05/01/2021 | komentář | Kamila Hladká

Příhraničí neutěšené, přitom nádherně vznešené

V dnešním literárním domku v zahradě broumovského kláštera bydlíval od osmnáctého století kuchař, od padesátých let minulého století tam internované řádové sestry vyšívaly ornáty a vyráběly matrace, dnes tu sedím já a skládám jejich vzpomínky.

Jeden by řekl: „Jaká náhoda.“ Na ty já ale nevěřím. Život je plný malých zázraků, nenáhodných setkání, protknutých cest a zdánlivých nepředvídatelností. Naše vteřina se může stát marností času nebo jeho nadechnutím. A kdo se podívá, uvidí.

Když se ve čtyři odpoledne zamknou brány kláštera, čtyři klíče v kapse mě opravňují cítit se jak majitelka opuštěného panství. Každý den můj pohled z okna vyhřátého pokoje směřuje přes most až k hlavním vratům a každý den se rozhoduji, jestli na podzim 1950, když jeden náklaďák za druhým přivážel do původně mužského vysídleného kláštera stovky řeholnic, přicházely levou nebo pravou stranou a jestli tu první zimu taky sněžilo. Nepodstatné otázky naší bolavé minulosti.

Mohlo sestry napadnout, že se čtrnáctidenní dovolená promění ve čtyřicet let útlaku? Vnímaly strach a ponížení? Po roce práce na knize Sestry tuším, že se bály méně než dnes já. A to je povznášející.

Stopy minulosti zašlapává v pohraničí čas mnohem pomaleji nežli jinde. Až lakonicky sbírám fotky všech těch pozůstatků ještě německých nápisů, omšelých vitrín obchodů a starých domovních znamení. Jen ať je to stejné, až se vrátím, v duchu prosím. Že je pohraničí zapomínané, neutěšené a že to platí už dávno, ví leckdo, i proto byli řeholníci a řeholnice odváženi sem. Místního patriota bych tím ale snadno urazila. Oni přeci vynakládají nemalé úsilí, hledají nové cesty a příležitosti. A v Broumově to platí stonásobně. A tak může být i tohle dnešní příhraniční baroko vznešené. Nádherně vznešené.

Ty klíče bych si ráda nechala. Jen stud mi nedovolí napsat, kolik ryzího štěstí mi přinesly. A tak smlouvám s každým dnem, přestávám chodit spát, chci si všecko vzít…

Broumove, děkuji.


Kamila Hladká je absolventka doktorského studijního programu Česká literatura na Univerzitě Palackého v Olomouci, knižní editorka, iniciátorka mnoha původních českých knižních projektů a autorka knihy Hornické vdovy, za kterou byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika. Poslední rok pracuje na dalším literárním dokumentu vycházejícím z orální historie, nazvaném Sestry.


Text vznikl během autorčiny tvůrčí rezidence v Klášteře Broumov, kterou pořádá České literární centrum (sekce Moravské zemské knihovny).