Americký sociolog Philip Rieff proslul především knihou z roku 1959 o společenském a kulturním významu Sigmunda Freuda a psychoanalýzy. Už v době vydání nikdo nezpochybňoval autorský přínos Rieffovy tehdejší manželky — Susan Sontagové. Její nový životopis tvrdí, že pro humanitní obory důležitou knihu napsala hlavně ona.

Pozdější spisovatelka, esejistka, teoretička, režisérka i aktivistka Susan Sontagová se za Rieffa vdala v sedmnácti letech, jen deset dní po jejich seznámení na první přednášce. Rieff během padesátých let pracoval na studii o Freudovi a talentovaná novomanželka pomáhala, o čemž svědčí i zvláštní poděkování z prvního vydání, které ale v druhém zmizelo.

Autor nové biografie Sontag: Her Life Benjamin Moser měl přístup k neveřejným materiálům, podle nichž prý Sontagová dělala víc než jen rešerše a poznámky. „Rieff téměř určitě nenapsal knihu, která mu založila kariéru,“ píše Moser.

Sontagová v jednom dopise matce píše, že na knize „pracuje aspoň deset hodin denně“. V dalších dopisech přátelům a kolegům se spisovatelka svěřuje v podobném duchu, práce na knize ji vyčerpávala několik let.
S Philipem Rieffem se rozvedli ve stejném roce, kdy vyšla studie o Freudovi, v roce 1959. Už během šedesátých let se z ní stala intelektuální a umělecká osobnost.

Rieff Sontagové čtyřicet let poté poslal výtisk knihy s poznámkou: „Susan, lásko mého života, matko mého syna, spoluautorko této knihy: promiň mi, prosím. Philip.“


Guvernérka Kay Iveyová minulý týden podepsala zákon zakazující v Alabamě téměř všechny potraty. Legální přerušení těhotenství je možné pouze v případě ohrožení života matky. Kdokoliv provede jiný druh potratu či u něj bude asistovat, bude podle nové legislativy odsouzen až k devadesáti devíti letům vězení. Proti zákonu protestují lidskoprávní organizace, celebrity, sociální sítě — a autorky a autoři romantické literatury.

Jak upozorňuje The Guardian, harlekýnky jsou plné nechráněného sexu bez jakýchkoliv skutečných následků. A když dojde k nechtěnému těhotenství, vede k manželství z povinnosti, v němž však protagonisté nakonec naleznou skutečnou lásku. Pokud už je řeč o potratu, pak jen jako o temné šmouze z minulosti.

„Musíme do našich knih začít zahrnovat potraty jako alternativu ke svatbě s cizincem, jako součást příběhu postav. Jako něco, čím prošla spousta lidí,“ tweetovala v den schválení zákona spisovatelka Liz Lincolnová. Podle Lincolnové obestírá téma potratů v kultuře a populární literatuře tabu, což jen nahrává jejich odpůrcům. Potraty by se „měly v knihách opakovat stejně často jako postavy s mrtvými rodiči a zelenýma očima, coby normální část života, a ne jako morální lekce, v níž jsou ženy trestány za své volby“.

Příspěvek měl na Twitteru velkou odezvu a k výzvě Liz Lincolnové se přidali další spisovatelé. Sarah McLeanová se například ptala, v kolika romantikách se potrat vyskytl — lidé na sociálních sítích přišli na patnáct titulů. „Není jich moc,“ říká McLeanová, „tento týden ale vypadá na zlomový okamžik v žánru. Potrat se v knihách často vyskytuje jako něco, zač je třeba se stydět. Autoři teď hledají cesty, jak tuto perspektivu překonat.“ Podle McLeanové „žánr vždycky reflektoval aktuální politiku“ a byla by „šokovaná, kdyby se teď v romancích neobjevovaly potraty častěji. Zakotvit právo na potrat v literatuře: to je důležité — pro to tu romance jsou“.

Spisovatelka Jackie Barbarosová už proto vyzvala k zasílání povídek do nové antologie Romance for Roe (Romance pro Roeovou, podle průlomového soudního sporu o potraty ze sedmdesátých let), v níž bude hlavním tématem právě potrat. Výdělky z prodeje mají jít na podporu organizací hájících právo na potrat.