25/09/2021 | téma | Barbora Votavová

Slova a zvuky: Česi, počúvajte

„Když přijdu v Bratislavě do Artfóra, tak tam je polovina knih v češtině. V Praze neexistuje možnost koupit slovenskou knihu, leda čirou náhodou, když ji člověk omylem potká,“ říká historička umění, profesorka Milena Bartlová v podcastu Kapitalx. Slovenskou literaturu čte v Česku málokdo. Je na čase to změnit — samozřejmě skrze podcasty.

Nejstarším lidem, kteří nebyli na světě, když se rozpadlo Československo, je letos 28 let. Ani ti, kdo si nepamatují dvojjazyčné vysílání Československé televize nebo Dempseyho a Makepeaceovou ve slovenském dabingu, ale nemívají se slovenštinou problém. Je to zkrátka cizí jazyk, kterému rozumíme tak nějak bez námahy. Slovenská literatura je přitom pozoruhodná. V nominacích Anasoft Litery je výrazně více žen než v případě české ceny, nejkrásnější slovenské knihy jsou zásadně hezčí než nejkrásnější knihy české, slovenské spisovatelky se k současnosti, ženské zkušenosti i feminismu vyjadřují dost možná častěji a otevřeněji než Češky.

Slovenské podcasty o literatuře, knihách a čtení se samozřejmě nezabývají jen slovenskou literaturou, dokonce často zmiňují české autory a autorky nebo české překlady cizojazyčných knih. Naopak slovenské překlady si nachází do českých knihoven cestu spíše v mimořádných situacích, třeba když nakladatelství Inaque vydávalo Elenu Ferrante s předstihem. Pracovala jsem sice ve slovenském knihkupectví a o tomto nepoměru jsem věděla, až díky Mileně Bartlové jsem o něm ale začala více přemýšlet.

Profesorka Bartlová mluví v podcastu Kapitalx, konkrétně v pořadu Koniec hry v dílu s názvem „Husák na hrade, Pohlreich v Tatrách: Kolonializmus a Československo“ o vývoji vztahu české a slovenské kultury, o stereotypech i o dvojsečnosti toho, že slovenštinu vlastně nebereme jako cizí jazyk. Že kulturně-společenský měsíčník Kapitál vydává v rámci svého podcastu i tento literární pořad, jsem se dozvěděla s velkým zpožděním (které je za odměnu, protože znamená zásobu dílů) a začala jsem pátrat po dalších slovenských knižních podcastech, abych alespoň drobně napravila onu přetrvávající mocenskou nerovnováhu české a slovenské kultury. Číst ve slovenštině může být pro leckoho výzva (jak ukazuje edice Česi, čitajte nakladatelství Větrné mlýny, která slovenské autory a autorky vydává v českém překladu), ale poslouchat mluvené slovo je snazší, takže nic nebrání tomu, mít v oblasti literárních podcastů k dispozici o republiku více. 

Pokud bychom se řídili odezvou na sociálních sítích, nejoblíbenějším literárním podcastem je Čítanie je sexy. Toto heslo mi je už roky proti srsti — máloco se mi na literatuře líbí víc než fakt, že po mně nevyžaduje, abych byla sexy —, obsah ale příjemně překvapí. Čtenářky Kiki a Romy se tu uvolněně, ale zároveň poměrně fundovaně baví o knihách, které je formovaly v různých životních fázích, o čtenářských zvycích nebo třeba o vztahu literatury a alkoholu. Zaměřují se na světovou literaturu, na současnou slovenskou literaturu i na knihy o józe, výběr je středoproudý a příjemně eklektický. Přátelská dynamika mezi tvůrkyněmi a zároveň poměrně velké množství informací a rešerší, které za díly evidentně stojí, tvoří naprosto přístupný a přitom celkem sofistikovaný obsah, který v české literární podcastové scéně spíš chybí. 

Blogerka Adriána Moré natáčí podcast Knihokec, který v nejnovější sérii přešel do formátu Rozhovorů o knihách, poté co autorka vytvořila přes třicet dílů sólo. Přestože tu mluví převážně o zajímavých textech a rozhodně nejde o nezajímavý náhled na ně, naráží na limity jediného hlasu, který v podcastech jen výjimečně dokáže udržet posluchačskou pozornost.

Pestrost formátů obsahuje podcast Dve hejterky po záruke, ve kterém dvě blogerky velmi uvolněně diskutují o knihách, převážně o young adult nebo romantice, i o fenoménech spojených s bookstagramem, a dělají rozhovory s lidmi z knižní branže — opět často ve spojení s young adult. Na tuto literaturu se zaměřuje i podcast Náhodne knihomolenie. Pokud jde o odbornou reflexi literatury, jako podcasty je možné poslouchat i LQ — Literárny kvocient, sérii debat o současné slovenské literatuře, kde čtyři kritici a kritičky vždy rozebírají dvě díla, nebo literární pořad Rádia Devín Ars litera, ve kterém se objevuje řada slovenských kulturních osobností.

Pokud by vám slovenština byla co do cizojazyčna málo, můžete si povídání o slovenské literatuře pustit i v angličtině. V roce 2020 začala Julia Sherwood, překladatelka a redaktorka narozená v Bratislavě a žijící v Anglii, natáčet podcastovou sétii Lit_cast Slovakia. V třiceti dílech vede rozhovory se spisovatelkami a spisovateli i překladatelkami a překladateli, nechybí tu některé z mých nejoblíbenějších autorek — Monika Kompaníková, Irena Brežná nebo Mária Modrovich. 

A nechybí ani Tomáš Hučko, publicista a překladatel, který v Lit_castu hovoří kromě překladů také o vzniku Kapitálu, čímž je uroboros kompletní a my se dostáváme na začátek — k literárně zaměřenému pořadu podcastu Kapitalx. Kapitál je kulturně-společenský a takový je i jeho podcast a za poslech rozhodně stojí i ony společenštější a političtějčí pořady jako třeba Klimax. I na literaturu zaměřený Koniec hry si ale drží přesah a zajímavě zpracovává například palestinskou literaturu s arabistkou Danuší Čižmíkovou, počátky kolonialismu s publicistkou a překladatelkou Silvií Ruppeldtovou anebo právě dějiny vztahů československé kultury s Milenou Bartlovou.

Koniec hry s Tomášem Hučkem připravuje kritik a sociolog Dominik Želinský a většina dílů tomu odpovídá, ať už jde o literární, nebo politickou rovinu. Když se naopak v epizodě s Lenkou Macsaliovou, literární vědkyní, videoesejistkou a fenomenální booktuberkou známou jako Inferno na polici, redaktoři pouští do analyzování světa bookstagramu a vztahu internetu a literatury, působí to spíš rozpačitě. V celém Československu jsme ještě evidentně neobjevili způsob, jak o čtenářské reflexi literatury nemluvit ani spatra, ani přehnaně shovívavě, ale ani bez lehkého sexismu spojeného s odsuzováním sebeprezentace čtenářek.

Já jsem ovšem i za tuto epizodu ráda, právě Lenka Macsaliová mě spolu s Tomášem Hučkem nasměrovala při pátrání po dalších knižních podcastech, které na Slovensku vznikají a které výše zmiňuji, a to není málo. Vyhledávání na podcastových platformách totiž nestojí za moc a dobrý literární podcast se hledá ještě hůř než slovenská kniha v pražském knihkupectví.