Ukázky: Anna Mrozinská
Počínaje dneškem vám budeme pravidelně přinášet ukázky nejrůznějšího druhu beletrie — z knih už vyšlých, z připravovaných i z těch ještě v nedohlednu. S trochou štěstí a vůle se na tomto místě bude každých čtrnáct dní objevovat víkendová příloha, která vyrovná uplynulé dva týdny komentářů, portrétů a zpráv. Publikovat zde budou autoři jak zavedení, tak ti, již dosud své první knížky připravují. Začínáme básněmi Anny Mrozinské.
Anna Mrozinská (* 1999) pochází z Ostravy a v současnosti studuje filmovou vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Verše dosud publikovala na webech Nedělní chvilka poezie, Ostravan.cz a Harakiri Czurakami.
Stejně jako u mnohých jiných ostravských autorů i u Anny je téma Ostravy přítomné, ovšem ne jmenovitě, podle lokalit a událostí, ale spíš vnitřní náladou, která se do autorů z tohoto regionu podepisuje. Ale stejně tak je v nich přítomný brněnský studentský život, dlouhá odpoledne hledění do cigaretového kouře u stropu, popíjení v hospodách, které snad nikdy nezavírají a které jsou v každém studenty oblíbeném městě, a hledání vlastní umělecké identity.
Anna Mrozinská, foto: Honza Walda Valík
Anninu poezii vytváří vystoupení z vlastního těla. Zastavení, jejichž prostřednictvím se dokáže mnohem lépe dotknout přítomnosti. A to je podstatný krok pro každého básníka: najít svůj vlastní vztah ke skutečnosti, najít jazyk, přes nějž je možné vytvořit záznam vlastního básnického pozorování, které se tak často (a právě i v přítomných básních) odehrává ve zpomalení. Přestože extatická část je přítomná v životě, básnické vidění je častěji dosažitelné až při zpomalení. Anna se ve svých básních z těla odráží — a skrze ztrácení smyslů putuje k vidění.
Nemá cenu snažit se
pochytit
hmat je už zbytečným smyslem
Nemá cenu zachytit
když nic není
Cyklíš se uvnitř
kde je ti
konec
***
Obrácený kněz
kolikrát to ještě
musíš slyšet
na boku mi těžkne
tvá paže
kolikrát ještě
***
Vyznání proběhlo
kolem mě
dokulhalo na perón
ze kterého
vlaky už nejezdí
***
Kouříš
v posteli v posteli v posteli
vyber si
formu návratu
vyvěšti budoucnost z popela na prostěradle
***
Velká slova nech na mně
ty schovej vše za stesk
až se uvidíme
uhnu pohledem
zapomenu každé to slovo
nikdo nebude mluvit
o chladu dlaždic
***
Zdánlivě vedeš
vnitřní pnutí
láme žebra
do rytmu
ti podpatky
drtím palce
nikam nechoď
budu bosa
ať tě
ten klopýtavý valčík
nebolí
***
Cévky vlasů
přilepené na čelo
skelné oči skelné vzpomínky
mezi mlžením občas
dálková světla upřímnosti
***
Otvírákem na konzervy
Na napnutou kůži
Mezi klíčními kostmi
Snaží se mi
Odemknout hlas
Pro nevysvětlitelnost
Pravd
Couvám na dlaních
***
Už ti leden
Dal sbohem
A vyšel ze dveří jako otravná vzpomínka
Co se vrací jen ve tři ráno
Za to každý den a nikdy nepromešká
Chvíli slabosti
***
Vrzající okno propouští chlad
Do ruky vtisknout dvě holubí pírka
Snad jako vzpomínku na tažné ptáky
které jsi nestihl
A tak máš jenom ty holuby
Lítající krysy
Uvedené básně jsou zde publikovány poprvé.