16/06/2022 | portrét |

Skutečná hodnota prostoty

Sto let od narození spisovatelky Mileny Lukešové si připomínáme 16. června.

Když Milena Lukešová roku 1962 nenápadně vplula do redakčních vod tehdejšího SNDK, měla za sebou překlad pozoruhodné práce Korněje Ivanoviče Čukovského Od dvou do pěti. Skutečnost, že tato knížka pojednávající o rozvoji dětského myšlení, řeči a o potřebě estetické produkce i zážitku byla v relativně rychlém sledu reeditována (první vydání českého překladu v rámci Teoretické knižnice SNDK je z roku 1959, druhé z roku 1961 a třetí vyšlo v roce 1975), svědčí o tom, jak zásadní tato publikace byla v tehdejším kontextu teorie i praxe literatury pro děti předškolního věku. Milenu Lukešovou, jež se jako autorka představila až roku 1965 verši k dnes již legendárnímu a stále vydávanému leporelu Pozor, volám všechny hračky na námět Evy Veberové s ilustracemi Heleny Zmatlíkové, silně ovlivnila. 

seriál Dětská literatura

„Je pro mě základním východiskem, hluboce mě zaujala už tehdy dávno poctivostí v přístupu k dětskému světu i nepatetickou patetičností, pokud jde o nároky na spisovatelskou práci v literatuře pro nejmenší,“ vyznává se Lukešová v rozhovoru, jejž s ní pro časopis Zlatý máj vedl v roce 1976 Karel Hvížďala. Schopnost vidět skutečnou hodnotu prostoty, kterou oceňovala u Čukovského, pak bezpočtukrát prokázala ve vlastních literárních počinech, ať už šlo o poezii, prózu, encyklopedicky koncipovanou literaturu, nebo autorský podíl na obrazových narativech.

S redakční prací se musela ze zdravotních důvodů rozloučit v roce 1975, nicméně v té době již výrazně určovala podobu literární produkce pro předškoláky nejen tím, že hledala společnou řeč mezi nakladatelstvím, autory, dospělými zprostředkovateli a samotnými dětskými čtenáři, ale především autorsky. Básnická sbírka Jak je bosé noze v rose (1981) byla zapsána na Čestnou listinu IBBY a mezinárodní renomé si získaly i poetické obrazové knížky vzniklé ve spolupráci s výtvarníkem Janem Kudláčkem, jako například Holčička a déšť (1974), Jakub a babí léto (1976), Bílá zima (1978), stejně jako dvojice knížek z každodennosti předškolního děvčátka Knížka pro Lucinku (1973) a Zimní knížka pro Lucinku (1978), jež ilustracemi doprovodila Jana Sigmundová. 

Při zdůrazňování průkopnického úsilí Mileny Lukešové na poli tvorby pro nejmladší zůstávalo často v pozadí její básnické dílo adresované čtenářům dospívajícím. Básnická sbírka Big beat a aritmetika aneb kostkovaný ideály vyšla v roce 1967, ale má potenciál oslovit i současnou generaci. Lukešová ji stylizuje z perspektivy chlapecké a se zdánlivou genderovou nekorektností hned na přední záložce přebalu avizuje „Klukovská záležitost“, ovšem na zadní klopě zpřesňuje „— i když v podstatě dívčí“. Autorka totiž velmi dobře věděla, že navzdory tehdejším odlišným společenským požadavkům a rolím je duše dospívajících stejně křehká, zranitelná, toužící po lásce a pochopení, hledající v chaosu světa pevný bod, od něhož se dá odvíjet vlastní identita. 

Po téměř dvaceti letech se ke starším dětem znovu obrátila sbírkou Nahej v trní (1985). Otázka „Je vám dvanáct a všelijak to bolí?“, kterou jim úvodem klade, vypovídá o tom, jak se hranice mezi bezstarostným dětstvím a komplikovaným dospíváním posouvá stále níž, ovšem problémy spojené s cestou k dospělosti zůstávají v měnícím se světě stále tytéž.

Její lyrický hrdina si často láme hlavu nejen sám se sebou, ale i svou pozicí v autoritářské společnosti dospělých. „Budu / člověk / nebo / produkt povinného kapátkového / moudření?“, ptá se v básni s příznačným názvem Tak nevím. Lukešová stojí jednoznačně na straně dospívajících a brání jejich právo na „kostkovaný ideály“, ovšem její verše se jim nepodbízejí jednoduchou rebelskou proklamací. Tím, že Lukešová dokáže na úsporně sevřené ploše volného verše přesně načrtnout pocit nejistoty, který stojí za vzdorem dospívajících, pomáhá svou poezií obnovovat most pochopení mezi rozbolavělým potomkem, jenž v hlavě nosí „značnej salát“ a „prospal by nos mezi očima“, a jeho rodičem, který v obdobně laděné metaforické linii „facku měl v hrsti“.

Mileně Lukešové byla za celoživotní přínos literatuře pro děti a mládež udělena Zlatá stuha v roce 2006. Skutečná hodnota její tvorby se ovšem měří neutuchajícím nakladatelským a čtenářským zájmem o její dílo, a to i po sto letech od jejích narozenin. Obrazové knížky a leporela s jejími texty opět vycházejí v nakladatelství Albatros a Meander, říkadla pro nejmladší v nakladatelství Portál, encyklopedie v Axiómě, jen ta poezie pro dospívající ještě čeká na znovuobjevení…

Autorka se věnuje české a světové literatuře pro děti a mládež.