Z čeho jste četl na Měsíci autorského čtení a proč?

Četl jsem svou prózu Informácia a je součástí mojí trilogie. Vybral jsem si ji, protože je poslední, nejčerstvější, ale i proto, že se čte asi nejlehčeji.

Dává autorské čtení a kontakt se čtenářem vašim textům nějakou novou kvalitu?

Já beru autorské čtení tak, že je především určené pro posluchače, pro návštěvníky tohoto festivalu. Nedívám se na něj skrze nějakou zištnou optiku, ale samozřejmě na každé akci přijde nějaký feedback, se kterým pak může autor cíleně pracovat. Pozvání jsem přijal i proto, že mi ve vydavatelství Větrné mlýny, které festival organizuje, vyšla debutová próza Carpathia.

krajnak

Maroš Krajňak, foto: David konečný

Přes popularitu autorského čtení je prý zdejší literatura nebo spisovatel paradoxně v krizi. Souhlasíte? Co si pod tím vlastně představit?

Myslím, že situace v Česku a na Slovensku se dá srovnat, ale ve státech jako Polsko a Ukrajina je pozice spisovatele úplně jiná. Možná je to způsobeno tím, že tamní lidé mají ke čtení úplně jiný vztah, než jak je tomu na Slovensku a v Česku. Čtou víc a jinak. O beletrii se zajímají více a čtenáři mají i štěstí, že tam vznikají kvalitnější díla než u nás. Situace na Ukrajině je samozřejmě úplně odlišná také díky tomu, že ukrajinská literatura je poměrně silně angažovaná, reflektuje aktuální společenské dění a jeho velmi dynamické procesy, které zasahují každého občana. Proto je o ni logicky větší zájem.

Lze vůbec nějak definovat postavení a roli současné literatury ve společnosti?

Ve slovenské společnosti je literatura na absolutním okraji zájmu. A povědomí o spisovatelích je vcelku negativní. Alespoň v mém okolí svou roli sehrávají stereotypy, které mluví o tom, že spisovatel je bláznivý člověk na hraně asociálnosti nebo možná až nějakého normálního kontaktu s realitou. Ve většině případů je to exot, který přes literaturu ventiluje svoje problémy.

Když odhlédneme od společenské role literatury — co literatura a psaní dává vám osobně?

Pracuji už mnoho let v komerční sféře, která je velmi exaktní, zaměřená na kvantitativní výsledek s absolutně jasnými pravidly. V literatuře se na takováto kritéria vůbec nemusím ohlížet, je pro mě absolutně svobodnou platformou. Když píšu, můžu dělat, co se mi zachce.

Na Měsíci autorského čtení se pravidelně setkává několik národních literatur. Globalizuje se literatura (i díky podobným akcím jako je MAČ), nebo zůstává regionálně a nacionálně specifická?

To, že je literatura pro konkrétní regiony specifická, je jednou z věcí, která mi na literatuře připadá velmi zajímavá a hodnotná. Myslím si, že to autoři, kteří produkují kvalitní literaturu, celkem chápou a neschylují se k nějakým trendům, které hrají s globalizací.