Hřích výšky

Spojíte dvě věci, které nikdo předtím nespojil, a svět se změní. Současníci si toho možná nevšimnou, ale na tom nesejde. Svět už se změnil tak jako tak.

 

Plukovník Fred Burnaby z Královské jezdecké gardy, člen výboru Aeronautické společnosti, vzlétl z pozemku Doverských plynáren 23. března 1882 a přistál na půl cesty mezi Dieppe a Neufchâtelem.

 

O čtyři roky dříve vzlétla Sarah Bernhardtová z centra Paříže a přistála poblíž Emerainville v departementu Seine-et-Marne.

 

Félix Tournachon vzlétl z pařížských Martových polí 18. října 1863 a po sedmnácti hodinách, kdy ho vichřice hnala na východ, se zřítil poblíž železniční tratě nedaleko Hannoveru.

 

Fred Burnaby letěl v červeno-žlutém balonu nazvaném Zatmění úplně sám. Koš měřil metr a půl na délku, metr na šířku a metr na výšku. Vzduchoplavec vážil sto osm kilogramů, měl na sobě pruhovaný kabát, na hlavě přiléhavou čapku, a aby si zátylek ochránil před sluncem, vyrobil si z kapesníku závoj. S sebou si vezl dva sendviče s hovězím, láhev minerální vody Apollinaris, barometr sloužící k určování výšky, teploměr, kompas a zásobu doutníků.

 

Sarah Bernhardtová vzlétla se svým portrétistou a milencem Georgesem Clairinem a s profesionálním aeronautem v balonu Doña Sol oranžové barvy poté, co odehrála příslušné představení v Comédie-Française. V půl sedmé večer, tedy hodinu před startem, ztvárnila roli hospodyňky a připravila tartine de foie gras. Aeronaut otevřel láhev šampaňského a vystřelil zátku do nebe. Bernhardtová se napila ze stříbrného poháru. Potom spořádali pomeranče a prázdnou láhev hodili do Vincenneského jezera. V náhlé povznesenosti vesele svrhli veškerou zátěž na pozemšťany pod sebou. Odnesla to rodina anglických turistů na ochozu Červencového sloupu a později i svatebčané užívající si venkovskou veselici pod širým nebem.

 

Tournachon letěl s osmi společníky v aerostatu, jenž byl plodem jeho chvástavé obrazotvornosti. „Postavím vzdušné plavidlo — Maxibalon kromobyčejně gigantických rozměrů. Velikostí bude dvacetkrát přesahovat ten dosud největší.“ Pojmenoval ho Obr. V letech 1863—1867 vzlétl celkem pětkrát. Onoho druhého letu se zúčastnila Tournachonova manželka Ernestina, bratři-vzduchoplavci Louis a Jules Godardové a potomek Montgolfierů, rodiny zakladatelů balonového létání. O tom, jaké jídlo s sebou vezli, se zprávy nedochovaly.

barnes

Tehdejší společenskou vrstvu vzduchoplavců tedy představovali: anglický amatér a nadšenec, jenž s radostí přijal výsměšnou přezdívku „Blbbalon“ a byl ochoten vlézt do čehokoli, co se za malou chvíli vznese, nejslavnější herečka své doby dopřávající si „hvězdný let“ a profesionální přívrženec balonového létání, který uvedl na trh svého Obra jakožto komerční počin. Jeho první vzlet sledovalo dvě stě tisíc diváků a každý ze třinácti pasažérů zaplatil tisíc franků. V kabině aerostatu připomínající dvoupatrovou proutěnou chýši se nacházela odpočívárna, postele, toaleta, temná komora, ba i tiskárna, aby se okamžitě daly vyrobit pamětní brožury.

 

Pokaždé u toho byli bratři Godardové. To oni navrhli a postavili Obra a po prvních dvou plavbách ho dopravili do Londýna na výstavu v Crystal Palace. Třetí sourozenec Eugène Godard tam krátce nato dovezl ještě rozměrnější horkovzdušný balon, který se dvakrát vznesl z Cremorne Gardens. Co do objemu překonal Obra dokonce dvojnásobně a jeho pec na slámu vážila i s komínem bezmála 445 kilogramů. Při svém prvním londýnském letu Eugène souhlasil s tím, že za cenu pěti liber vezme na palubu jednoho anglického pasažéra. Byl jím Fred Burnaby.

 

Tito vzduchoplavci se bez potíží dokázali přizpůsobit národnímu stereotypu. Poté, co nad Lamanšským průlivem ustane vítr, Burnaby si „nedbaje unikajících plynů“ zapálí doutník, aby se mu lépe přemýšlelo. Když mu dvě francouzské rybářské lodě signalizují, aby klesl na hladinu, že ho pak vyloví z vody, „hodí jim pro osvětu dolů výtisk Timesů“ — zřejmě aby naznačil, že anglický důstojník v činné službě si dovede dokonale poradit sám. Díky, žabožrouti. Sarah Bernhardtová se svěřuje s tím, že její náturu lety balonem velmi přitahují, neboť zasněná povaha ji neustále odnáší do vyšších sfér. Během nedlouhého letu se jí dostane pohodlí v podobě prosté, slámou vyplétané židle. Když líčí své dobrodružství v tisku, činí tak rozmarně z perspektivy zmiňovaného kusu nábytku.

