boj mezi pohlavími, ale naopak podporovat myšlenku, že feminismus hlásá rovnocenné postavení mužů a žen, kteří z něho můžou těžit stejně. Přestože tweety uživatelů Haiga převážně podporovaly, vyskytla se zde i nařčení, že šíří maskulinitu i mimo zaběhnuté patriarchální stereotypy.

V deníku The New York Times byla uveřejněna recenze nového románu Milana Kundery The Festival of Insignificance (Oslava bezvýznamnosti), která převážně porovnává poetiku jeho nového díla s texty odehrávajícími se v Československu (Nesnesitelná lehkost bytí).  Všímá si, že se vrací ke svým starým tématům, avšak namísto hlubokých zamyšlení o politické a psychologické svobodě zobrazuje postavy, které mají sklony žertovat, lhát a být perverzní. Poznamenává, že dílo zachycuje pařížskou fascinaci zlomyslnými atrakcemi a pózami. Dále dodává, že humor v románu není o vzdoru a nevinné radosti ze hry. The Festival of Insignificance prý spíše spadá do kategorie nihilistických falešných výpovědí nebo úporné snahy rádobyumělců pobavit sebe samy.