Vlastnoručně podepsáno Maxem Švabinským
Malíř, kreslíř a grafik Max Švabinský je považován za jednoho z nejvýraznějších českých umělců minulého století. Šedesáté výročí jeho úmrtí, spadající na 10. února, si připomínáme několika knihami, které ilustroval.
„Švabinského životní výtvarné dílo je tak rozsáhlé a mnohotvárné, že je těžké obsáhnout je do několika shrnujících soudů. Zrálo přes sedmdesát let a vedle kresebného umění, nad průměr vynikajícího už v době studií na Akademii výtvarných umění v Praze, zahrnuje i dílo malířské, dílo monumentální, mozaiky a vitráže. Mezi pracemi z těchto výtvarných oblastí vzniká i Švabinského zakladatelské dílo novodobé české grafiky. V této souvislosti si zmínky zaslouží i jeho rozsáhlá známková tvorba, která mu, zejména cyklem známek Motýli, přinesla světové uznání,“ píše Ludvík Páleníček v knize, ve které kromě úvodní stati uvádí soupis umělcova grafického díla.
Sborník s obálkami Švabinského
Vzhledem k tomu, že pravidelně navštěvuju antikvariát v centru Prahy, rád bych tohoto výjimečného výtvarníka připomněl skrze jeho nevelkou knižní tvorbu. Kromě výše zmíněného se čas od čas věnoval také ilustrování knih. Nicméně podobně jako tomu bylo s tvorbou ex libris, jsou v jeho díle zastoupeny jen nepočetně. Jak sám Švabinský v roce 1913 napsal v dopise novináři a spisovateli K. J. Obrátilovi, už tehdy se několik let knižním značkám nevěnoval, protože měl pocit, že jeho práce se nemohla rovnat kolegům — jmenovitě Františku Kyselovi či Vratislavu Hugu Brunnerovi.
Přesto jsem v antikvariátu narazil na několik knih se jménem Švabinský. Jako milovníka knih mě těší, že téměř každý významnější výtvarník v menší či větší míře zavadí rovněž o knihy, i když někdy může jít o přehlédnutelnou práci.
V roce 1924 napsala moravská spisovatelka, básnířka a překladatelka Josefa Vejrychová knihu Jak bývalo v Kozlově, tedy ve vesnici u České Třebové spjaté s dílem malíře Maxe Švabinského, který tam jezdíval na chalupu rodičů své první ženy Ely, tedy zmíněné Vejrychové. Švabinský knihu doplnil o několik ilustrací.
Nakladatelství Československý spisovatel vydalo v roce 1952 k 85. narozeninám Petra Bezruče básnickou sbírku s názvem Stužkonoska modrá, jejíž první vydání obsahuje šest kreseb Maxe Švabinského, který se postaral také o obálku.
Švabinský proslul portréty více či méně známých osobností, z nichž řada se objevila v knihách, včetně díla O zlatém člověku Jana Nerudy z roku 1950 nebo o tři roky mladším titulu Domov: Obrázky Mikoláše Alše se slovy lidové poesie.
O něco poutavější je pak Nový slovník československých výtvarných umělců, který sestavil Prokop Toman a vydal nakladatel Rudolf Ryšavý v roce 1936. Tohoto díla bylo totiž kromě běžných výtisků vydáno i 105 exemplářů na velínovém papíře, k nimž byla připojena originální litografie podobizny Josefa Mánesa od Maxe Švabinského, jím vlastnoručně podepsaná.
Knihy v životě Maxe Švabinského nehrály velkou roli, proto vám jako amatérský sběratel umění a vzácných knih — pokud vás jeho výrazný styl oslovil —, doporučuju spíše zdařilé práce na papíře, které se dosud objevují v antikvariátech, galeriích či na aukcích. Se Švabinským jistě nešlápnete vedle.