Vidět magii ve všedních věcech

Z čeho jste četl na Měsíci autorského čtení a proč? Na Měsíci autorského čtení jsem už byl mnohokrát a četl jsem snad ze všeho, co jsem napsal. Letos budu číst ze své poslední knížky Lucemburská zahrada. Ta vyšla už před několika lety a mezitím jsem další beletrii nevydal. Dává autorské čtení a kontakt se čtenářem vašim textům nějakou novou kvalitu? Autorská čtení bývají dost různá. Někdy se povedou, někdy ne. Ale musím říct, že v Brně je to dobré – kontakt s publikem bývá polemický a mám to tady rád. Přes popularitu autorského čtení je prý zdejší literatura nebo spisovatel paradoxně v krizi. Souhlasíte? Co si pod tím vlastně představit? Nemám pocit, že by literatura sama byla v krizi. Krize spíše spočívá v tom, že si kritici vzali do hlavy, že kritériem dobré literatury bude takzvaný velký společenský román. Jedná se o specifikum české kritiky. Například ve Francii nikdo nepokládá Lautréamonta nebo Jarryho za menšího spisovatele, protože nenapsali velký román.

Michal Ajvaz, foto: David Konečný

Lze vůbec nějak definovat postavení a roli současné literatury ve společnosti? Říká se, že literatura je na okraji zájmu. Řekl bych, že je to její normální postavení. Většinu společnosti zajímají především jiné věci; vždycky tomu tak bylo a vždycky tomu tak zřejmě bude. Nevidím v tom ale problém, který bych měl řešit. Když odhlédneme od společenské role literatury — co literatura a psaní dává vám osobně? To je těžká otázka, protože psaní má cíl samo v sobě. Nepíši proto, abych někomu sdělil nějaké moudré myšlenky, ale mám pocit, že je tady něco, co chce být ztvárněno do příběhu – tomu naslouchám a dělám z toho knížku. Je to práce, nepřemýšlím nad tím, jestli to má další cíle. Na Měsíci autorského čtení se pravidelně setkává několik národních literatur. Globalizuje se literatura (i díky podobným akcím jako je MAČ), nebo zůstává regionálně a nacionálně specifická? Moc nevím, co v tomto ohledu znamená pojem globalizace. Obrovskou výhodou moderního, takzvaného globalizovaného světa je to, že se můžeme setkávat s literaturou ze všech možných koutů zeměkoule – z Afriky, Číny, Japonska, Jižní Ameriky a podobně. Vzniká tím možnost rozhovoru mezi různými literaturami, různými způsoby života, které se v tvorbě odráží. Právě v tom vidím hodnotu, kterou globalizace přináší. Globalizace není o tom, že by vznikla jednotvárná literatura, která by byla stejná na celém světě, jako je tomu s některým zbožím. Naopak, národní literatury si ve vzájemném dialogu mohou uvědomovat sebe samy a třeba i čerpat vzájemnou inspiraci.