06/05/2022 | glosa |

Stěhování budiž pochváleno!

Ani já nezůstal ušetřen stěhování. Na stará kolena… Na každý pád to bylo stěhování poslední. Ani já nezůstal ušetřen prognóz a mouder, že lepší je vyhořet než se stěhovat. Ale nakonec tu stojí vítězové, sešikovaní v zástupu, kteří na stěhování vydělali. Knihy…

Když si můžete nakoupit nové knihovny podle svých představ (z borovicového masivu ze Skandinávie), když si jich můžete koupit dostatek (hodně důležité!), když se můžete těšit na to, že knihy budou obklopeny vám milými grafikami — začnete se na přestěhování těšit. A tak tomu i bylo. Z nevzhledných polic bytu v centru Brna vystoupaly knihy do vyšší nadmořské výšky kopců na kraji Vysočiny a na čerstvém vzduchu vypadají všechny… tak nějak líp.

Také souhlasily se seřazením podle abecedy. (Navrhl jsem jim to poprvé.) 

A pak: Při stěhování samotném jsem je bral jednu po druhé do rukou, jako kdybych se s nimi znovu seznamoval. Nemusel jsem se s nimi loučit, spíš jsem je vítal. Vlastně jsem je bral do rukou dvakrát. Nejprve ohleduplně vkládal do krabic, pak — některé hned a jiné po pár týdnech — z krabic do polic.

A víte, že je to krása — přejíždět prsty po hřbetech podle přesného pravidla? V knihovně světové literatury vše začíná takto: Bainbridgeová, Barberyová, Baricco, Barnás, Barnes (zjistil jsem, že od něj mám devět knih!), Benedetto, Böll, Broch, Caldwell (kniha, kterou považuji, dá-li se to tak říct, za nejkrásnější), Camus, Claus, Coetzee — sedm knih… Cotroneo. Čechov. (Další z těch nejoblíbenějších…) A to jsem teprve u písmene Č! Zařazujete, přesunujete, přeskládáváte… Musíte udělat místo Buninovi, Bulgakovovi, Bykovovi…

Protože abeceda nerozlišuje mezi devatenáctým, dvacátým a jednadvacátým stoletím, v policích s českou a slovenskou literaturou se pěkně sešikovali Brabcová, Čapek, (Svatopluk) Čech, Denemarková… Nebo jiní sousedi: Němcová B., Němec J., Němec L., Neruda… Vážně z toho mám radost. Jaképak řazení podle velikosti, podle edicí, podle tematických příbuzenstev! Annie Ernaux se musela emancipovat ze skupinky žen v předešlé knihovně (před lety jsem dal vzniknout spolku spisovatelek: Woolfová, Bachmannová, Durasová, Sarrautová, Ernaux). Přiznávám, že jsem v tom stejně měl až doposud nepořádek. 

Vím, že někteří autoři a autorky k sobě patří, jako by byli příbuzní, a tak také spolu stáli v knihovně minulé. Bachmannová a Frisch, jistě. Jsem rád, že tu a tam ani abecední metr dvojice nerozdělil, zůstali nerozluční: Sarrautová a Sartre.

Filozofy ani psychology jsem si seřadit podle abecedy netroufal; stejně jako mi nešlo seskládat podle abecedy monografie výtvarníků. Přece jen Váchal nepatří k Jitce a Květě Válovým, a naopak Jiří John a Adriena Šimotová by měli být u sebe.

Rozhodně ne vyhořet! Že by měly shořet všechny mé knihy?! To ne! Radši se stěhovat ještě jednou a znovu se s nimi setkat. Mít je všechny v průběhu tří týdnů v dlaních, listovat jimi. A tu a tam užasnout: Toto že já mám? Nevěděl jsem! Katalog z tehdejší výstavy? Monografii o oblíbené malířce? To jsou objevy!

Knihy na stěhování vydělaly. Takže stěhování budiž pochváleno. 

P. S. Všechny, kdo vyhořeli (nebo kteří by radši vyhořeli) a jimž se zdá tato glosa nevěrohodně euforická, chci vážně ubezpečit, že z hlediska knih a knihoven není nad stěhování! Díky užitku, který jsem ze stěhování měl, jsem i na bolavá záda zapomněl. (Alespoň chvílemi.)

Autor je psycholog, pedagog a autor řady publikací.