21/11/2016 | zprávy |

Nesuď stroj podle výsledků

Umělá inteligence se učí poznávat obálky knih. Německo koupilo vilu Thomase Manna. „Post-pravda“ je slovem roku. Soudruzi nejsou tím, čím se zdají být.

Invaze počítačů do literatury a knižního byznysu pokračuje: tentokrát ale ne příliš úspěšně pro počítače. Dva japonští vědci z Univerzity Kjúšú vyvinuli speciální algoritmus, který má soudit knihy dle obalu. Slovy vývojářů, kteří do umělé neurální sítě nahráli sto čtyřicet tisíc knižních obálek z Amazonu společně s žánrovým určením knih, má „předpovědět žánr knihy na základě vizuálních vodítek na jejím přebalu“. Brian Kenji Iwana a Seiichi Uchida sice omezili počet žánrů na dvacet, ale výsledek i tak není nijak ohromující: algoritmus určil žánr přesně ve dvaceti procentech případů, respektive čtyřiceti procentech, pokud se vezmou v úvahu jeho první tři žánrové tipy. To je podle vědců úspěch, neboť je to o dvacet procent lepší než výsledek náhodného hádání. Podle obalu pořád stále ještě soudí lépe lidé.


Německo zakoupilo na popud umělecké a intelektuální elity vilu v Los Angeles. Přes tři tisíce spisovatelů, umělců, akademiků nebo kurátorů podepsalo petici na odkup domu Thomase Manna v losangeleské oblasti Pacific Palisades, který si nechal spisovatel postavit po příjezdu v roce 1942 ze Švýcarska, kam v roce 1933 emigroval s celou rodinou před Hitlerem. Dům se během pár let stal jedním z hlavních míst pro německou exulantskou inteligenci, na návštěvu k Mannům chodil Theodor Adorno, Lion Feuchtwanger nebo Bertolt Brecht. Thomas Mann opustil Kalifornii v roce 1952, s čímž také skončila důležitá role jednoho domu na pobřeží. Vila se objevila na počátku letošního roku v nabídce realitních agentur — cena byla patnáct milionů dolarů (zhruba tři sta šedesát milionů korun) — a německá literární obec dostala legitimní obavy, že starý dům půjde v rychle se gentrifikující čtvrti dolů. Německá vláda tak nakonec budovu koupila a bude ji následující dva roky renovovat.


Slovem roku 2016 je podle Oxfordského slovníku „post-pravda“. S kampaní a referendem za tzv. brexit nebo s americkými prezidentskými volbami především spojený termín označuje „okolnosti, v nichž mají objektivní fakta menší vliv na veřejné mínění než odvolání se na emoce a vlastní názor“. Slovo „post-pravda“ a jeho varianty se letos používalo o dva tisíce procent více než loni. Poprvé se prý termín objevil v roce 1992 v eseji srbsko-amerického dramatika Steva Tesiche, zveřejněném v časopise Nation magazine. I další termíny, aspirující na titul „slovo roku“ Oxfordského slovníku, měly výraznou spojitost s politickými a společenskými změnami, například „Brexiteer“ (příznivec brexitu) nebo „alt-right“ (alternativní pravice), označující „ideologická uskupení spojená s extrémně konzervativními či reakcionářskými názory, charakteristická odmítáním konvenční politiky a užíváním online médií k rozšiřování účelově kontroverzního obsahu“.


Jazykové okénko měli i na druhé straně polokoule, v Číně. Prezident Si Ťin-pching nechce, aby se mu říkalo prezident nebo generální tajemník, ale „soudruh“ (tchung-č‘). A oslovovat by se tak podle nového nařízení mělo navzájem všech devadesát milionů členů komunistické strany, kteří prý v posledních letech sklouzli k obyčejným „pánům“, „paním“ anebo dokonce kapitalistickým „ředitelům“.

Na oslovení „soudruhu“ by v komunistické zemi nebylo nic zvláštního — kdyby slovo tchung-č‘ nebylo už léta zavedeným označením pro gaye a lesby, upozorňuje deník The New York Times. Například filmovému QLGBT festivalu v Hongkongu se říká Hong Kong Comrade Film Festival už od roku 1989. A dokonce i pekingské zařízení pro homosexuály či transgenderové jedince se jmenuje Pekingské soudružské centrum.