07/09/2020 | recenze | Magdaléna Šipka

Síla lidského života proti fosilní lobby

V těchto dnech probíhají rozsáhlé protesty hnutí Limity jsme my v mosteckém uhelném revíru. Už na loňském Klimakempu přitom byla představena kniha Jeremyho Brechera Vzpoura proti zkáze, jíž se nejen český protiuhelný aktivismus inspiruje. Byla by však chyba Brecherův text vnímat jen jako aktivistickou příručku. Konci planety lze totiž podle jejího autora čelit jen společně a pomocí upevnění demokratických principů ve společnosti.

Jeremy Brecher: Vzpoura proti zkáze. Jak může občanská neposlušnost zabránit klimatické katastrofě
Přeložil Josef Patočka
Neklid, Praha 2019

„Popírání lidmi způsobovaných změn klimatu je na ústupu, schází na úbytě tváří v tvář stále jednoznačnějšímu postoji vědců i přímému pozorování a zkušenosti lidí. Příští velkou překážkou pro snahy o ochranu klimatu je daleko spíše názor, že globální oteplování ‚už je nevyhnutelné‘, a lidé s ním tudíž nemohou nic udělat,“ píše historik, dokumentarista a aktivista Jeremy Brecher v knize Vzpoura proti zkáze z roku 2017, kterou v českém překladu vydalo nakladatelství Neklid.

Právě takové klimatické apatii se Brecher snaží vzepřít. Ve svém díle aktivně ukazuje způsoby, jakými můžeme proměnit chování fosilní lobby a zachránit planetu a lidskou civilizaci na ní před postupujícím ničením. Jeremy Brecher je v otázce klimatické krize poměrně jednoznačný v pojmenování zásadních problémů, způsobů boje a také aktivistické strategie. Hlavní problém podle něj představuje fosilní průmysl, způsobem obrany je pro něj aktivismus organizovaný společně s co největší podporou občanské společnosti. Představuje vizi společnosti, která je schopná se sjednotit a domluvit na tom, že hájit naši planetu před zničením je naše lidské právo.

Celá kniha je zasazena do amerického kontextu — Jeremy Brecher mluví o protestech proti stavbě ropovodu v přírodní rezervaci Standing Rock, do nichž se zapojili lidé nejrůznějšího kulturního, ekonomického i společenského zázemí, nebo o žalobě takzvaných klimatických dětí, které se rozhodly žalovat USA za to, že kvůli těžbě a fosilním palivům ničí planetu pro příští generace. Na základě této žaloby bylo ministerstvu ekologie státu Washington nakázáno, aby udělalo všechno pro snížení emisí skleníkových plynů a ochranu planety.

Strategie Jeremyho Brechera je jasně postavená na snaze o co největší informovanost veřejnosti a o široký společenský konsenzus. Věří, že proti kondenzované síle peněz, které nic nebrání planetu ničit, se může postavit právě jen společná síla lidí. Je těžké si představit hnutí, organizaci nebo vlastně jakoukoli sílu, které by se podařilo celosvětově snížit produkci emisí, a zastavit tak klimatickou změnu. Brecher věří v to, že touto silou jsou informovaní, aktivní občané, kteří se napříč zeměkoulí spojí a nasměrují politiky a političky ke správným rozhodnutím. Lidé tak musí překonat hned dvě mylná přesvědčení — nejen o tom, že klimatické změny nejsou hrozbou, ale také o tom, že jsme jim tváří v tvář bezmocní. Vyzývá k výběru vhodných cílů společenského tlaku, jimiž jsou podle něj instituce, které už tak mají mít velký společenský kredit a řídí se etickými požadavky — třeba univerzity nebo církve. Brecher se podivuje nad tím, že ačkoli mnoho lidí v dotaznících uvádí, že by se rádi do klimatické rebelie zapojili, nakonec není aktivistů zas tak mnoho.

Kniha pochopitelně nereflektuje poslední vývoj a například vznik hnutí Extinction Rebellion, které je více spontánní a mnohdy ne tak precizně zaměřenou skupinou. Vzhledem k tomu, že dělá kratší blokády ve městech, které mají často mít čistě informační účinek, umožňuje zapojení lidí, kteří si nemohou troufnout vylézt na několik dní na rypadlo. Této skupině se i v českém kontextu podařilo rozšířit klimatický aktivismus za hranice obvyklých podezřelých a zapojit do něj širší skupiny obyvatel.

Kniha Vzpoura proti zkáze shrnuje naděje a metody odvrácení klimatické katastrofy, které byly velmi aktuální v době napsání knihy (2017). Spolu s postupnou korozí demokracie a nástupem autoritářských, populistických vůdců na čelná místa států i občanských organizací jsou i tyto metody v ohrožení. Způsoby vzpoury vyžadují spravedlivé jednání soudů, ochotu odvolávat se na vyšší hodnoty a nově interpretovat ústavu.

Spolu s nutností jednat podle této knihy jsou aktivní občané také nuceni neustále psát svoji knihu vzpoury proti zkáze znovu a znovu a přivádět zápal, systematičnost a neutuchající naději typickou pro Jeremyho Brechera také do současného dění a do lokální politiky okolo našich zahrad a květináčů.