07/05/2022 | ukázka |

Ukázky: Katarzyna Szweda

Básně z připravované sbírky „Zemla vulgare“ polské básnířky Katarzyny Szwedy v překladu Dominika Bárta.

Katarzyna Szweda (*1990) pochází z polských Nízkých Beskyd. Vystudovala španělštinu a angličtinu na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem. V současnosti žije a pracuje v Krakově. Knižně debutovala básnickou knihou Bosorka (Biuro Literackie, 2020). Vedle poezie se zabývá fotografií.

Její debut Bosorka nadčasově reflektuje situaci Nízkých Beskyd a jejich obyvatel po 2. světové válce, kteří byli vysídleni na východ do ukrajinských stepí. Tyto lemkovské (rusínské) mytické příběhy spojuje postava Vasyla, který má předobraz v autorčině dědovi, a užívání místních nářečí. Druhou zásadností sbírky jsou postavy místních žen, bosorky, které zde —v kontrastu k násilí a chladnosti dějin — zastávají přirozenou živelnost, blízkost a lidství. 

Katarzyna Szweda, foto: Maksymilian Rigamonti

O své druhé, právě připravované básnické knize autorka řekla:

Ve své básnické knize s pracovním názvem Zemla vulgare opět nazírám na mně dobře známý kraj — na Nízké Beskydy. Příběhy této knihy se odehrávají na „Divokém východě“, v pohraničí, na území bývalého regionu Lemko [oblast Lvova a Zakarpatské Rusi, pozn. DB]. Nejsou tu prérie ani kaňony, ale hory, údolí, lesy a rozlehlé pastviny. Kdyby se zde odehrával typický americký western, jaké by byly postavy, jaká by byla témata? Vítr ze západu přináší drobky zcela nového světa. Nové se mísí se starým a vzniká chaos, ke kterému se snažím napsat melodii: „a když k nám přišel ze západu východ / začali jsme zpívat polské country písně.“ Jaká je role žen v tomto světě, nacházejí se v něm, mohou v něm být šťastné? Po čem touží „venkovské“ ženy a po čem „městské“ ženy, co je „venkov“ a co „městskost“? Smrt je zde příčinou rodinných sporů, dělení majetku. Tyto spory vyvolávají cizí osoby, které skupují cizí majetek. Ženy se dívají na proud řeky Wisłoky, vzpomínají na budoucnost, věští minulost, stále se sklánějí a obdělávají půdu, která jim nikdy nebude patřit.


vlčice

největší hodnotu má země
říkával otec když nedbale krájel na menší kousky
krajíc chleba

největší hodnotu má země
kilometrů čtverečních neúrody
zachybělo našim matkám

synové jejich otců dostali za to po dílu stejně

zbytky házeli k sežrání
kousali jsme
škubali jsme

semena i hlízy klíčily v hrdle

hieny

vyly číhající kdesi na okraji lesa
pozastavovali jsme se jaké to je nikomu nepatřit

být ničí
nelidský

když umíraly naše matky
říkaly jsme že se nic nestalo

měšťané se sjížděli ze všech stran
nejčastěji brzy ráno nebo pozdě večer

a když umírali naši otcové
ptali se na notářské listiny

samice měly třikrát více testosteronu než samci

bang bang

jaký východ takový bang bang
jaký východ takový konec světa
připravily tě tvoje matky

jaký východ taková zkurvená matka 

nemáme povolení na zbraně
ale chceme střílet

na cestě do města

do města jezdí nejčastěji aby se soudili
vlk zakousl krávu
vlci v parcích mají povoleno mnohem víc

kdo viděl vlčí nesemknutou smečku
toho potkalo velké štěstí

i když to byli psi

špinaví a hladoví mstí se za ty utopené v rozvodněné wisłoce

jezdí daleko aby to rozsoudili
komu náleží země

protože přece ne jim
to je konečný verdikt 

jezdí pokorně se sýrem i medem v igelitkách

v autobusech na cestě do města
jejich vlasy smrdí stájí

vulva vulgare

zamlžené jsme byly doopravdy jakby z té mlhy utkané a kluzké
vždycky nám páchlo zpod chlupatých podpaží
když jsme plely záhony když jsme plely záhony
když jsme hrabaly seno dojily krávy když seno když seno

zpod mých chlupatých podpaží slaných podpaží nečistých podpaží
vyrůstaly keře trnky a dříny rostly lesní jahody
heracleum sosnovskii ledum palustre prunus spinosa

tanacetum vulgare ledum palustre

tanacetum vulgare já vulgare my vulva vulgare
tanacetum chlupatých podpaží kluzkých rámů na půdě
slizkých slimáků po bouři posypaných solí z mých podpaží
mých slaných podpaží mých sladkých sladkých lesních jahod

zamlžené jsme byly doopravdy jakby z té mlhy utkané a kluzké

tanacetum vulgare ledum palustre

vulva vulgare

mantra

opakovali to dokola jak mantru že východ nemůže být divoký
že dědina z tebe že ty z té dědiny můžeš
ale ona z tebe ani za hovno

za hovno z tebe nevyleze

opakovali to dokola jak mantru
že ty v ní a že ona v tobě
že ty z ní a že ona z tebe

že ty z ní ale ona v tobě
že ty možná

možná jsi odešel
ale ona víc
hrabe klackem

opakovali to dokola jak mantru že ty z ní a že ona z tebe
že ty z ní ale ona z tebe ani za hovno

za hovno z tebe nevyleze