Přišel befel od císaře pána
Ukázka z kompozice z deníků, pamětí a korespondence českých vojáků z první světové války, doplněné svědectvími jejich příbuzných v zázemí a deníkem novináře Jana Herbena. Hlavní dějový proud knihy tvoří dosud neobjevené osudy devíti vojáků, jejichž příběhy zasahují do několika válečných let na různých frontách.
„Masaryk odjel dnes do Italie. Snad se nevrátí“
Z Válečného deníku Jana Herbena, českého politika, spisovatele, novináře a člena Maffie
8. července 1914
Válka! Přerušuji samozřejmě dovolenou a jedu do redakce. V Benešově na nádraží jsem viděl odjezd vojáků do pole. Scény srdcervoucí a dojmy drásavé. Slzy se derou do očí…
7. srpna
Plány politické a válečné měl následník (František Ferdinand) katastrofální. Prvotní jeho plán byl útok na Balkán. Pokořit Srby a anektovat zemi. Potom se obrátit proti Maďarům. Czernin měl na starosti získat velikými sliby Rumuny uherské. Slováky vedl Milan Hodža, který býval častým hostem na Belvederu i na Konopišti. Hodža má snad i něco písemného v ruce, nějaký slib. Slováci plakali, když přišla zpráva o atentátu v Sarajevě. Také na získání Charvátů měl svůj plán. Takto zesílené Rakousko mělo pak vést smrtelnou ránu proti Vilémovi II. Ten hrál v plánech konopišťských úlohu hloupého Honzy. Že jím není, rozumí se samo sebou. Přátelé hleděli napálit jeden druhého. Vilém II. žene se do války z pohnutek nečistých. Docela podoben je Nikolaji Nikolajeviči. Ve spekulacích obchodních naběhl židům, ztratil všechno jmění, je zadlužen na Konopišti třemi a císaři jedním a půl milionem korun. Myslí, že si jinak nepomůže než válkou. Zadlužen je po krk. (S ním zachvátil úpadek také Egona Fürstenberga; židé nechali mu roční důchod jen korun na šedesát let, jinak všechna panství jsou v tiché sekvestraci) Proti Vilémovi získal následník katolickou šlechtu bavorskou, zejména jsem si zapamatoval mezi nimi Hohenloha. Vilém byl na Konopišti sice s pompou vítán, ale nenáviděn.9. srpna
Dnes v neděli po 10. hodině ráno viděl jsem cestou do redakce manifestaci pro válku. Houf židovských kluků napřed, uprostřed sem tam starší člověk, jenž aranžoval výkřiky, teprve na závěr něco starších židů. Dva hoši v čele zástupu nesli černožlutý a běločervený prapor, sešité k sobě, a aby symbol byl ještě znatelnější, šli za praporem druzí dva hoši, kteří se drželi za ruce: patrně jeden český a jeden německý žid. Když šli mimo naši redakci ve Zlaté huse, zpívali Kde domov můj. Patrně střídali také české písně s německými. Nemohl jsem vydechnout, vida tento nejbojovnější rakouský kmen. Dnes přinesly všechny ranní noviny raport o manifestaci, která byla uspořádána v sobotu večer. Tuto manifestaci pořádala sama policie pomocí svých detektivů, bordelářů a podobných lidí. Primátor dr. Groš k nim řečnil ze staroměstské radnice, také německy.
3. září
Říká se, že pruskou válku roku 1866 vyhrál německý Schulmeister. Vojnu roku 1914 prohraje německý profesor. Mnoho let smáli se Prušáci ztřeštěnostem Viléma II. Když pletl se do literatury, výtvarnictví, hudby, byl předmětem karikatur. Jeho pověstná básnická slátanina Sang an Egir byla dosazena berlínským šenkýřem na jídelní lístek jako Kaiserschmarn. Ještě když z výpravy do Palestiny psal, jak Bůh mu dává krásné dni, a vůbec když mluvil o sobě jako o polovičním božstvu, rozčilovali se slušní lidé pohoršením. A najednou němečtí profesoři z toho třeštění udělali filosofickou soustavu a cvičili v ní mládež. Co dělal Vilém, bylo Němcům zjevením, až ho uznali za skutečné božstvo. Jeho i celou rodinu. A když měli nejvyššího boha na Olympu, dostavili se i menší bohové, a celý národ německý je shromaždištěm božstev, národ vyvolený.11. října
Nedělní příloha pro mládež, kterou vydává ke svému číslu Prager Tagblatt, jmenuje se Illustrierte Jugend Zeitung. Dnes jsem si jí náhodou povšiml. Celý obsah byl válečný, planý a nevkusný… Všecko v zevnějšku tohoto listu příčí se zásadám etiky a hygieny. Všecko, co je obsahem tohoto čísla, buď stojí hluboko pod průměrem našich dětských časopisů, nebo odpuzuje. Wilhelm Peters poslal strýci Franzovi časové verše o Zeppelinovi, které prý „kdesi“ četl. Strýc František není sice genius vychovatelský, ale přece pochopil, že Wilhelm Peters je autorem těch veršů, a proto tiskne příštímu německému Goethovi kamarádsky ruku a uveřejnil mu tyto verše.Zeppelin flieg! Hilf uns im Krieg!
