Patolog v šuplíku

Leonid Cypkin se stal slavným spisovatelem až dvacet let po své smrti. Jak to? Cypkin za svého života jako spisovatel v podstatě neexistoval. Stál jak mimo oficiální, tak i neoficiální literaturu, jeho díla znal jen okruh jeho nejbližších. Publikujícím spisovatelem byl rovných sedm dní, první stránky jeho románu Léto v Baden-Badenu vyšly poprvé v roce 1982 v emigrantském týdeníku Novaja gazeta v New Yorku sedm dní před autorovou smrtí. Přestože záhy následovalo vydání v německém (1983) a v anglickém (1987) překladu, román zapadl. Slavným se stal až díky Susan Sontagové, která ho v roce 2001 objevila v jednom londýnském antikvariátu a odstartovala tak jeho úspěšnou pouť po světových nakladatelstvích. Ve svém článku pro The New Yorker a vzápětí v předmluvě k novému anglickému vydání ho zařadila mezi nejoriginálnější díla 20. století. Čím tak oslovil západní publikum? Po předmluvě Susan Sontagové žádná západní recenze neopomenula označit román za „ztracené mistrovské dílo“, „velkolepý milník ruské literatury 20. století“ a „nejgeniálnější neznámé dílo, vydané v Americe za posledních 50 let“. Pozoruhodný pro západní publikum byl rovněž příběh vzniku románu a samotný život jeho autora. V podání Susan Sontagové byl Cypkinův život neméně přitažlivý než život hlavního hrdiny Léta v Baden-Badenu. A v neposlední řadě jsou to nezpochybnitelné kvality románu a svébytný styl, kterým je napsán, jenž vychází z modernistické techniky proudu vědomí, s větami dlouhými přes celé stránky. V celé knize najdeme všehovšudy jedenáct odstavců a třicet čtyři teček. Jakého přijetí se dostalo jeho románu Léto v Baden-Badenu v Rusku? Přece jen se v něm sahá na rodinné zlato, Dostojevského. Doma nebývá nikdo prorokem a úspěch v zahraničí se neodpouští ani v Rusku. Přijetí doma nebylo tak jednoznačné a nadšené jako v zahraničí. Recenze ruských kritiků byly mnohem přísnější. V Rusku román vyšel po více než dvaceti letech od Cypkinovy smrti — v roce 2003. Léto v Baden-Badenu bylo dokonce v několika recenzích označeno za špatný román, autor za diletanta, který napsal dílo parazitující na Dostojevském, a navíc ho namnoze opsal z deníku Dostojevského druhé ženy. A nadšení Susan Sontagové bylo evidentně neopodstatněné. Román je prý slabý a amatérský…

Leonid Cypkin, foto: Wikimedia Commons

Teď vychází povídky a novely, na nichž se Cypkin učil řemeslu. Lze jej literárně někam zařadit? Leonid Cypkin začal psát poezii jako student a dokonce uvažoval, že zanechá studia medicíny a bude se věnovat literatuře. Medicína však zvítězila a k literatuře se vrátil až po čtyřicítce, v sedmdesátých letech, ale tentokrát psal prózu. Nejprve krátké bezsyžetové povídky, stylově velmi rozmanité, později delší povídky se složitějším dějem a následovaly dvě rozsáhlé novely Most přes řeku Něroč a Norartakir. Vypravěč Léta v Baden-Badenu i některé Cypkinovy povídky jsou značně autobiografické. Je próza Leonida Cypkina hodně spjatá s jeho životem? Leonid Cypkin podle vzpomínek syna Michaila nedokázal psát od nuly, vymyslet si celý příběh, a tak náměty a postavy čerpal ze svého života a z osudů své rodiny. Jeho novely Most přes řeku Něroč a Norartakir jsou značně autobiografické a i ve zbývajících povídkách čtenář rámcově obeznámený s Cypkinovým životem nalezne řadu autobiografických prvků. Například ústředním motivem několika povídek je smrt, Cypkin byl totiž občanským povoláním patolog. Sovětský režim nepovolil v osmdesátých letech Cypkinovi výjezd na západ. Proč? Leonid Cypkin za svého života nebyl nikdy za hranicemi SSSR, nepřemýšlel ani o emigraci. Emigrace jeho jediného syna Michaila v roce 1977, který se stal v USA politologem, obrátila však jeho život naruby. Nejprve byl převeden na jinou práci a byl mu snížen plat na třetinu, posléze, pár dnů před smrtí, byl z práce vyhozen úplně. Po synově emigraci podal se ženou žádost o vystěhování, ta jim však byla dvakrát zamítnuta s odůvodněním, že jejich odjezd je „nevhodný“.