V texaských věznicích budou letos ještě o něco smutnější Vánoce než obvykle. Texaský úřad pro trestní soudy vydal na konci listopadu seznam deseti tisíc titulů, které by se neměly objevit v knihovně žádné z věznic největšího ze Spojených států ani v poštovních schránkách jednotlivých trestanců. Ti přitom už mají zakázáno používat mobilní telefony a Facebook a dostávat poštou jídlo: knihy jsou jedna z posledních věcí, na co se v texaské věznici dá těšit. Výnos se dotkne sto padesáti tisíc vězňů a potenciálních čtenářů ve zhruba padesáti věznicích.

Seznam nepovolených knih nevytvářeli zřízenci a ostraha, ale úředníci, kteří procházeli poštu vězňů. Při letmém listování knihami kontrolovali míru násilného a sexuálního obsahu společně s pasážemi navádějícími ke zločinu nebo třeba popisujícími možnosti útěku z vězení, výrobu trhavin či podněcujícími vzpurné chování. Vznikl tak seznam, v němž lze nalézt Gejšu od Arthura Goldena nebo americkou humoristickou literaturu utahující si z detektivního žánru, ale nikoli už takové Americké psycho, knihy od členů Ku-klux-klanu nebo Hitlerův Mein Kampf.

Strategie texaských věznic vyvolává pochyby. Zákaz knih „nezachová pořádek. Zachová ignorantství a věznění. Až příliš často vězeňská cenzura společně se svévolným zneužíváním autority znemožňuje uvězněným šanci dostat se ven a zůstat tam,“ říká ředitel Úřadu pro intelektuální svobodu při Americké knihovnické asociaci James LaRue. Podle jedné studie je mezi vězni mnohem větší míra negramotnosti než u zbytku populace a čtení knih tak zvyšuje šance vězňů na úspěšné zapojení do chodu společnosti po skončení trestu.


Časopis Wired zveřejnil sci-fi povídku „Twinkle Twinkle“. U časopisu věnovaného technologiím by to nebylo až tak zvláštní, nebýt autorů — na textu se podílel člověk a počítačový algoritmus. Spisovatel Stephen Marche požádal výzkumníky Adama Hammonda a Juliana Brookea, kteří už několik let vyvíjejí software pro analýzu literárních databází, aby mu pomohli vytvořit algoritmus schopný zlepšit jeho vlastní psaní.

Hammondův a Brookeův program analyzuje velké množství literárních textů a dokáže v nich identifikovat spoustu strukturálních a stylistických postupů. Marche požadoval to samé: poslal výzkumníkům jako vstupní data padesát svých nejoblíbenějších sci-fi povídek, algoritmus je vyhodnotil a programátoři vytvořili webové rozhraní pro psaní, jež indikuje, jak blízko nebo daleko je nový text od povídkového ideálu zkondenzovaného z oněch padesáti děl. Kromě toho analýza přišla se čtrnácti základními pravidly a doporučeními, například vhodným počtem mluvících postav, množstvím dialogů nebo tématy.

Stephen Marche poté začal psát — a program jej opravoval: napsal-li například nevhodnou frázi nebo měl na sto slov málo podstatných jmen, rozhraní zčervenalo. Souhlasná zelená barva přišla až ve chvíli, kdy prohřešek napravil.

Redakce Wired nechala povídku přečíst editory z nakladatelství The Random House a časopisu The New Yorker. Oba dva nepovažují text za příliš zdařilý: dialogy jsou moc strojené, jazyk nezajímavý. Nakladatelský redaktor dokonce napsal, že „ta věc vůbec nezní lidsky“.


Třiadvacátého listopadu egyptský soud vynesl verdikt nad levicovým aktivistou Gamalem Abdelem Hakimem: vinen, pět let vězení. Provinil se vlastnictvím knižní verze přednášky Karla Marxe Mzda, cena a zisk. Jen o pár dní dříve úředníci egyptského ministerstva vnitra provedli razii v Merit Publishing House, káhirském nakladatelství zaměřeném na mladé a radikální autory a také známém útočišti demonstrantů z rozsáhlých protestů v roce 2011. Byl zatčen jeden z dobrovolníků, který údajně prodával knihy bez ISBN. Další káhirská nakladatelství nebo knihkupectví s podobným profilem musela v minulých měsících zavřít.

Těmito příklady ilustruje v reportáži časopis The Atlantic dopady vlády prezidenta, dříve generála Abda al-Fattáha as-Sísího na egyptskou kulturní sféru a hlavně literaturu. Sísí v roce 2013 svrhl islamistického prezidenta Muhammada Mursího, jenž vzešel z událostí arabského jara v roce 2011. Sísí si tehdy Egypt získal slibem stabilizace a nastartování ekonomiky, leč ani jedno nepřichází a obliba vlády strmě klesá.

Sísí se namísto ekonomické transformace zaměřuje na umlčení svých kritiků, upozorňuje americký list. Proto jde například před soud populární egyptská zpěvačka Sherine Abdel-Wahabová, která si dovolila během porotcování jedné talentové soutěže zavtipkovat o kontaminaci Nilu. Egypt rovněž blokuje přístup na stovky tamních i zahraničních webových stránek. Vězením prošlo nebo prochází čtyřicet tisíc politických vězňů.

Mezinárodně nejznámější je asi případ Ahmeda Najiho, bývalého redaktora jednoho státního literárního časopisu, v němž v roce 2014 vyšla ukázka z jeho románu Požívání života. Ta „porušila mravy veřejnosti“ natolik, že Naji musel strávit rok v cele. Spisovatel už byl na nátlak mezinárodních organizací i veřejnosti propuštěn, nicméně nesmí opustit Egypt kvůli podmínce.