Fliege nach England, England wird abgebrannt, Zeppelin flieg!
Česky asi tolik: Leť, Zeppeline, a pomoz nám ve válce. Leť do Anglie a zapal ji. Zeppeline, leť! Což je básnicky schvalované žhářství a vychovávání německé mládeže na vrahy a žháře. 2. listopadu O Praze je zvláštní akt z 19. října a praví se v něm, že mobilisace šla dobře. Také proti Srbům. Vidělo se prý jisté hnutí, když se začala válka s Ruskem. Až nakonec poslední prapory šly do pole nerady (ungern) a s nacionalistickými odznaky. Rozčílení bylo vidět, když 8. zeměbranecký pluk byl z Prahy přeložen do Salcpurku. Podle pražského vojenského velitelství jsou prý příčiny toho mnohé: Ranění vypravovali o těžkých pochodech a zlých bitvách. Ústup v Haliči; úřady jsou šetrné k provokatérům a časopisům. Na příklad Klofáč byl zatčen pozdě a Naše slovo hned druhý den vycházelo jako Vaše slovo. (Ten hňup vojenský ani neví, co je to České slovo.) Zatím však inteligentní panslavisté jednají chytře a opatrně. Nedají se lapit. Sokolům nelze vytýkat nic určitého, ale jsou to všechno jistě Panslávové. Aspoň je tak obvinil Prager Tagblatt dne 22. října v úvodníku. Podepsán polní maršál Schwerdtner.10. listopadu
Skladatel Karl Weis měl rozmluvu s knížetem dr. Lobkovicem, jenž slouží u místodržitelství. Princ vyslovil mínění, že válka bude skončena asi v pěti týdnech. Dějí se přípravy, aby se císař František Josef poděkoval. Nástupce jeho Karel František uzavře potom mír s Ruskem. Tyto plány docházejí jakési víry z okolností, že následník projel severní bojiště i Pulji a podával ve Vídni dlouhé zprávy… Je však přece těžko domyslit, že Rakousko by věrolomně opustilo císaře Viléma II. Uzavřít mír s Ruskem znamenalo by zároveň uzavřít s Ruskem spojenectví…25. listopadu
Protokol o schůzi zástupců českých deníků na policii, kam jsme byli dnes pozváni... Slovo má policejní president Křikava. On a (první státní zástupce) dr. Sandmann se smluvili na censuře a táží se nás, zda souhlasíme. Chce se vyjít žurnalistice vstříc rychlejším opatřením. Nebude se konfiskovat, nýbrž redakcím telefonicky oznamovat, co se nepřipustí. Redakcím se ponechává právo, aby prázdná místa nechaly nebo vyplnily. Kdyby šlo o to nahradit nepřipuštěný článek novým, redaktor nebo zřízenec může si počkat na to, hned to na censuře přečtou. Ale aby na zastupitelství šlo čtení rychleji, musí se noviny dodávat aspoň ve třech výtiscích. Ale doba je vážná. Proto policejní president naznačuje, jakými zásadami mají být redakce naplněny. My musíme stát před cizinou jako stát jednotný. Až na skoro bezvýznamné výjimky se české noviny chovaly dobře. Ale přece ty výjimky nutí policejního presidenta upozornit, že noviny nesmějí přinášet nic, absolutně nic!, co by pravilo:že si říše nestojí dobře na bojišti;
že také hospodářsky je nějak otřesena (některé noviny na příklad vřele doporučovaly půjčku, některé nikoliv);
nesmí se psát, že zásobování dělá obtíže; ani když jde o nějakou zabavenou loď se zásobami, neboť tím se nepřátelé říše upozorňují, kde mohou na nás číhat;
nesmějí být polemiky proti jiným národnostem;
nesmějí se oznamovat zatčení osob.
Leč nestačí konat pouhou povinnost, jakou konáme vůči zákonu v normálních dobách. Musíme psát vlastenecky, nadšeně. Celková politická situace toho vyžaduje. Kde by se objevily závady, může být číslo novin pro ten den zabaveno, může být list zastaven na několik dní a snad i vůbec. Něco za něco, když se novinám vychází vstříc, musejí se ony odměňovat státní správě. Slovo má dr. Sandmann… Dovoluje si upozornit na císařské narozeniny dne 2. prosince. Letos měla by oslava vypadnout skvěleji nežli jindy. Zejména upozorňuje, že Národní divadlo a Okresní válečná pokladna uspořádají oslavu v Rudolfinu.