Literární dokumenty, ohlášený nobelista a loučení s Králem

Nakladatelka (wo-men) a literární dokumentaristka Barbora Baronová popsala na blogu dok.revue aktuální situaci českého literárního dokumentu. Tomuto specifickému žánru u nás podle ní chybí zázemí, které by odpovídalo jeho aktuálně rostoucímu čtenářskému i kritickému ohlasu.

„Český literární dokument sice v posledních letech reprezentuje silná generace tvůrců a tvůrkyň — namátkou Kamila Hladká, Aleš Palán, Pavla Frýdlová, Magdalena Sodomková, Jakub Szántó nebo Judita Matyášová —, přesto mu není věnována dostatečná starostlivost a péče,“ píše Baronová a stěžuje si na malý zájem o literární dokument jak ze strany akademiků, tak v rámci grantové politiky. Proto se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu (ALDOK) a společně sepsali manifest.

Barbora Baronová, foto: archiv Barbory Baronové

ALDOK se chce profilovat jako dobrovolné sdružení profesionálek a profesionálů, kteří se systematicky umělecky, obsahově, kriticky, odborně nebo profesně věnují žánru literárního dokumentu, a to především jako autorky a autoři, editorky a editoři, nakladatelky a nakladatelé, žurnalistky a žurnalisté, akademičky a akademici. Asociace chce přitom reprezentovat především tvorbu vysoké dokumentární literatury.

Jejich manifest podle autorčiných slov dosud podpořila svým zapojením řada osobností českého literárního dokumentu, jmenovitě nakladatelka a dokumentaristka Michaela Hečková, literární dokumentaristky Pavla Frýdlová, Kamila Hladká a Judita Matyášová, publicista a teoretik Jan Lukavec, nakladatel Josef Platil nebo nakladatelka Anna Štičková.

Jedním z hostů letošního ročníku Festivalu spisovatelů Praha, který proběhne ve dnech 8. až 11. října 2020 pod hlavičkou hesla „Nezbývá než doufat“, bude anglicky píšící nigerijský prozaik, básník a dramatik Wole Soyinka (nar. 1934), který jako vůbec první africký autor získal v roce 1986 Nobelovu cenu za literaturu.

Několikrát byl vězněn za svůj odpor ke korupci a diktatuře, opakovaně z rodné vlasti odcházel a opět se do ní vracel. Z autorova rozsáhlého díla vyšel česky — kromě několika dramat vydaných Dilií — pouze jeho autobiografický román Aké: Léta dětství z roku 1981, který v překladu Vladimíra Klímy vydalo v roce 2003 nakladatelství BB art.

Ve středu 17. června zemřel ve věku 78 let básník, překladatel a esejista Petr Král (1941—2020), který podstatnou část života prožil ve francouzském exilu. V roce 2016 byl oceněn Státní cenou za literaturu a loni jej vyznamenala i Francouzská akademie. Od roku 2013 vycházejí ve Větrných mlýnech Královy sebrané spisy a hned čtyři jeho knihy jsou volně ke stažení v E-knihovně na webu Městské knihovny v Praze. V uplynulých dnech na jeho odchod zareagovali mnozí autoři. Králův nekrolog napsali kupříkladu Jan Gabriel nebo Martin Stöhr, vzpomínku mu věnovali také Petr Hruška, Petr Motýl, Michal Šanda či Adam Borzič.

Petr Král, foto: David Konečný

„Povahou byl Petr Král bojovný, urputný, důsledný. A když v posledních letech bojoval s vážnou nemocí, nejen že ji vůbec nepovažoval za důstojného soupeře, ale fakticky vůbec neuznal její existenci. Pro básníka, který celý život žil jen a jen poezií, byla nemoc něco, co do jeho světa nepatřilo, a podle toho se k ní choval. Pohrdal jí, nikdy se jí nepoddal. A tak to mělo být, poezie byla nade vše. Tak to bylo v básnické generaci Petra Krále, která byla zřejmě na dlouho poslední, jež považovala za svůj životní úkol a smysl svého konání ‚být básníky‘ a podřizovala tomuto poslání všechno,“ napsal Petr Motýl. A v podobném duchu se nesly i další texty „pozůstalých“ literátů, mezi nimiž pro jednou zavládla vzácná shoda.