Jaký má podle vás význam Handkeho dílo?​

Zcela zásadní pro čtenáře, který dává přednost pečlivému ohledávání skutečnosti před epickou tlachavostí a narativními konstrukty sahajícími přes generace a věky. Setkání s Handkeho prózou je překvapením pro čtenáře, který nepotřebuje, aby se kniha „dobře četla“, ale aby ho nějak zásadním způsobem vrátila k němu samému. Handkeho význam se občas redukuje na ranou a v kontextu rakouské literatury nikterak unikátní divadelní hříčku Spílání publiku, ale setkání s jeho prózou je jako setkání s poezií. Je to celoživotní ohledávání možností jazyka, které najdeme už v jeho prvotině Sršni (1966) a které trvá dodnes. Peter Handke je jeden z největších básníků současné německy psané literatury.

Čerstvé ocenění vyvolalo smíšené pocity, především kvůli jeho politickým postojům. Například kosovská velvyslankyně v USA Vlora Çitakuová uvedla, že byl oceněn „propagátor etnické nenávisti a násilí“. Sám Handke byl Nobelovou cenou překvapen. Cítíte to podobně?

Udělení Nobelovy ceny spisovateli, který před pěti lety halasně plédoval za její zrušení, vyvolalo řadu reakcí od „potřeby jít se vyzvracet“ (albánský premiér) přes názor, že si Handke už „před dvaceti lety zasloužil ocenění mezinárodní pitomec roku“ (Salman Rushdie), až po tvrzení, že se autorovi konečně „dostalo spravedlnosti“ (spisovatel Dragan Velikić). Za vším tím rozruchem ale v zásadě vězí otázka, zda má ocenění dostat autor, který se chová jako prase. Někdo, kdo zastává postoje „neslučitelné s humanitou“, jak tvrdí Handkeho odpůrci. Na to ať si každý čtenář odpoví sám. U Handkeho jsou fakta známá: je to spisovatel, který by mohl dostat všechny ceny světa za to, jak se dokáže neotřelým způsobem dívat na banální situace a události v životě, za to, že si uchoval básnickou obrazivost, jazykovou střídmost. Na druhé straně stojí Peter Handke, který se paktoval s odsouzenými zločinci a strůjci genocidy v bývalé Jugoslávii, který se účastnil Miloševićova pohřbu a tak dále. Osobně dávám přednost čtení Handkeho knih před jeho politickými postoji.

Peter Handke, foto: Alain Jocard/AFP

Když se podíváme na seznam jeho ocenění, může nás napadnout, že kontroverze kolem jeho osoby mu nijak neškodí, spíše naopak. Jak vnímáte vztah mezi osobností autora a čtenářským zájmem?

Neškodí? Jakou hodnotu má nějaká cena pro autora, který je vnímán jako osina v zadku? Jak dlouho se může nějaký autor radovat na sklonku svého života, že dostal Nobelovu cenu? Handke se před rakouským literárním provozem, jeho uštěpačností a malicherností (i oceněními) stáhl před mnoha lety do Chauville u Paříže, aby se mohl věnovat výlučně literatuře. Tento jeho útěk, či emigrace, chceme-li, byl důsledkem permanentních útoků na jeho osobu a nutnosti reagovat na aktuální politické události v Rakousku i na Balkáně. Když se otevřeně přiklonil k Miloševićovu řešení konfliktu v bývalé Jugoslávii, klesl prodej jeho knih na třetinu, odklonilo se od něho mnoho čtenářů a kritika na něho začala klást nároky přesahující literární sféru, jako by spisovatel měl mít větší empatii pro řešení neřešitelných sporů. Myslíte, že taková kontroverze spisovateli neškodí? Může být nějaká cena vůbec „útěchou“ či potvrzením o správné cestě? V jistém smyslu si za to Handke může sám: vstoupil na tenký let politických proklamací a dodnes nese důsledky. I kdyby byl naivní jako dítě, musel si být vědom důsledků svých postojů.

Očekáváte po udělení Nobelovy ceny další české překlady Handkeho tvorby? Naposledy mu česky vyšla kniha Pět her v roce 2013.

Před dvaceti lety u nás trochu v nadsázce platilo, že Handke je synonymum neprodejné literatury, nicméně navzdory takovým tvrzením je autorovo prozaické dílo českému čtenáři přístupno v poměrně reprezentativním výběru více než deseti knih. Handke má u nás úzký, oddaný okruh čtenářů, jejichž počet podle prodejů odhaduji na pět stovek. Výjimkou snad byly prózy Nežádané neštěstíDon Juan (ve vlastním podání), které se setkaly s větším zájmem. Handkeho „dvorním“ nakladatelem u nás býval díky dramaturgovi Kristiánu Sudovi Prostor. Nakladatelství Prostor vydalo skvělé knihy Číňan bolesti nebo Za temné noci jsem vyšel ze svého ztichlého domu či už zmíněnou novelu Don Juan (ve vlastním podání). Před několika lety se Handkemu věnovalo nakladatelství Rubato, které vydalo dva texty — Velký pádÚzkost brankáře při penaltě. Protože ale sázka na Handkeho je sázkou na literaturu, nikoli na finanční úspěch, jsem si jist, že se některý z malých nakladatelů o autora bude dál zajímat. Udělení Nobelovy ceny se ale může negativně odrazit na výši licence, což by mohlo vydání u nás „zazdít“.