29/04/2022 | komentář |

Pavlač Klusák

„Téměř neexistoval diskurz odpovědnosti umělce — tedy názor, že osobnost privilegovaná veřejným vystupováním má odpovědnost vůči myšlenkám a hodnotám, které veřejnosti předává,“ podivuje se hudební publicista Pavel Klusák ve své knize „Gott: Československý příběh“.

Dnes už tento diskurz existuje, a tak se Klusák věnuje kromě slavíkových poloveřejných mladických excesů také výňatkům z textů jeho písní, ve kterých často chybí úcta k ženám, a některé z nich jsou vyloženě násilnické. Připomíná tím bojovnici proti sexuálnímu násilí Johannu Nejedlovou, která koncem loňského roku podobným citováním na sociální síti „donutila“ Gottova obdivovatele a aktuálního českého slavíka Marka Ztraceného veřejně se zříct písně Stává se to i v lepších rodinách.

Pavel Klusák je bratrem Víta Klusáka, režiséra angažovaných dokumentů. Schopnost tnout do živého mají v rodině. Vít posledně v kasovním trháku V síti akcentoval starosti o ratolesti na internetu, Pavel se ve své nové populárně-naučné publikaci svezl na vlně posmrtného rozjímání nad obrázkem pěvce Karla Gotta — a že by nemusel být až tak svatý. Latentní téma osobní zodpovědnosti člověka žijícího v totalitním režimu se na české kulturní scéně opět zhmotnilo.

Gott: Československý příběh, foto: nakladatelství Host

Klusák je v knize neuctivý ke Gottovi, ale uctivý k faktům. Předchází tím u sebe tendenčnosti? Na piedestal staví objektivitu. Existují ale i mediální teorie, které považují objektivitu za předpojatost. „Doufám, že se zájem o pravdu nestal čímsi menšinovým a zbytným. Pro výhradní zájemce o Karla-legendu je tu řada knih vzniklá do nynějška. Tato je tu pro všechny ostatní,“ tvrdí autor ambiciózně v prologu. 

Jistě poctivě vybádal nové informace k některým událostem ze zpěvákova života, není ale pravda trochu silné slovo? Dávají dílčí události automaticky dohromady pravdivý celek? Sám jejich výběr a řazení přece podsouvají určité vyznění. Kromě náčrtu Gottova života kniha prezentuje filozofii média a autora — jeho tón, který čtenář neslyší, ale vnímá právě ze subtilního řazení slov, vět, odstavců a kapitol. 

V žánru životopisu má kromě faktů důležitou roli i umělecké zpracování — autorův osobní vklad. Životopis je vždy tak trochu i románem. Nakladatelství Fra zároveň nedávno vydalo titul Uvnitř banánu, ve kterém Klusák představuje méně podložené příběhy méně slavných hudebníků. Na úkor faktů protežuje svůj vklad. Není ostatně zpravodajem, ale publicistou. Názor je pro něj samozřejmou věcí. Zavání minimálně nevkusem, když o svém Gottovi v rozhovorech hovoří jako o pravdě pravdoucí a dušuje se nezaujatostí. 

Drží se v něm faktů, zároveň ale tato fakta svobodně interpretuje. Jak podotkl v roce 1980 mediální teoretik Rosenberg: „Zprávy mají nevyhnutelně určitý ‚sklon‘ daný historickým, sociálním, ekonomickým a kulturním kontextem společnosti, v níž vznikají. Zprávy v rámci mediálního systému určité země musí do jisté míry stranit ve smyslu reflexe základních hodnot a aktuálních sympatií populace, protože jinak by pro publikum zmizela důvěryhodnost média.“

Klusák například považuje za stěžejní své zjištění, že Gottův psychiatr u pěvce odhalil úchylku sexuálního exhibicionismu. Určil ji jako determinant jeho pozdější kariéry a jejích nešvarů. Psychiatr diagnózou u Gottova otce lobboval za to, aby klukovi dovolil zpívat, jinak prý bude synátor nešťastný. Autor uvádí, že Gott se s psychiatrem spřátelil. Neubírají tyto okolnosti diagnóze exhibicionismu na věrohodnosti?

Gott: Československý příběh je dlouhým časopisovým článkem plným pavlačových faktů. Chybí hlouběji shrnující narace, všeobjímající názor, kterým by čtenář mohl Gotta intuitivně uchopit. Autorův názor je ten, že žádný názor nemá, jen čest badatele. Jako by se poučil z diskuse kolem knihy Jana Nováka Kundera: Český život a doba, které kritici vyčítají „zasednutost“. Klusák zůstal v komfortní zóně, jen nenápadně vmanipuloval Gotta do moderní útlocitnosti. Aktivistickým tónem ho skandalizoval podobně jako Novák Kunderu. Tento tón dnes letí.