14/10/2021 | komentář | Milena Šubrtová

Magali Le Huche, autorka nejen dětských sérií

Čestným hostem letošního ročníku mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy byla Francie. Tisk předem upozorňoval hlavně na hvězdná jména autorů jako Laurent Binet či Muriel Barberyová, nicméně mezi pozvanými byli i zajímaví představitelé knižní tvorby pro děti.

Dvě besedy s Magali Le Huche, které moderovala Jovanka Šotolová, sice netrhaly návštěvnické rekordy, ale hrstka přilákaných zájemců dostala díky nim příležitost seznámit se s autorčinou pestrou tvorbou, jež se zdaleka nevyčerpává jen sériemi s antropomorfizovanými hrdiny pro děti.

Spisovatelka a ilustrátorka Magali Le Huche (nar. 1979) vystudovala ilustraci ve Štrasburku a hned jeden z jejích diplomových projektů, album pro děti vydané v roce 2005, získal francouzskou cenu Prix Sorcières, udílenou knihovnickými a knihkupeckými asociacemi. To jí otevřelo dveře k další tvorbě pro děti, k níž nezáměrně, ale přirozeně inklinovala již tím, že obraz pro ni byl vždy cestou, jak vyprávět příběhy.

Magali Le Huche, foto pro Svět knihy Praha Dirk Skiba

Ostatně i letos vydaný autorský komiks Nowhere Girl, který v Praze představila, vznikal původně jako autobiograficky motivovaná zpověď adresovaná dospělým, ovšem s potenciálem oslovit rovněž dětské adresáty. Magali Le Huche v něm zachytila své zkušenosti s počínajícím dospíváním a traumatizujícím školním přechodem z bezpečného prostoru prvních ročníků na vyšší stupeň. Tehdy se u ní rozvinula fobie ze školy a stres působený školní docházkou jí pomáhalo uvolnit kreslení a hudba. Největším objevem jedenáctileté Magali byli Beatles. Nevadilo, že tenkrát nerozuměla anglickým textům, hudba totiž pomohla dívce zapojit vlastní představivost a nabídla jí únik do fantazijního světa.

Otázkou, jak namalovat hudbu, se zabývala i v sérii interaktivních zvukových knížek o pejsku Pacovi, již si u ní objednalo nakladatelství Gallimard. Paco seznamuje děti s hudebními nástroji a postupně se stává průvodcem po různých hudebních žánrech a stylech. Právě první čtveřice z nich byla vydána v českém překladu, který z Paca učinil příhodně Packu, v nakladatelství Axióma. Magali Le Huche se tím ovšem v českém prostředí paradoxně dostala mimo hledáček literární kritiky, která se obvykle nezajímá o tvůrce dětských knih na pomezí leporela pro batolata a hraček na baterie, z jejichž stránek se po zmáčknutí tlačítka linou zvuky a melodie.

Je škoda, že stranou naší nakladatelské pozornosti zůstávají další autorčina díla a knižní cykly. Jejich zvířecí protagonisté se totiž vyznačují propracovanou psychologickou charakteristikou, která dokonale zrcadlí dětské pocity a potřeby. Hrdina série zahájené v roce 2006, ptakopysk Non-Non, je k vnitřní nejistotě předurčen již jménem se zdvojenou negací. Každý den se probouzí s nějakou starostí, ale odmítá všechny rady a snaží se tvrdohlavě najít řešení sám. Obdobně polární sob Jean-Michel představuje zdánlivého superhrdinu, jenž však při bližším pohledu projevuje slabost a pochybuje o sobě. Obě série byly ve Francii zpracovány i do podoby krátkometrážních televizních epizod a těší se značné popularitě.

Roger Chéri, hrdina stejnojmenného alba z roku 2019, prozrazuje odvěkou lidskou nespokojenost pramenící z obtížného hledání vlastní identity. Roger Chéri touží zářit krásou jako slunce, být divoký a mocný jako lev, svobodný a ladný jako pták, přisvojit si sloní klid a sílu, ale to vše nakonec získá ve chvíli, kdy si uvědomí, že nejlepší je zůstat sám sebou.

Magali Le Huche se podobně jako Roger Chéri našla, a to v autorské tvorbě pro nejmladší děti, i když v rozhovorech přiznává, že na začátku umělecké dráhy si přála promlouvat ilustracemi k dospělým adresátům. I to se jí nakonec podařilo, neboť předškolní děti potřebují k jejím knížkám dospělého zprostředkovatele, který jistě ocení autorčin smysl pro humor a psychologicky trefnou drobnokresbu situací i charakterů. Doufejme tedy, že budou objeveny i českými překladateli a nakladateli.

Autorka se věnuje české a světové literatuře pro děti a mládež.