Češi patří mezinárodně k nejvýkonnějším čtenářům. Jak to v mezinárodním srovnání vypadá s českými dětmi?

Výsledky výzkumu „České děti jako čtenáři“, který proběhl v letech 2013 a 2014, jsme porovnali s vybranými zahraničními výzkumy, které byly provedeny na podobně reprezentativním vzorku dětí — jednalo se například o výzkumy z Velké Británie (2012) a USA (2012). Je možné konstatovat, že základní trendy jsou shodné: jedná se zejména o klesající zájem o čtení mezi dětmi ve věku 11—14 let a vyšší procento pravidelných čtenářek mezi dívkami. Naopak ve srovnání s USA je v České republice výrazně menší počet dětí, které mají zkušenost se čtením elektronických knih. Shodné jsou závěry týkající se vlivu rodinného zázemí na rozvoj dětského čtenářství: rodiče, které svým dětem pravidelně předčítají a zprostředkovávají jim přístup ke kvalitní dětské literatuře, mají pozitivní vliv na rozvoj jejich čtenářství. Z porovnání s výše uvedenými zahraničními výzkumy však vyplývá, že čeští rodiče přestávají svým dětem předčítat dříve než rodiče britští a američtí: v USA předčítají rodiče 37 % dětí ve věku 9—11 let, kdežto v Česku se jedná pouze o 11 %. Velmi zajímavé je i poněkud odlišné chápání role knihoven v životě rodin s dětmi: rodiče v USA i ve Velké Británii u knihoven velmi často zdůrazňují aspekt bezpečného místa pro trávení volného času dětí. Tento aspekt čeští rodiče v podstatě vůbec nezdůrazňovali.

Proměnilo se nějak, objemem nebo strukturou, dětské čtenářstvo za posledních dvacet třicet let?

V našem výzkumu jsme část otázek srovnávali s výzkumem „Jak čtou české děti“ z roku 2003. Velký rozdíl je samozřejmě v současném masivním nárůstu technologií a médií (výrazně vzrostl podíl dětí, které tráví čas na internetu), i když je zajímavé, že stejně jako v roce 2003 je nejvyužívanějším médiem u dětských respondentů stále televize. Obecně by se dalo říci, že ubylo silných čtenářů a vzrostl podíl naprostých nečtenářů, tedy české děti čtou méně knihy i časopisy než před deseti lety.

Objevil se během dané doby nějaký nový trend či žánr, který dnes formuje malé české čtenáře?

Bezesporu jsou to komiksy, které oceňují mladší i starší věkové kategorie dětí a jež mohou být v některých případech můstkem ke klasickému čtení knih, pro čtení složitějších textů. Splňují totiž kritéria četby současného dětského čtenáře: jsou tenké, je v nich málo textu a plno obrázků a většinou jde o kombinaci vtipného a dobrodružného příběhu. Při výběru knihy hrají také častěji roli média, reklama či filmové zpracování knižní předlohy.

Je čtení pro děti vůbec atraktivní činnost?

I když více než polovina všech dětských respondentů považuje čtení stále za zábavné, musí čtení soupeřit s dalšími zábavnějšími činnostmi, což je důvod, který uvádí většina nečtenářů. Přestože informační technologie a média ovládají či výrazně proměňují čas dětí, děti si zároveň uvědomují, že čtení je vnímáno jako společensky prospěšná aktivita a je důležité pro vzdělání. Velikou roli při proměně dítěte ve čtenáře hraje dostatek času a klid, který potřebuje na čtení, na správné „začtení se do příběhu“ a výběr správné knihy.

 

Co dělá dětem největší potíže? Výběr knihy, samotné čtení, něco jiného?

Správný výběr knihy, stejně jako dobré zvládnutí techniky čtení patří mezi nejvýznamnější faktory pro samotné čtení. Technické zvládnutí čtení je spíše problém mladších dětí. Potvrdilo se, že více silných čtenářů zvládá lépe techniku čtení. Správný výběr knihy ovlivňuje v mladším věku rodina a ve starším především spolužáci, kamarádi, popřípadě média. Velký důraz se klade také na čas věnovaný čtení, který mají děti v současnosti daleko více organizován, než tomu bylo dříve. Čtení děti obecně považují za obtížnou činnost, která vyžaduje soustředění, a proto musí bojovat s jinými, atraktivnějšími aktivitami, které nabízejí snadnou zábavu, dále například větší interaktivitu a tak podobně.

Dají se v záplavě multimédií vychovat dobří čtenáři? Kdo má — vedle rodičů — v tomto ohledu největší vliv?

Nesporně největší vliv na přístup ke čtení dětí mají jejich rodiče, kteří regulují především u mladších dětí mediální aktivity, vliv rodičů přirozeně slábne s přibývajícím věkem dětí a nahrazuje je vliv kamarádů. Potvrdil se velký vliv předčítání doma a společného čtení nahlas. Zajímavý je vliv a aktivita otců v rámci společného předčítání a vliv otce jako vzor muže čtenáře. Čtení obecně (včetně předčítání) se totiž stalo spíše ženskou záležitostí.

Další výrazný vliv má samozřejmě škola, která učí technice čtení a nabízí nové čtenářské podněty především doporučenou či povinnou školní četbou. Nemalý vliv na rozvoj dětského čtenářství má rovněž knihovna, kterou navštěvuje více než polovina všech dotázaných dětí a která by jako kulturní volnočasová instituce měla působit komplexněji a nejen jako půjčovna knih.