Relativně úspěšný spisovatel Ben Mears přijíždí po letech do malého městečka kdesi v Maine, kde kdysi jako dítě strávil několik let u tety, aby restartoval po osobní tragédii svou kariéru. Brzy se seznamuje s místní dívkou, s níž sdílí fascinaci děsivým domem „na kopci“, v němž kdysi došlo k vraždě a sebevraždě, a společně brzy odhalí, že obyvatelé Salem’s Lotu se postupně mění v upíry…

Když vyšel v roce 1994 v pořadí druhý román Stephena Kinga poprvé česky, objevila se v žánrovém magazínu Ikarie výtka, že upíři, kterými se kniha hemží, jsou příliš čítankoví. A skutečně — máme zde Mistra, jeho lidského poskoka, rostoucí houf bezduchých „potomků“ i jakousi Draculovu nevěstu. Zabíjí je světlo, odpuzuje kříž, musíte je pozvat dovnitř, aby vás mohli napadnout ve vašem domě… Není to žádný pokus uchopit je coby živočišný druh paralelní k tomu lidskému (jako v románu George R. R. Martina Sen Ockerwee) ani evokace jejich brutální animálnosti (jako v komiksu 30 dní dlouhá noc), neprocházejí věky jako dekadentní rockové hvězdy (Upíří kroniky Anne Riceové) ani nefungují jako parazité ovládající a transformující svého lidského hostitele (série Nekroskop Briana Lumleyho), abychom jmenovali několik alternativ, kterým se v žánru dostalo větší pozornosti. Kingovi upíři jsou prostě draculovští upíři. Logicky, protože právě Dracula byl Kingovi hlavní inspirací. Cílem přitom nebylo narativ změnit, ale adaptovat ho na sedmdesátá léta v USA.

Sám King v několika rozhovorech uvádí, že původně vše začalo jako vtip, který občas připisuje sobě, občas své ženě Tabitě – kdyby se prý Dracula odehrával v současné Americe, pravděpodobně by přiletěl letadlem do New Yorku (představa, od které se po letech odrazil projekt Guillerma del Tora a Chucka Hogana Nákaza) a tam by jej srazil taxík. Zábavná představa se však brzy spojila s obrazy autorových oblíbených malých amerických městeček, která pomalu vymírají.

Stephen King, foto: Wikimedia Commons

A tak vzniklo Prokletí Salemu — draculovský román, odehrávající se uprostřed Nové Anglie, který je sice poctou zdrojovému příběhu, ale oproti viktoriánské sexualitě a étosu britského gentlemana čelícího iracionální hrůze zprostředkovává témata, jako je právě ekonomický úpadek maloměst, domácí násilí či temný přízrak jakési nadosobní moci, která může kdykoliv zasáhnout do života prostých Američanů… Touto mocí je mimochodem pro Kinga zde i v dalších románech, jako je například Žhářka, vláda — román totiž vznikal v období, kdy se začaly zveřejňovat informace o nejrůznějších černých operacích a probíhala aféra Watergate. A mimochodem, ctihodného doktora Van Helsinga zde nahradil jiný profesor — středoškolský a tak trochu (z pohledu svých žáků) nudný Matt Burke.

K draculovskému půdorysu ovšem King nakonec připojil ještě další klasiku — Dům na kopci od Shirley Jacksonové, který v jeho tvorbě často splývá s Ponurým domem Charlese Dickense. Takzvaný Marstenův dům se tyčí nad Salem’s Lotem i celým příběhem a stává se sídlem zla. Koncept strašidelného domu, který funguje jako záznamník temných emocí, je podle samotného Kinga jedním z hlavních narativů moderního hororu (jak je popisuje v popularizační knize Danse Macabre) a objevuje se v jeho tvorbě vlastně až dodnes — od hotelu Overlook z Osvícení po již zmíněný dickensovský Černý dům, napsaný ve spolupráci s Peterem Straubem.

Obálka prvního vydání Prokletí Salemu, foto: Wikimedia Commons

Protože stejně jako je Prokletí Kingovou upíří čítankou pro Ameriku sedmdesátých let, je pro dnešní čtenáře čítankou autorových oblíbených motivů a postupů. Možná proto ho sám King opakovaně řadí mezi knihy, které má ze svého portfolia nejraději. A to navzdory mnoha nedokonalostem, které román má. Jedná se především o analýzu života na maloměstě, která dosáhla u Kinga vrcholu v románech ToNezbytné věci. Zde se stále jedná jen o nástřel, spíše šablonovité historky, které ve srovnání s autorovými vrcholnými výkony působí jako chudý příbuzný z města, které místy na papíře vypadá mnohem větší než na nějakých 1300 obyvatel.

Podobně zatím jen naznačený potenciál probleskuje ze scén, v nichž se Ben Mears vrací do Salemu. Mearsův příjezd, doprovázený vzpomínkami na „kouzlo“, které mělo městečko v době jeho dětství, je přímým předchůdcem scény, v níž se v románu To vrací Ritchie Tozier do Derry.

Jen naznačené jsou také ekonomické biotopy — domy střední třídy, obytné přívěsy chudých, kanceláře honorace a místa setkání v bistrech a na pumpách. A narazíme i na násilí, kterému rodiče vystavují své děti (motiv, který je k dokonalosti dovedený ve Řbitovu zviřátek a který často vychází přímo z autorových nočních můr, co by mohl provést vlastním dětem).

King si tedy v Prokletí Salemu stále ještě zkouší, co funguje a co ne. A například rocková muzika, jejíž citace se stanou v průběhu osmdesátých let doslova autorovým trademarkem, zde takřka nezazní. Popkultura se však přesto v knize objeví — to když hrdinové hledají informace o upírech nebo když chlapec Mark odrazí útok pomocí strašidelných figurek, z nichž jedna je vybavena křížem… Ona náznakovost však paradoxně působí pozitivně, protože čtenáři nemají problém oblíbené motivy rozpoznat a užít si svého Kinga na relativně malém rozsahu, v němž určitá zkratkovitost přispívá k udržení tempa.

Zajímavostí je, že King dlouho zvažoval pokračování. Dodnes je však návrat do Salemu možný jen v několika povídkách (ze sbírky Noční směna). Důvodem je skutečnost, že jedna z hlavních postav románu, katolický otec Callahan, přešla do Kingovy zásadní série Temná věž — a i tam se střetla s upíry, byť poněkud jiného typu. Pro Kinga tak klasické pokračování ztratilo smysl.

V souvislosti s Temnou věží se ovšem nabízí jedna poznámka: jmenovat se v Kingových knihách Susan, není nikdy žádné terno. Podobných ironických i pochvalných postřehů by mohli Kingovi fanoušci vyjmenovat při četbě Prokletí Salemu celou řadu. Pro ně je Prokletí Salemu příjemnou poutí plnou oblíbených atrakcí, pro nováčky, kteří s Kingem ještě tolik zkušeností nemají, se pak jedná o přístupnou ochutnávku toho, co mohou čekat.

Tak jako tak, ignorovat tuhle kingovskou upíří čítanku by byla velká chyba. Ostatně brzy její popularitu podtrhne chystaná, v pořadí již třetí filmová adaptace, kterou bude produkovat James Wan, spojený se sérií Saw a franšízou V zajetí démonů.