21/05/2021 | recenze | Tomáš Pavlovský

Možnosti vesnice tady a teď

Kniha Možnosti vesnice s podtitulem Portréty architektonické proměny českého venkova završuje volnou knižní trilogii Michaely Hečkové věnující se tématu současné české architektury — postupně pokrývala veřejný prostor, malá města, vesnice.

V nové knize je tak na dvanácti vybraných příkladech popsán pozitivní vliv současné architektury na českou vesnici a její život. Současnou architekturou rozumějme architekturu moderní, která používá současný jazyk stavitelství a dbá na přirozené začlenění stavby do krajiny či kontextu místa, a to jak na vesnici, tak i ve městě, využívá ekologických a tradičních materiálů pro daný region. Stavby dneška by měly vždy citlivě reagovat na minulost i současnost, přitom současná architektura dbá na to, aby se nejednalo o repliku, ale svébytné architektonické dílo.

Michaela Hečková, Matěj Chabera: Možnosti vesnice. Portréty architektonické proměny českého venkova
Meziměsto, Praha 2021

Knihu lze chápat jako „projekt“ dvou autorů — kromě Michaely Hečkové na přebalu najdeme i jméno Matěje Chabery. Hečková vymyslela koncept, napsala veškerý text, vedla rozhovory se starosty a architekty. Chabera pak dodal fotografie, udělal ilustrace a především se postaral o grafický design celé knihy. Vznikl organický celek, kdy by text bez fotografií a fotografie bez vysvětlujícího textu nedávaly valný smysl a neposkytovaly dostatek informací. Celá kniha je přitom „voňavá“ a „cool“. Sofistikovaný grafický design, kvalitní papír a příjemný formát dělají z publikace vábivý artefakt. 

Tomu odpovídá i obsah. Vybrané vesnice jsou popsány téměř v superlativech a na první pohled se kniha může zdát jako fundovaný turistický průvodce po současné české architektuře venkova. Budeme-li se však knihou zabývat hlouběji, začínají vyvstávat otázky, na něž v Možnostech vesnice nenajdeme odpovědi.

Hečková vybrala dvanáct českých vesnic, které se mohou pyšnit současnou architekturou. Není však úplně jasné podle jakého pravidla. Vybírala podle definovaného klíče, nebo dle svých sympatií k architektům, starostům či stavbám? Tato otázka čtenáře napadne při pohledu na slepou mapu republiky, na níž jsou jednotlivá místa vyznačena.  

V Severomoravském kraji tři obce, ve Zlínském kraji nenajdeme ani jednu. Opravdu jsou kraje, v nichž se nenachází ani jedna vesnice s dobrou současnou architekturou? Kniha je určena široké veřejnosti a předpokládá se, že se lidé půjdou na stavby do obcí podívat a většinou zprvu zvolí tu nejbližší. Výběr Hečkové je rozhodně zajímavý a obohacující laickou i odbornou veřejnost, ale chybí dotažení. 

Samotný text jednotlivých kapitol je napsán formou krátkých odstavců. Autorka velmi často cituje starosty či autory staveb nebo projektů, opakuje jména jednotlivých projektantů či projekčních kanceláří. Chvílemi to až působí, jako by se jednalo o placenou reklamu. Hečková dává jednotlivým autorům skutečně velký prostor k vyjádření — na jednu stranu tedy známe odborný názor, na druhou stranu však neznáme názor obyvatel vesnic na „moderní“ architekturu. V knize se objevují také realizace, které na někoho mohou působit městským dojmem, o měřítku staveb nemluvě. Tyto stavby by si zasloužily umístění do kontextu obce, který v knize povážlivě chybí.

Název jednoho ze dvou úvodů knihy je „Venkov potřebuje urbanisty a architekty“. V celé knize jsem bohužel nezaregistroval žádný koncepční urbanistický přístup k vybrané obci. A tento nedostatek se — dle mého názoru — projevuje i v grafickém ztvárnění či fotodokumentaci kontextu obce. Není zde jediná schematická mapa obce s vyznačením „dobré“ architektury. V Česku rádi mluvíme o urbanismu, o tom, že je stěžejní pro rozvoj obce a že ji ovlivní na staletí, ale stále zapomínáme urbanismus řešit — tedy vyřešit rozvržení jednotlivých staveb, které utváří strukturu obce. Jednotlivé stavby vytváří prostor a ten působí na obyvatele. Prostor mezi jednotlivými budovami provokuje interakci a vzájemnou sounáležitost či nevraživost. V knize není na jediné ukázce představen prostor, který utváří trvalou stopu vesnice. Autorka i starostové o urbanismu a kontextu hovoří, ale v knize chybí. V publikaci jsou zaznamenány jenom jednotlivosti — stavby — bez kontextu. 

Kniha Možnosti vesnice je tak prostě popis dvanácti vesnic, které spolupracují s renomovanými architekty. Může proto sloužit jako jednoduchý průvodce po současné architektuře českého venkova. Je to výpověď naší doby a zároveň inspirace pro starosty a zastupitele menších obcí i jejich obyvatele, že je lepší spolupracovat s architekty než s katalogovými projekty, které žádnou obec do publikace nedostanou.


Autor je architekt.