11/07/2020 | portrét | Jakub Pavlovský

Tři otázky pro… Martina Daneše

Dnes večer v rámci Měsíce autorského čtení vystoupí spisovatel a překladatel Martin Daneš.

Vaše kniha Rozsypaná slova vyšla v době zavřených knihkupectví. Měl jste obavy, že se vám ji nepodaří dostat mezi čtenáře? (A jak to nakonec dopadlo?)

Ano, měl a má frustrace byla dokonce dvojnásobná: francouzská verze Rozsypaných slov nazvaná Les Mots brisés (moje kniha jsou vlastně knihy dvě!) šla do distribuce pouhé dva dny před uzavřením těch francouzských. Na českou verzi románu jsem od té doby stačil nasbírat samé pozitivní recenze, které mu — jak pevně věřím — pomohou vyrovnat výchozí handicap.

Martin Daneš: Rozsypaná slova
Druhé město, Brno 2020

U francouzské verze bylo ale těch handicapů ještě víc: ve Francii byla karanténa delší než v Česku a knihkupectví se tam znovu otevřela až v půli května. Teprve toto úterý se tak uskutečnila má první literární akce v bretaňském Rennes, kde žiju. A ve středu jsem se šel v Paříži představit svému nakladateli. Vypadá to jako námět na humoristickou povídku, leč jde o holou realitu: v průběhu finálních korektur mé knihy majitel La Différence nakladatelství prodal a z původního týmu nezůstal kámen na kameni. Nový šéfredaktor znal z mé knihy pouze název a obálku, vyptával se mě na její obsah, a já mu tak musel představit nejen sám sebe, ale i svůj román.

Co máte nejraději na bretaňském regionu, ve kterém dlouhodobě žijete?

Sedm let jsem žil v Paříži nebo její desetimilionové aglomeraci. Na počátku roku 2017 jsem si říkal: „Buď se odsud odstěhuješ, anebo skončíš v blázinci!“ Před zamřížovanými okny a kazajkou jsem dal přednost přestěhování do Bretaně, kde jsem měl přátele. Je to sice francouzský region, ale má svoji vlastní kulturu, tradice i jazyk (i když jím už nikdo nemluví). Právě tato varianta à la chytrá horákyně — zůstat ve Francii, ale současně z ní tak trochu odjet — mi tenkrát učarovala. V současnosti svého rozhodnutí nejenže nelituju, ale dospěl jsem k přesvědčení, že jsem tady správně.

Promiňte, málem jsem — jako nějaký politik — neodpověděl na vaši otázku: na Bretani se mi nejvíc líbí Bretonci, kteří mi v lecčems připomínají Čechy. Jsou velmi přímí a na rozdíl například od Pařížanů upřednostňují obsah před formou. Keltské kořeny Bretonců jsou patrnější než v případě Čechů, kteří se při příchodu do české kotliny smísili s místními keltskými kmeny.

Vracíte se rád do Česka?

Strašně rád. A úplně nejvíc právě teď. Na duben 2020 mi moje skvělé nakladatelství (Druhé město) naplánovalo propagační akce po celém Česku; ze známých důvodů jsem svůj příjezd do vlasti musel zrušit a zůstat v karanténě ve Francii, kde mi nebylo úplně dobře.


Narozen 1962 v České Lípě. V polovině osmdesátých let emigroval do Francie. V Paříži vystudoval žurnalistiku a mezinárodní vztahy. Po návratu do Československa pracoval jako šéfredaktor Denního Telegrafu a časopisů Mezinárodní politikaHustler. Píše česky i francouzsky, překládá z češtiny do francouzštiny (například Karly Poláčka a Čapka) a z francouzštiny do češtiny. Od roku 2008 žije znovu ve Francii. Vydal přes deset knih, naposledy román Rozsypaná slova (2020), kde sleduje životní a umělecký osud Karla Poláčka v letech 1939—1945.