05/07/2022 | rozhovor |

Tři otázky pro… Štěpána Kučeru

„Tentokrát to bude knížka založená ne na bájivém vyprávění, ale na vzpomínkách pamětníků a nejrůznějších dobových textech, od novinových zpráv přes básně zdejších německých i českých spisovatelů až po lidové anekdoty nebo kulinářské recepty,“ láká na svou připravovanou knihu Štěpán Kučera. Dnes večer bude hostem Měsíce autorského čtení v Divadle Husa na provázku.

Co vás baví na tom, že převyprávíte známé příběhy? Nejste spokojený s tím, jak co v minulosti probíhalo?

S tím, co a jak v minulosti probíhalo, jsem spokojený řekněme kolísavě, ale to není hlavní důvod k převypravování známých příběhů. Tím důvodem je spíš snaha zkoumat příběhy jako takové — jako stavební kameny lidské civilizace. Možná všichni vyprávíme staré příběhy, jenom si to neuvědomujeme…

Vypadá to, že máte rád historii. Jak se pak díváte na to, že jedním ze spoluautorů knížky Povídky na doma, sborníku na podporu Platformy pro sociální bydlení, který jste editorsky připravil, je digitální spisovatel, něco tak moderního?

Před třemi lety jsem vydal román Projekt Gilgameš, kde je jedním z vypravěčů superinteligentní počítač a vztah mezi takzvaně přirozeným a umělým životem tam hraje důležitou roli, takže zkusit si spolupráci s opravdovým Digitálním spisovatelem mě lákalo. Jeho povídky napsané pro náš projekt Povídky na doma mají myslím neobyčejnou, svíravou atmosféru snu — i když přiznávám, že jsme je museli trochu zredigovat, protože původní texty, které nám Digitální spisovatel nechal prostřednictvím svých lidských pomocníků poslat, byly až příliš vzdálené logice nás lidských čtenářů. Třeba se umělá inteligence stane pokračováním evoluce života, kdo ví.

Štěpán Kučera, foto: Lucie Levá

Jak to vypadá s chystanou knihou o vašem rodném Jablonci nad Nisou?

Vypadá to dobře, knížka je dopsaná a na podzim by měla vyjít v nakladatelství Druhé město. Je to pokus zachytit ve stovce textů 20. století, jak se prohnalo mým rodným městem, od vzestupu bižuterního průmyslu, kdy se Jablonec stal „Paříží severu“, přes obě světové války a odsun německých obyvatel až po 90. léta. A tentokrát to bude knížka založená ne na bájivém vyprávění, ale na vzpomínkách pamětníků a nejrůznějších dobových textech, od novinových zpráv přes básně zdejších německých i českých spisovatelů až po lidové anekdoty nebo kulinářské recepty. Uvedení knížky by mělo proběhnout 22. prosince v jabloneckém Domě česko-německého porozumění — těžko si pro ten účel představit vhodnější místo. S předstihem srdečně zvu.


Narozen 1985 v Jablonci nad Nisou. Vystudoval žurnalistiku a mediální studia na Univerzitě Karlově. Pracuje jako redaktor Salonu Práva. Je autorem dvou povídkových sbírek (Tajná kronika Rychlých šípů, 2006; Jidáš byl ufon, 2016) a románů Projekt Gilgameš (2019) a Největší lekce dona Quijota (2021). „Celkově však literatura slouží Kučerovi spíše jako inspirace, ke které přidává své komentáře, nebo napíná její možnosti,“ napsala Markéta Pilátová. „Podobně jako si Miguel de Cervantes utahoval z módních rytířských románů, Štěpán Kučera si dělá legraci z podstaty literatury – tedy z vyprávění příběhů. Činí tak ale s úctou a velkou rozkoší. Ambicí vyprávět natolik dobrý, ,velký‘ příběh jednoznačně vybočuje ze současného českého písemnictví.“