Michaela Mlíčková Jelínková je dobrá vypravěčka. Její texty plynou bez sebemenších zádrhelů, jsou psány s lehkostí a vtipem. Každou z devíti povídek vede čtenáře jasná dějová linka, která nikam neodbíhá, ale ani neposkytuje mnoho prostoru pro zastavení a hlubší rozvinutí tématu nebo jemnější kresbu postav. Autorka své příběhy často skládá z malých střípků-událostí, aby je na konci spojila do jednoznačného závěru. Umně přitom pracuje s gradací a překvapivými pointami. Některé pasáže však působí předpřipraveně, poněkud nehledaně a čtenář se vzápětí dočte k něčemu, co stejně očekával… Autorka se svým stylem psaní trefuje do něčeho, co považuje za všeobecný vkus. Udržuje však v textu rozumnou míru této předvídatelnosti a všeobecných pravd, takže nakonec většinu čtenářů neodradí od dalšího čtení.

Děje a prostředí jednotlivých povídek jsou velmi různorodé. Dostáváme se na úřad vlády, na silnici v Texasu, do Japonska, do prostředí nadnárodní firmy, na jihozápad Austrálie, do domu, kde hlavní postava nezná své sousedy, do soukromí manželů, kteří se už dávno nemilují, nahlížíme do komplikovaného vztahu vnuka s babičkou, která ho vychovala, nebo se seznámíme s pilotem, který dokáže myslet jen sám na sebe. Mlíčková Jelínková dobře zvládá popisy prostředí, v nichž se povídky odehrávají. Jsou konkrétní a plné pestrých detailů. Autorka je popisuje se zaujetím a emotivně. Často si všímá i zdánlivých drobností, které přidávají jejím povídkám na věrohodnosti, plasticitě.

Na první pohled povídky zachycují „obyčejné životy“ postav, ovšem pozorujeme-li je pečlivěji, nelze si nevšimnout vždy nějaké charakterové pokřivenosti hlavních hrdinů. Mají řadu neřestí a někdy i zlé úmysly. Autorka na jejich malost v povídkách zasvítí, přistihne je při jejich nedůslednosti. Dělá to prostým popisem, překvapivou pointou nebo otevřeným závěrem, v němž je čtenář nucen přehodnotit vše, co dosud věděl.

Povídkám trochu škodí jejich stručnost, která odpovídá pointované drobničce či anekdotě. Do rozehraného konfliktu, zápletky se pak nevejde nic hlubšího, nějaká širší souvislost, analytičtější psychologický ponor a podobně. Povídky tak neurazí, nicméně zůstávají jen jakousi literární maličkostí.


Michaela Mlíčková Jelínková: Maličkost pro premiéra a jiné povídky, Argo, Praha 2019