 

Vzduchoplavec se snášel z nebes, vyhledával plochý terén k přistání, tahal za ovládací ventilové lano, vyhazoval kotvu a častokrát se zase znovu prudce vznášel dvanáct až patnáct metrů do výšky, a to tak dlouho, dokud se kotevní háky o něco pevně nezachytily. Hned nato se seběhlo místní obyvatelstvo. Když Fred Burnaby přistál poblíž Château de Montigny, jakýsi zvědavý vesničan strčil hlavu do napůl vyfouklého pláště a málem se udusil plynem. Místní lid ochotně napomáhal přistání balonu a pak ho neméně ochotně začal skládat. Na Burnabyho působili tito chudí francouzští zemědělci mnohem laskavěji a zdvořileji než jejich anglické protějšky. Hodil jim k nohám půl sovereignu, aby se podělili, a nahlas pedantsky přesně stanovil směnný kurs odpovídající době, kdy opouštěl Dover. Pohostinný sedlák p. Barthélemy Delanray vzduchoplavci nabídl, že ho u sebe nechá přespat. Nejdřív ovšem přišla na řadu večeře madam Delanrayové: omelette aux oignons, orestované holoubátko na vlašských ořeších, zelenina, neufchâtelský sýr, cidre, láhev bordeaux a káva. Poté dorazil místní lékař a řezník s láhví šampaňského. Burnaby si u krbu zapálil doutník a začal přemítat nad tím, že přistát s balonem v Normandii je rozhodně výhodnější než skončit v Essexu.

 

Rolníci poblíž Emerainville, kteří se hnali za přistávajícím balonem, žasli nad tím, že veze i ženu. Bernhardtová byla sice v divadle zvyklá nastupovat na scénu jaksepatří, ale sotvakdy se jí povedlo velkolepější entrée než v tuhle chvíli. Vzduchoplavkyni pochopitelně poznali. Venkované ji patřičně pobavili vlastním dramatem: příběhem o ukrutné vraždě, k níž tu zcela nedávno došlo — přesně v místech, kde seděla (na své naslouchací židli, která se později stala vypravěčkou). Zanedlouho se spustil déšť. Herečka, pověstná svou štíhlostí, zažertovala, že je příliš hubená na to, aby zmokla — dokáže totiž jednoduše proklouznout mezi kapkami. Po rituálním rozdělování drobných bakšišů doprovodili rolníci balon i jeho posádku na emerainvillské nádraží — právě včas, aby letci stihli poslední vlak zpátky do Paříže.

 

Počítali s tím, že je to nebezpečné. Fred Burnaby krátce po startu o vlásek minul plynárenský komín. Doña Sol se těsně před přistáním málem zřítila do lesa. Když Obr dopadl poblíž železniční tratě, zkušení Godardové z něj prozíravě vyskočili ještě před osudným nárazem. Tournachon si zlomil nohu a jeho manželka si poranila krk a hrudník. Balon s plynem může vybouchnout. Horkovzdušný balon se může vznítit, což asi málokoho překvapí. Každý start i každé přistání představovaly značné riziko. Zvětšení vzdušného plavidla navíc neznamenalo, že bude nutně bezpečnější. Znamenalo to, jak prokázala nehoda Obra, že bude pouze víc vydáno napospas větru. Vzduchoplavci, kteří jako první přelétávali Lamanšský průliv, se mnohdy oblékali do nadnášecích korkových vest pro případ přistání na vodě. Žádné padáky tehdy ještě neexistovaly. V srpnu roku 1786, kdy bylo balonové létání ještě v plenkách, spadl v Newcastlu jeden mladík z výšky několika desítek metrů a zabil se. Se svými společníky měl držet kotevní lana, když tu náhlý poryv větru pohnul pláštěm balonu — všichni ostatní provaz pustili, ale on se ho držel až do chvíle, kdy ho nenadálá síla vymrštila do výšky, odkud se prudce zřítil k zemi. Vyjádřeno slovy jednoho dobového dějepisce, „nohy se mu zabořily až po kolena do záhonu růží, přičemž se mu v důsledku nárazu rozervaly vnitřní orgány a vyhřezly do hlíny.“

 

Aeronauti byli noví argonauti: jejich dobrodružství se okamžitě zaznamenávala. Let balonem propojoval město s vesnicí, Anglii s Francií, Francii s Německem. Přistání vyvolávalo čiré vzrušení — balon totiž nepřinášel žádné zlo. U normandského krbu sedláka Barthelémyho Delanrayho navrhl místní lékař, aby si připili na bratrství lidí dobré vůle. Burnaby si se svými novými přáteli přiťukl a jako správný Brit jim okamžitě začal vysvětlovat, že monarchie je mnohem lepší než republika. Předsedou Aeronautické společnosti Velké Británie tehdy totiž byla Jeho Milost vévoda z Argyllu a její tři místopředsedy zosobňovali Jeho Milost vévoda ze Sutherlandu, Jeho Ctihodnost hrabě z Dufferinu a Jeho Ctihodnost lord a poslanec Richard Grosvenor. Odpovídající francouzský orgán — Société des Aéronautes — založený Tournachonem spočíval na mnohem demokratičtějších a intelektuálštějších principech. Jeho šlechtu tvořili spisovatelé a umělci: George Sandová, otec i syn Dumasové a Offenbach.

