Kniha „Padesátka“ z různých úhlů pohlíží na to, co ženy typicky prožívají v tomto věku. Je poskládána z výpovědí více než padesátky žen a propojujícího textu autorky Lenky Kapsové. Od toho nejtělesnějšího se přes duševní, vztahové a společenské aspekty témata kapitol postupně dostávají až k určitému hodnotovému či duchovnímu přesahu.
Básnický svět Alžběty Johanky Petrové se může zdát na první pohled velice civilní, takzvaně interiérový v nejlepších intencích tohoto proudu, ale pokud se rozhlédneme pozorně, uvidíme prostor s okny velkými jako akvária, prostor plný rybiček, kukaček, monster skvostných a zejména prostor, básnický mikrosvět na pomezí snu, kde nad námi bdí lustr s hrušněmi, kde po nás zbude talíř mrákot, kde naše tělo neklidně stojí v šíleném dění světa.
Básně z autorčiny čtvrté básnické knihy „Výmysl[ ]smysl“ byly přeloženy Dominikem Bártem v rámci autorských čtení Omlatina, jichž se Ania Adamowicz účastnila.
Jakub Vaněk ve svých textových záznamech sestavuje tělo světa. Je takřka weinerovsky analytický, prohmatává konstrukce našeho vnímání a ty se snaží básnicky nechat mluvit. Kdybych mohl nazvat tento blok, titulek shrnující autorovu poetiku by byl: Chtít mluvit je stejně lidské jako vyměšování.
Patrikovi se už dlouho nic zajímavého nezdálo a věci, co ho napadaly, nestály skutečně o zaznamenání. Jeho teta mu tvrdí, že sny nepřicházejí, protože nemá dostatek podnětů. A tak si Patrik pravidelně půjčuje knihy, aby na něco narazil. Nakonec mu pomůže článek v náhodně ležícím časopise. Původní povídka napsaná pro H7O.
V poezii Ondřeje Novotného je přítomen naprosto známý svět — rodiče, matka, otec, děti, žena, hospody a rum. Zároveň je ale v tom světě skoro vše jaksi přízračné, bezpečí známého mizí, mluví se kamennou mluvou, zasahují nás blesky, máme konstantní obavu o budoucnost, vraždí se a pak se ty ruce schovávají pod květované ubrusy. Tentam je pocit nadměrného klidu vedle přesně popsatelných tváří, věcí a dějů, když lednička zahučí jako peklo.
