V půlce srpna proběhl ve východočeské Budislavi druhý ročník tuzemské letní školy lužické srbštiny. Při této příležitosti vznikl rozhovor s Lukášem Novosadem, sorabistou, bohemistou a předsedou Společnosti přátel Lužice. Co může dát Čechům lužickosrbská kultura, proč jsou v lužickosrbské literatuře výrazně přítomná ekologická témata a jak navázat s tímto malým slovanským národem spojení?
Českou obrozeneckou literaturu zná kvůli podobě tuzemských školních osnov snad každý. Nebyli to však jen spisovatelé, kdo formoval zdejší podobu a charakter literatury, ale také média a v nich literární kritika. Zatímco o autorech a jejich dílech si toho lze přečíst celé knihovny, dobová kritika zůstává pro historiky a badatele stále výzvou, zvláště pokud je řeč o té předjungmannovské. Mnohé z těchto výzev bere za své nedávno vydaná, objemná monografie Počátky literární kritiky v českých zemích (1770—1805). Jedním z jejích editorů byl literární historik Dalibor Dobiáš.
Edice poezie nakladatelství Odeon dává nově právě rok prostor současným autorům a jejich tvorbě. Ve druhé polovině září vyjde její šestý svazek s názvem Bóje. Rozhovor s editorkou, básnířkou a literární publicistkou Olgou Stehlíkovou, která edici řídí.
Filmový festival v Karlových Varech kromě filmových premiér a zahraničních hvězd letos nabídl i jeden knižní křest. Ministr kultury Lubomír Zaorálek a Jiří Bartoška uvedli knihu Autorka neklidu — monografii o díle Věry Chytilové a jeho kritickém přijetí v průběhu času. V publikaci se tak potkávají eseje ze šedesátých let, normalizační vata, transformační běsnění i současná reflexe v podání kritiků Jindřišky Bláhové a Kamila Fily. S editorem knihy a šéfredaktorem Salonu Práva Zbyňkem Vlasákem o Věře Chytilové, filmech a společenské kritice.
Bílý Vigvam je mladé nakladatelství z Ostravy, které vzniklo z lásky ke knihám a Twin Peaks. V roce 2020 debutovalo vydáním jedné ztřeštěné novely a od té doby vydává poezii mladým a talentovaným debutantkám. A u každé knihy přemýšlí, jak by ji ozvláštnilo…
Mohlo by se mylně zdát, že dnes, pětaosmdesát let od zavraždění andaluského básníka, je téma F. G. Lorca v jistém směru plně zhodnoceno, zváženo a uzavřeno a že podrobovat je jakýmkoli úvahám a analýzám je buďto zbytečné a nekonstruktivní, nebo přímo svatokrádežné. V rámci moderních dějin a dějin literatury však není možné se mu vyhnout, byť by byl tento odstup zamýšlen jako cílený.
