16/08/2021 | portrét | Petr Nagy

Mladí, odhodlaní a nadšení

Člověku se nestává často, aby se mohl stát svědkem první veřejné prezentace nového českého nakladatelství. I proto jsem ve středu 11. srpna navečer vyrazil do prostoru Punctum na pražském Žižkově, kde se konal večer pořádaný Čítárnou Unijazz a věnovaný nakladatelství Viriditas.

Návštěvníky čekal bohatý kulturní program, zahrnující kromě představení nejbližších plánů zmíněného podniku a čtení několika jejich autorů také dva koncerty (písničkáře Člověka krve a kapely Doupata). O samotném nakladatelství jsme se ovšem ve výsledku nedozvěděli o mnoho více, než jsme se mohli dočíst na stránkách edičního plánu, který byl na místě volně k rozebrání. Ten na druhou stranu vypadá poměrně slibně, což platí i pro celý projekt, za nímž stojí trojice lidí, kteří podle svého vyjádření hodlají sdílet šéfredaktorské křeslo — Matěj Senft, Marie Zandálková a Maria Schormová.

První z nich se navzdory svému mládí pohybuje na literární scéně už několik let — publikuje básně a spolupracuje s Tvarem, v jehož redakci pro změnu působí jeho bratr Lukáš (a umělecky založený je i jejich další sourozenec Jan alias výše jmenovaný Člověk krve). V nakladatelství Viriditas bude jednat s autory, starat se o propagaci a distribuci a zajišťovat redakci jednotlivých titulů. Marie Zandálková je grafička a ilustrátorka — vypravila například básnickou sbírku Adama Borziče Šišky za úsvitu se lstivě smějí (Malvern, 2020) — a pečovat bude především o vizuální stránku nakladatelství a podobu jeho knih. Zbylé organizační a ekonomické záležitosti pak bude mít na starosti Maria Schormová. 

I když jejich webové stránky jsou ještě ve výstavbě, na sociálních sítích už o sobě Viriditas dává vědět a sympatie vzbuzuje kromě jiného i komunitní pojetí celého projektu. Ostatně tím, že mezi různě zainteresovanými lidmi kolem nakladatelství panují též vřelé osobní vztahy, se netajili ani účastníci dotyčného večera. Tam se kromě Matěje Senfta a Marie Schormové představilo i několik autorů, kteří se rozhodli své texty svěřit právě jim, konkrétně Jan Škrob, Adam Borzič, Aljaž Koprivnikar a ohlášená, leč nakonec nepřítomná Anna Luňáková (tu na místě zastoupil Ondřej Macl, jehož další rukopis mají rovněž přislíbený). 

Už letmý pohled na anotace chystaných titulů uvedené čtveřice — dvou původních básnických sbírek, jedné překladové sbírky (kterou ze slovinštiny přeložila Hana Mžourková) a knihy pro děti — potvrzuje slova nakladatelů, kteří chtějí klást důraz na poezii, ale nebrání se přitom žánrové pestrosti, o čemž svědčí i další tituly avizované v edičním plánu (kupříkladu prozaická prvotina Lukáše Senfta). Jak vidno, kolem nakladatelství se rodí zajímavý autorský okruh, složený převážně z tvůrců mladší a střední generace, které bych se nebál označit za progresivní křídlo (nejen) tuzemské literatury. A neméně zajímavá jména se objevují i v řadách redakčních spolupracovníků: Michal Tallo, Zofia Bałdyga, Radek Malý a další.

Je pochopitelné, že kolektiv semknutý kolem rodícího se projektu nešetří velkými slovy a smělými plány. V edičním plánu nakladatelství Viriditas tak najdeme na místě úvodu Nakladatelský manifest, kde se dočteme třeba to, že chtějí být „čerstvým větrem, který osvěží současný knižní průmysl“. Ani bytostný cynik však nemůže nic namítat proti jejich záměru ctít díla autorů, spravedlivě je i další spolupracovníky odměňovat, poskytovat vydávaným knihám náležitou péči a starat se o jejich distribuci a propagaci. Jestli ovšem dokážou svým nadmíru sympatickým předsevzetím dostát, to prověří až čas…