Nobelista Mario Vargas Llosa dostane v dubnu v Dominikánské republice čestnou literární cenu Pedra Henríqueze Ureñi. Političtí představitelé Dominikánské republiky za toto rozhodnutí akademiky sedící v komisi literární ceny kritizují — cenu by prý neměl dostat spisovatel, který se k jejich zemi chová neuctivě. Mario Vargas Llosa totiž v roce 2013 napsal do španělského listu El País článek, v němž odsoudil výnos dominikánského ústavního soudu umožňující zbavit tisíce lidí narozených na půdě Dominikánské republiky občanství. Většinou se jednalo o občany haitského původu a Vargas Llosa postup přirovnal k nacistickému Německu, kde byli Židé zákonem zbavováni německého občanství. Jeho text před třemi lety vyvolal v karibské zemi protesty, při nichž lidé pálili Llosův román Kozlova slavnost o dominikánském diktátorovi Rafaelu Trujillovi, který prý také líčí Dominikánskou republiku v nepříliš příznivém světle. Samotný nobelista je za literární cenu vděčný a chválí Dominikánskou republiku za to, že „navzdory incidentu v zemi vládne demokratický, otevřený a tolerantní duch“.

Mario Vargas Llosa není jediným spisovatelem, který kritizoval kroky dominikánské vlády a poté byl na oplátku kritizován. Původem Dominikánec Junot Diáz, který získal Pulitzerovu cenu za román Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda, apeloval na podzim na americkou vládu, aby ve věci odebírání občanství lidem haitského původu zakročila. Dominikánský konzul ho následně označil za „Antidominikánce“ a posléze bylo Diázovi navíc odebráno ocenění za zásluhy v dominikánské literatuře z roku 2009.


Severní Korea má novou a pravděpodobně první globální literární hvězdu. Dobročinné organizaci Happy Reunification Road Organization, která pomáhá Severokorejcům a snaží se spojit rodiny oddělené státní hranicí, se podařilo propašovat ven sbírku povídek od severokorejského autora skrývajícího se pod pseudonymem Bandi. Kniha nazvaná Obvinění líčí každodenní život v Severní Koreji během devadesátých let — jedna povídka například vypráví příbeh o matce, která se snaží uvařit snídani během hladomoru — a už je o ni ve světě enormní zájem: chystá se vydání ve Spojených státech, Velké Británii, Francii, Německu, Nizozemsku a dalších zemích. Podle literární agentky Barbary Zitwerové a některých nakladatelů mají povídky nejen velkou reportážní hodnotu, ale také literární. Bandi je přirovnáván ke Gogolovi či Solženicynovi.


Spisovatelé jako Margaret Atwoodová, Ursula Le Guin, Yann Martel nebo Richard Flanagan tlačí na americký Nejvyšší soud, aby přehodnotil žalobu na společnost Google týkající se volně dostupných skenů knížek ve službě Google Books. K mnohým digitalizovaným knihám totiž Google nevlastní autorská práva. Americká spisovatelská organizace Author’s Guild žalovala Google už v roce 2013, nicméně obvodní soudce žalobu zamítl s tím, že úryvky naskenovaných knih přinášejí společnosti víc užitku než autorům škody. Na podzim soud zamítl odvolání autorské gildy. Proto se teď spisovatelé obracejí na Nejvyšší soud a podporu jim vyjadřují literární celebrity, nakladatelství jako Hachette a Elsevier a profesní organizace novinářů nebo společnosti zabývající se autorským právem.


Přes devadesát procent vysokoškolských studentů preferuje tištěné knihy před elektronickými. To platí pro odbornou literaturu, nicméně beletrii preferuje na papíře rovněž velká část studentů, na osmdesát procent. Vyplývá to z výzkumu, jehož se účastnilo více než čtyři sta studentů ze Spojených států, Německa, Japonska a Slovenska v letech 2010 a 2013. Argumenty pro tištěné publikace zahrnovaly diskomfort a horší koncentraci při elektronické četbě, e-knihy obhajovali dotázaní pro jejich nižší environmentální dopad.