Mokrá ponožka a suchej večírek
Časopis Psí víno bude letos poprvé udělovat anticenu za literární kritiku. Do soutěže Mokrá ponožka mohou čtenáři nominovat jakýkoliv text z novin, časopisů a internetu, i televizní či rozhlasové pořady. Zaslané tipy na kritické texty nevalné úrovně vyhodnotí pětičlenná porota, jíž předsedá básník, překladatel a bývalý redaktor Psího vína Ondřej Hanus. Kritiky poezie budou hodnotit kritička Jana Sieberová a literární teoretička Klára Soukupová, reflexe prózy pak kritik Michal Špína a teoretik Roman Kanda.
Celý počin Mokré ponožky je podle Olgy Pek, šéfredaktorky Psího vína, nepřekvapivě motivován špatnou úrovní zdejší literární kritiky. Jak to úderně a efektně shrnuje jedno z hesel anticeny: „I literatura potřebuje dýchat a její klinikou má být právě kritika.“ V rozhlasovém duelu Olze Pek zdatně — i přes pár povinných výtek k anketě — sekundoval novinář a jeden z předních českých literárních referentů Jiří Peňás: „Česká literární kritika měla mizernou úroveň vždycky.“ Mokrá ponožka by, kromě upozorňování na neduhy psaní o literatuře, tak zároveň měla být vyvrcholením už probíhajících „snah kultivovat pole literární reflexe“ — viditelných v poslední době zejména na stránkách Tvaru a Ravtu, kde se Karel Piorecký pokusil hledat kritéria kritik a Roman Kanda si osedlal velrybu —, čili takovou malou úsměvnou reflexí reflexe reflexe.
Pek mimo jiné argumentuje i článkem Štefana Švece o „Krizi české literatury“ v A2 z roku 2008 a jeho následnými odvozeninami v Salonu Práva, v němž se jako jedna z příčin úpadku zdejšího písemnictví uvádí žalostná úroveň literární publicistiky. Pomiňme, že exhumací Švecových článků se do debaty zase potichu vkrádá celostní argument o „krizi české literatury“, jehož několikaleté disputační následky musí děsit účastníky provozu ještě teď, ale předně: Švecovi v jeho kritice nešlo o „diskuse o tom, jakou kniha hraje roli v širším kontextu literatury“, nýbrž o zatraktivnění celého balíčku „současná česká literatura“ pro běžného, Pádlem nezasaženého čtenáře, o celkové pozdvihnutí redakční práce a nastolování takových témat, která zaujmou celou společnost, nikoliv jen členy kroužku. Tedy o pravý opak reflexe reflexe reflexe. A navíc vyjádření šéfredaktorky Psího vína i složení ponožkové poroty zatím nijak nesignalizuje alespoň rozvernou mediální selanku, alébrž vážný byznys nad vážnou věcí — koneckonců, opravuje se klinika literatury…
…a s ní i ordinace obvodních lékařů na venkově, šamanská zákoutí homeopatů, zašlé lázně či nablýskaná zařízení estetické chirurgie. Rozhodnutím nechat nominace na čtenářské obci se Psí víno sice vyhnulo (formálně) nebezpečí uzavření anticeny v literárněprovozním teráriu, zároveň ale do výběhu (hypoteticky) vpustilo další, dříve nevídané druhy. Jak bude vypadat protnutí diskursivních a mentálních světů takové Kláry Soukupové, tlupy puntíkovaných knihomolek, redakce Marianne, novinářských elévů z fakultních časopisů, nikotinových bouráků z Obrysu-Kmene a Josefa Chuchmy?
Předávání mokré ponožky může dopadnout jakkoliv: mistrováním videoblogera Jardy Petříka, mlaskavým švacanem pro tento web nebo s největší pravděpodobností kritickým, ale dobře míněným štulcem jednomu z padesáti lidí, kteří o nové české literatuře systematicky píší. S naprostou jistotou to ale neudělá nic s úrovní zdejší literární kritiky, ať už se jí v kontextu soutěže myslí cokoliv. Té pomůže spíš vůle šéfredaktorů a vlastníků velkých médií posílit literární rubriky a kvalitnější redakční práce, ve zkratce — peníze. A za jejich odliv z novinařiny nemůže úroveň ani literatury, ani její reflexe.
Mokrá ponožka tak má potenciál být přehlídkou tradičního literárně-diskusního suchopáru — anebo zábavným, trochu bizarním, osvěžujícím a vlastně kýženým průnikem všech sfér, v nichž dnes současná česká literatura cirkuluje, pokud organizátoři spíše než lektorský posudek nabídnou příležitost pobavit se o různých přístupech k literatuře. Navrhuji pošťouchnout to druhé — a jdu se zanořit do blogů na iDnes, určitě se tam nějaká šťavnatá nominace najde.