03/11/2015 | recenze | František Ryčl

Ubožáci a bídníci

Polsku, především regionu Haliče, nejchudší, ale zřejmě i nejchaotičtější části někdejší habsburské středoevropské monarchie rakouský novinář Martin Pollack věnuje svůj zájem už od své první knihy z poloviny osmdesátých let. Nepřitahuje ho však pouze barvitost dnes již zaniklého exotického kaleidoskopu různých národů (Rusíni, Poláci, Židé, Němci), náboženství (katolické, luteránské, židovské, pravoslavné) a jazyků (polština, němčina, jidiš, ukrajinština).

Svou pozornost nejvíc zaměřuje na chudobu, sociální fenomén, který většina současných Evropanů ze svého zorného pole vytlačuje na okraj svého světa. A okraj děsí, protože za ním je už jen propast nicoty. Proto taky nás, obyvatele relativně bezpečného středu, straší chudí, když se ze svého nebezpečného okraje chtějí posunout blíž k nám. Nepřinesou k nám nebezpečí svého života?

Jak ukazuje kniha Martina Pollacka Americký císař z roku 2010, tyto pocity nejsou jenom produktem dnešní doby. Na konci devatenáctého a na začátku dvacátého století byly velmi silné i v hospodářsky prosperujících USA. Chudáci z Haliče a Bukoviny (Židé, Rusíni, Poláci), ale i z přilehlého Slovenska, Maďarska, Moravy a Čech byli pro americké starousedlíky hromadně bohunks či hunkies, česká či maďarská holota, „podezřelí aliens, hovořící cizím jazykem a mající podivné zvyklosti“. Přinášející s sebou špínu, choroby, kriminalitu. Jak povědomě nám to musí znít.

pollack

Pollackova výčitka (ostatně explicitně ani jednou nevyslovená) ovšem nesměřuje primárně na mračící se Američany. Osten jeho střízlivé a věcně analyzující žaloby se obrací především proti těm, kteří si z lidské bídy, zoufalství a touhy po větší míře štěstí vytvořili výnosný kšeft. Na obchodníky s lidským neštěstím. Například prolhané agenty přepravních společností, lákající zoufalé, pověrčivé, naivní chudáky do amerického ráje neuvěřitelnými pohádkami o dobrotivém „americkém císaři“, o ochranné ruce obrovské Panenky Marie (sochy Svobody) u bran Ameriky. Taky nemilosrdné vydřiduchy, jež z těch, kteří už opustili domov, aby zamířili do země hojnosti, vytahují poslední peníze za předražené ubytování, za falešné lodní lístky i naprosto nesmyslné krámy, bez nichž se prý na lodi či v Americe neobejdou. Mezi těmito upíry je jak lumpenproletariát, tak bezskrupulózní podnikatelé a také mnoho zkorumpovaných úředníků a policistů. Také řada Židů, zneužívajících stejně své souvěrce i křesťany — což ovšem napomáhá k šíření antisemitistických a pogromistických nálad. Strach z pogromů vyvolává ještě větší nejistotu, která z domovů vyhání další ubožáky, které agenti a převaděči opět obratně lapají do svých sítí.

Pollack nevypráví jeden jediný příběh a nerozvíjí jedinou zápletku. Některé postavy se tím mumrajem sotva mihnou, jiné se vynořují opakovaně. Někdo štěstí najde, druhý ne. Někteří zmizí beze stop, někteří bídně zahynou po cestě, další se uchytí v Americe, nebo se vrátí domů. Jedni darebáci zbohatnou, jiní skončí ve vězení. A třebaže je většina textů věnována vystěhovalectví do Ameriky, nechybí ani kapitoly věnované rolníkům vylákaným na přísliby nové půdy do Ruska či naivním chudým dívkám unášeným do tureckých či brazilských nevěstinců.

Pollackova kniha je napínavá, šokující i dojemná, nabitá silnými příběhy, které se čtou jako román. Užitečná kniha pro dnešního, poměrně blahobytného Středoevropana, děsícího se nově rostoucího přívalu imigrantů. Doklad faktu, že záplava otrhanců nezničila v minulosti USA a nemusí nutně zničit ani Evropu. Připomínka faktu, že útěk před bídou je stejně zoufalý jako před válkou. A třebaže Pollack ani jednou kazatelsky nezdvihne ukazovák, každou svou větou nám připomíná, že proti děsivě se valící tsunami bídy nelze postavit účinnější hráz než z obyčejné mezilidské solidarity. A že více dokáže ruka dávající než zahánějící.


Martin Pollack: Americký císař, přeložila Tereza Semotamová, Větrné mlýny, Brno 2014