Literatura legálně online není temná ulička
Když se mě někdo ptá, proč pracuji pro knihovnu, zpravidla odpovídám, že mě baví propojovat lidi a knihy. Hned potom následuje obligátní otázka, co bych doporučila ke čtení, a já spouštím svou rychlopsychoanalýzu, abych vytipovala minimálně pět titulů, které by se tazateli hodily k jeho světu.
Někdy mám dojem, že každý můj kolega má v hlavě trénovaný knižní Tinder algoritmus bez ohledu na to, co přesně v knihovně dělá. Nepsaný marketingový index obecně zbožňované beletrie už totiž dávno nestačí a v době biblioterapie, podcastů a online akcí jsou čtenáři zvyklí na personalizované, různorodé a hlavně snadno dostupné služby. Knihovna je podle mě dokáže nabídnout víceméně komukoliv, bez ohledu na jeho finanční rozpočet. A být tu prakticky pro kohokoliv, kdo má rád čtení, kulturu a vzdělávání, mě baví.
Zcela mimořádně se lidé a knihy propojují sami od sebe, a to mám pak chuť za zvuku Auf Ferienreisen skoro poskakovat po kanceláři. Stalo se to například během prvního lockdownu v březnu 2020. Když se uzavřely dveře prakticky čtyřiceti poboček naší knihovny, ale také dveře škol, univerzit a knihkupectví, věděla jsem, že knihovny budou mít hodně práce. V naší serverovně totiž každý den šuměla disková pole, která ukrývala tisíce e-knih a zhruba deset tisíc digitalizovaných dokumentů z fondu naší knihovny. Na jejich online podobě téměř třináct let pracují naši specialisté a další zanícení kolegové od nás z kanceláře.
S nadšením šílence jsem potom sledovala grafy o stahování zpřístupněných děl v podobě e-knih na stránkách E-knihovna.cz, které běží právě pod hlavičkou Městské knihovny v Praze. Katalog e-knih začal vznikat zhruba před deseti lety jako služba, která by poskytovala legální, bezplatný a pohodlný přístup ke kulturně a společensky hodnotným českým i překladovým dílům. Takovým, která už nemají nebo ztratila komerční potenciál pro nakladatele, ale která se těší trvalému zájmu čtenářů z různých skupin společnosti. A právě během loňského roku čtenáři dali jasně najevo svou potřebu je číst ať se děje co se děje, o čemž svědčil nárůst stahování o 400 % v meziročním srovnání.
Narodila jsem se v roce 1994 a s nadsázkou řečeno se řadím do skupiny těch mileniálů, kteří mají-li v rukách něco zajímavého, s naprostou samozřejmostí to umístí na sociální sítě. Chování lidí a jejich potřeby se zásadním způsobem proměnily, a proto je nutné hledat spolupráci napříč obory nakladatelskými, knihovnickými a marketingovými. Jako celoživotní vyznavač knih (ale v knihovnictví relativní nováček) jsem přesvědčená o tom, že legální literatura online nikdy nebyla žádná temná vedlejší ulička, ale nenápadně běžná spojnice k vědění, která bude trvale využívaná, pokud jí k tomu ponecháme legitimní prostor.
Aneta Nejezchlebová, foto: Jiří Rogl
Vnímám jako důležité, aby moje práce měla smysl nejen pro mě, ale i pro veřejnost. Spojení lidi a knihy mě asi nikdy nepřestane bavit. I když digitální budou někdy knihy a jindy, až nedejbože bude potřeba zase svolat nějakou tu videokonferenci, zase ti lidi. Skupenství obojího se totiž z mého pohledu už zcela přirozeně střídavě proměňuje a netřeba z toho mít závratě. A kdyby náhodou přece jen nějaké přišly, knihovna je tu také proto, aby lidem pomohla překonat společenské změny na mnoha úrovních. Knihovnická profese o tom ví ostatně své — existuje v různých podobách už tisíce let.
Autorka pracuje jako vedoucí oddělení digitalizace v Městské knihovně v Praze. Oddělení vzniklo v roce 2007 a jeho primárním posláním je vytváření elektronických kopií knih. V posledních letech se ale oddělení věnuje také vydavatelské činnosti a vydává e-knihy. Ty jsou dostupné zdarma, legálně a bez registrace v knihovně anebo na webu. Cílem je umožnit bezbariérový přístup k literatuře všem bez rozdílu.