Syntetický vypravěč

Francie přitvrzuje v boji proti Amazonu. Audioknihy bude připravovat umělá inteligence.

Když se v první vlně covidových opatření zavíraly obchody a restaurace, Francie — na rozdíl od Česka — zařadila mezi služby nezbytné potřeby rovněž knihkupectví. A svou bohatou literární tradici a kulturu chrání francouzský stát i jinými způsoby: například fixní cenou nových knih, která umožňuje malým knihkupcům udržet krok s velkými konkurenty, jako je internetový obchod Amazon a další online prodejci.

V současnosti se ve Francii schyluje k dalšímu podobnému kroku. Francouzský parlament totiž minulý týden přijal novou legislativu regulující cenu za dopravu knih. A i když to nikdo veřejně neřekne nahlas, je to novela namířená hlavně proti Amazonu. Internetový obchod si totiž za dopravu knihy často účtuje pouhý jeden cent, a tudíž má oproti klasickým kamenným knihkupectvím nebo menším e-shopům strategickou výhodu: cena knihy sice zůstává všude stejná, ale Amazon čtenáře láká na službu navíc. Nový zákon — který ještě nevešel v platnost — proto bude stanovovat minimální cenu dopravy.

Agentura Reuters upozorňuje, že se takový krok nemusí u francouzské veřejnosti setkat s porozuměním. „Nařízení minimální ceny za dopravu by ovlivnilo hlavně kupní sílu zákazníků,“ komentuje chystané změny samotný Amazon s dodatkem, že zákon dopadne hlavně na lidi v regionech a na periferiích, kde nemusí být přístup do obchodu s knihami samozřejmostí. To je podle agentury Reuters v situaci, kdy i Francouzům prudce rostou náklady na energie a základní zboží, špatnou zprávou minimálně pro vládu Emmanuela Macrona, z jejíž iniciativy zákon vzešel.

Není však ještě jasné, kdy začne nová legislativa platit ani jaká bude minimální výše poplatku za dopravu. Podle francouzského ministerstva kultury je ještě příliš brzy na stanovení nějakého data.


Magazín Publishers Weekly připravil rozsáhlý přehled o možném budoucím vývoji v oblasti audioknih. Do nejrychleji rostoucího segmentu knižního trhu totiž možná velmi brzy promluví — doslova — umělá inteligence.

Produkce běžné audioknihy standardně stojí tisíce dolarů a v případě, že text čte nějaká hvězda, nebo dokonce hned několik, tak i desetitisíce. A vzhledem k rostoucímu trhu a poptávce po dobrých hlasech a kvalitních nahrávkách budou náklady na audioknižní výrobu velmi pravděpodobně ještě růst.

Vedle alternativních způsobů hrazení nákladů, které se používají spíše u nezávislejší produkce (např. procenta z prodeje namísto honoráře pro načítajícího umělce), se tak nahrávací společnosti i nakladatelé začínají poohlížet po technologických řešeních, konkrétně technologii syntetického hlasu. Ta udělala v posledních letech obrovský skok vpřed díky hlasovým asistentům od Applu, Googlu, Microsoftu a dalších platforem a je běžné, že Siri nebo Cortana odpoví na jednoduchý dotaz hlasem Samuela L. Jacksona nebo Melissy McCarthy.

Jedním z důvodů, proč jsou hlasové systémy tak úspěšné, je možnost využívat obrovskou databázi textů, jako je Wikipedia nebo Google Books, a technologie TTS (text to speech), která převádí psané informace do mluveného projevu, který v případě angličtiny údajně devadesát pět procent uživatelů nerozezná od přirozeného hlasu. Načítání delších textů je potom podle Publishers Weekly dalším logickým krokem ve vývoji.

Nebude to však jednoduché. Jednak je načítání, respektive generování audioverze delšího textu něco úplně jiného než krátké odpovědi hlasových asistentů: je potřeba více hlasových poloh, rychlostí čtení, dramatických výrazů a podobně. To je ale spíše výzva pro vývojáře než skutečný problém. Větší překážku mohou podle Publishers Weekly představovat distribuce: například společnost Audible, která ve Spojených státech ovládá více než padesát procent trhu s audioknihami, odmítá nabízet synteticky vytvořené audioknihy.

A pak tu jsou samotní herci a hlasoví umělci, kteří namlouvají audioknihy dnes. Umělecké odbory jsou do jisté míry smířené s tím, že práci jejich členů v některých oblastech budou nahrazovat počítače. Panují však obavy, že „vlastníci hlasů“ nebudou dostatečně kompenzováni za jejich využívání v syntetizované podobě, ať už jde o finanční ohodnocení, nebo také o možnost kontroly, co se bude jejich hlasy „namlouvat“. Ze strany umělců tak pravděpodobně poroste tlak na označování umělých hlasů tak, aby posluchač věděl, že neslyší skutečného herce, ale pouze jeho napodobeninu — což opět může odradit distributora.