Sto let od narození spisovatelky Mileny Lukešové si připomínáme 16. června.
Beletristické knihy, co jsem kdy přečetl, bych si mohl rozložit na tři hromady: ty, které jsem četl pro potěšení, a ty, co jsem četl ze zvědavosti, jak jsou napsány, a konečně knihy, které mě zasáhly, vstoupily do mého života bezmála jako živé bytosti. A zatímco první hromada by určitě sahala až ke stropu a ta druhá málem stejně vysoko, ta třetí by vlastně ani nebyla žádnou hromadou, ale jen docela nenápadnou hrstkou knih. A kdybych z ní měl teď vybrat jen jedinou, byl by to Cizinec Alberta Camuse.
Po vzniku Spojených států probíhala v prvních desetiletích devatenáctého století v amerických literárních kruzích debata o charakteru národní literatury, soustřeďující se na otázku, zda se přidržet britské literární tradice, či se od ní emancipovat a usilovat o specifický národní charakter, kterýžto názor nakonec převládl.
Přestože do světa, který Walt Whitman ve své poezii vybudoval, válka nezapadá, děla se a děje se dál. Ve válce však nebojoval, účastnil se jí v roli pomocníka, který dělal to, co uměl nejlépe — pečoval o duši. Dne 26. března uplyne 130 let od úmrtí tohoto velkého amerického básníka.
Filmová adaptace bestselleru Maria Puza Kmotr, která měla premiéru před 50 lety, 14. března 1972, se nesmazatelně zapsala do dějin kinematografie a najdeme ji snad v každém žebříčku nejlepších filmů všech dob. Patří také ke komerčně nejúspěšnějším filmům světové kinematografie.
„Cožpak každý člověk nevstupuje do života jako sladké robě, které věří všemu, co najde pod tátovým krovem? Až později přijde ten den prozření, kdy poznáte, že jste zoufalí a zubožení — a slepí a nazí a rozklepaní a s děsivou vizáží truchlivého přízraku putujete dál tím hrůzným snem svého života.“ Toto je jedna z „beatnických“ reflexí z románu Na cestě Jacka Kerouaca, jehož sté výročí narození si v těchto dnech připomínáme.