 

Létání balonem sice symbolizovalo svobodu, avšak tato svoboda se podrobovala větru a výkyvům počasí. Vzduchoplavci často nedokázali rozeznat, zda letí či visí ve vzduchu, jestli stoupají, nebo naopak ztrácejí výšku. V oněch raných dobách vyhazovali hrst peříček, která vzlétla vzhůru, pokud klesali, nebo naopak pozvolna klouzala vzduchem níž a níž, pokud stoupali. V Burnabyho době se tato technologie rozvinula do podoby útržků novinového papíru. Pro měření horizontálního pohybu vynalezl Burnaby vlastní rychloměr, který se skládal s papírového padáčku přivázaného na padesátimetrové hedvábné niti. Padáček vyhodil z koše a začal měřit, jak dlouho trvá, než se nit úplně odvine. Sedm vteřin odpovídalo rychlosti třicet kilometrů za hodinu.

Během prvního století vzduchoplavby byla učiněna řada pokusů, jak tento neřiditelný plášť s pohupujícím se košem ovládnout. Vyzkoušela se kormidla a vesla nebo pedály spojené s koly, která roztáčela lopatky lodního šroubu. Pokaždé to znamenalo drobný krůček kupředu. Burnaby věřil, že klíčem k řešení problému je tvar — aerostat podobající se trubici nebo doutníku, což se ukázalo jako správná úvaha. Ať už to byli Francouzi či Angličané, všichni se svorně shodli na tom, že budoucnost spočívá ve strojích těžších než vzduch. A třebaže se Tournachonovo jméno vždycky uvádí v souvislosti s balonovým létáním, stal se rovněž zakladatelem Společnosti pro podporu vzdušného pohybu prostřednictvím strojů těžších než vzduch, jejímž prvním tajemníkem byl Jules Verne. Další nadšenec, Victor Hugo, se nechal slyšet, že balon se podobá krásnému mraku unášenému větrem, nicméně lidstvo by potřebovalo obdobu ptáka — obdobu zázraku, jenž vzdoruje zemské přitažlivosti. Ve Francii se létání obecně spojovalo se zastánci společenského pokroku. Tournachon napsal, že mezi tři výsostné symboly modernosti patří „fotografie, elektřina a vzduchoplavectví“.

 

Na počátku létali ptáci, které stvořil Bůh. Létali i andělé, jež rovněž stvořil Bůh. Muži a ženy měli dlouhé nohy a na jejich zádech nebylo po perutích ani stopy. Bůh je tak stvořil z nějakého důvodu. Zadat si s létáním znamenalo zadat si se stvořitelem. Ukázalo se, že půjde o vleklý zápas naplněný poučnými legendami.

 

Vezměme si třeba případ Šimona kouzelníka. Národní galerie v Londýně vlastní oltářní obraz od Benozza Gozzoliho. Jeho predela je už dávno rozbitá na kousky, které se v průběhu staletí rozptýlily do všech koutů světa. Jedna část obrazu ilustruje příběh svatého Petra, Šimona kouzelníka a císaře Nerona. Šimon si jako mág získal Neronovu přízeň, a aby si ji udržel, pokusil se dokázat, že jeho schopnosti výrazně předčí schopnosti světců Petra a Pavla. Tato drobná malba člení příběh do tří částí. V pozadí se nachází dřevěná věž, z níž Šimon kouzelník předvádí svůj nejnovější trik: člověka, který létá. Už má za sebou kolmý start a my pozorujeme římského vzduchoplavce ve chvíli, kdy míří k nebesům. Patrná je jen dolní polovina jeho zeleného pláště, jelikož zbytek odřízla horní hrana obrazu. Šimonovo tajné raketové palivo je však nezákonné podstaty, neboť kouzelník se v tělesném i duchovním smyslu spoléhá na pomoc démonů. Vidíme svatého Petra, jak se modlí k Bohu, aby tyto démony připravil o moc. Teologický i vzduchoplavecký důsledek tohoto zásahu se potvrzuje v popředí obrazu: po vynuceném nouzovém přistání zůstává mrtvý kouzelník ležet na zemi a z úst mu crčí krev. Hřích výšky je náležitě potrestán.

Ikaros si zahrával s bohem slunce a ani to rozhodně nebyl dobrý nápad.

Překlad Petr Fantys

 

Vydává nakladatelství Odeon.