18/12/2021 | téma |

Slova a zvuky: Bilance

Dvanáctý díl Slov a zvuků je poslední a uzavírá období, ve kterém jsem toho opravdu hodně slyšela. Pokusím se shrnout, co mi rok 2021 v tomto ohledu dal, co se za dvanáct měsíců změnilo, a přidám jeden audioknižní tip.

Protože budu uzavírat audioknihou v angličtině, začnu poznámkou o nevýhodách malého jazyka na poli literárního poslechu. Původně jsem si myslela, že se budu moci věnovat převážně českým podcastům a audioknihám. Jenže ty nejzajímavější zahraniční tituly, které se objeví v českém překladu, se většinou audiopodoby nedočkají, a totéž platí o většině pozoruhodných děl české beletrie. S podcasty je to podobné, protože tu ale neexistuje bariéra nákladů a výnosů, naštěstí se ta pozoruhodná literatura v audiu alespoň reflektuje.

Během roku 2021 se tak objevily zajímavé audiopočiny i v češtině. Kromě Hostcastu, ve kterém od ledna vychází jeden článek z každého tištěného Hosta v audiopodobě, vznikla také Varta, podcast o živé a živější literatuře pod patronací literárního obtýdeníku Tvar, který moderuje básník Jan Škrob. Vybírá si ta nejzajímavější jména z české poezie i prózy, hned úvodní díl s Petrem Borkovcem byl asi prvním literárním audiorozhovorem, který mě dokázal zaujmout i dojmout stejně jako ty nejlepší epizody City Arts & Lectures nebo London Review Bookshop Podcastu. A nemůžu nezmínit ani skvělý podcast Kolaps od Alarmu, neustále skrze skvěle vybírané hosty a hostky upozorňující na mimořádné tituly literatury faktu, které bych jinak neměla šanci objevit.

Kdybych si měla ve světě podcastů něco přát, rozhodně by to bylo lepší vyhledávání. Už si neumím představit svůj čtenářský život bez hledání rozhovorů s autory a autorkami a bez pátrání po autorských čteních, často ale narážím na své chabé jazykové znalosti — obzvlášť pokud nejde o anglicky píšící tvůrce a tvůrkyně — nebo se mi nedaří najít nejnovější vydané pořady. Naopak algoritmy audioknižních aplikací v tomto ohledu fungují skvěle. Když dočtu knihu, mohu si často ihned najít další od stejné autorky, ze stejné země nebo na podobné téma v audiu bez ohledu na clo a dobu dodání, což je v neustávající pandemii neocenitelné. Navíc mi aplikace jako Scribd pomáhají nacházet skvělá díla, která bych jinak nejspíš úplně minula. Právě tak se ke mně dostala sbírka propojených povídek Shut Up, You’re Pretty od Téy Mutonji, kterou chci doporučit.

Kniha kanadsko-konžské autorky vyšla už v roce 2019 a v drobných příbězích tu popisuje život Loli, která se jako dítě spolu s rodinou přestěhovala z Kinshasy na předměstí Toronta. Jednotlivé povídky jsou spojené, ukazují, jak se v životě Loli propojují jednotlivé etapy od dětství až po dospělost. Loli přistupuje ke světu se zvláštní směsicí smíření, rezignace a pasivního odporu, prochází různými druhy vztahů s muži i ženami, jde tu nejen o sex a romantiku, ale také o moc, o osamění, a především o ženství. Ženy se tu přirozeně propojují, vytvářejí silné vazby, na nichž stojí jejich svět, ale které umí být zároveň nezdravé skoro stejně jako vztahy s muži. Mutonji tu popisuje dospívání ženy, která v dětství zažila spoustu symbolického i skutečného násilí, musela se před světem obrnit — naprosto mistrně popisuje třeba přijetí a zároveň vnitřní odpor k sexuální práci a k používání vlastního těla jako objektu směny.

Téa Mutonji, její mentorka Vivek Shraya, pod jejíž knižní značkou VS. Books kniha vyšla, a další autorky a autoři z jejich okruhu rozšířili můj seznam knih k přečtení či poslechu podobně jako před časem Akwaeke Emezi, Chérie Dimaline, Valeria Luiselli, Rebecca Solnit, Roxane Gay nebo Carmen Maria Machado. Na všechny jsem buď v audiopodobě narazila, nebo jsem je skrze podcasty lépe pochopila, a pustila jsem se tak do všech možných koutů literatury. Tuhle vlastizradu se pak snažím vyvažovat právě VartouKorektní poezií nebo Liberaturou, která končí stejně jako tento sloupek a po které zůstane v literárním prostoru pořádné zvukoprázdno.

Psaní sloupků o audioknihách a podcastech dokáže skvěle motivovat k sofistikovanějšímu výběru při vlastním poslechu. Jenže s každým dalším návrhem zákona omezujícího ženská nebo LGBT práva, s každou další demonstrací antivaxerů se žlutými hvězdami, s každou novou zprávou o stavu klimatu i s každým dalším kritikem, který dává najevo nulovou empatii i povědomí o vlastních privilegiích, a s každou další kulturní elitou, která z předních stránek prestižních médií žehrá na cancel culture, se dopouštím audio-eskapismu. Potřebuji utéct a odpočinout si a namísto sofistikovaných počinů se tak na přední příčky mého Spotify Wrapped derou true crime podcasty. Jeden z útěků, který považuji za konstruktivnější, vám ale ráda doporučím. Hudebník, písničkář a rapper Ceschi vydal před pár týdny folkpunkovou desku This Guitar Was Stolen Along With Years Of Our Lives, kterou mám puštěnou takřka neustále a neznám lepší současný příklad toho, že texty písní jsou poezie. Řeší tu pandemii, truchlení, rozpadající se vztahy i svět, ve kterém jsou vzýváni sociopati.

Písničkou na rozloučenou tedy může být třeba skvělá 2020 BC

This aint no song about peace
Those are easy to sing
But hard to believe

Autorka je spolutvůrkyní podcastu Do slov spolu s Ondřejem Lipárem.