01/08/2022 | recenze |

Vyčerpávající práce dětských influencerů

Slovo „influencer“ už v dnešní době patří do slovníčku valné většiny světové populace. Fenomén se rozšířil díky rozmachu sociálních sítí, na kterých se každou sekundu objevují nové příspěvky. Pro mnohé je „influencerství“ způsob obživy, který si sami vybrali. Ale co když něčemu takovému vystavíme děti, které o svém osudu ještě samy rozhodovat nemohou?

Spisovatelka Delphine de Vigan se těší popularitě nejen ve své rodné Francii, ale značný úspěch má i mezi českými čtenáři. Za svá díla, která vždy alespoň částečně vycházejí z autobiografických námětů, získala mnoho prestižních literárních cen. V románu Děti nade vše se ale de Vigan vůbec poprvé pouští do tématu, na které ji nepřivedla osobní zkušenost, nýbrž inspirace zvenčí. Podle svých slov v televizi zahlédla reportáž o návštěvě mladých youtuberů v nákupním centru, které vítal dav nadšených dětí. V románu se tak snaží tematiku dětských influencerů prozkoumat více do hloubky — a především poukázat na nástrahy, které s sebou tento byznys může přinést.

Delphine de Vigan: Děti nade vše, přeložila Alexandra Pflimpflová
Odeon, Praha 2021

Příběh čtenář vnímá očima dvou protikladných žen, Mélanie a Clary. Mélanie je matka dvou dětí, která vždy toužila po slávě a obdivu. Nepodařilo se jí ale v showbyznysu prosadit, a tak využila příležitost proslavit se prostřednictvím svých dvou dětí. První videa, která natočí a ve kterých vystupuje její dcera Kimmy, zkusí dát na internet. Dostane se jí takové podpory, že se rozhodne ve videích pokračovat ve velkém. Postupně se z jejich sociálních sítí stane byznys, který živí celou rodinu. Lidé dcerku Kimmy a staršího syna Sammyho mohou sledovat od rána do večera na Instagramu či na YouTube v propracovaných sestříhaných videích, která vycházejí několikrát týdně a v nichž děti plní různé „challenge“ (výzvy) či otvírají dárky od sponzorů. Mélaniiny děti jsou tak odmala vystaveny veřejnosti, která je miluje — nebo naopak nenávidí. A to až do té míry, že by jim někdo byl schopný i ublížit. Dosavadní chod života celé rodiny se změní, když šestiletou Kimmy někdo unese. 

Do příběhu následně vstupuje vyšetřovatelka Clara, která dostane případ na starost. V rámci pátrání po pachateli musí studovat život této neobvyklé rodiny do hloubky. Její kapitoly jsou tak věnované nejen procesu vyšetřování, ale také analýze příspěvků, které Mélaniin dětský účet publikoval. Čtenáři dochází, jak zvrácený je jejich způsob života ve skutečnosti. 

V druhé části příběhu, která se odehrává v nedaleké budoucnosti, poukazuje autorka na další aspekt nekontrolovatelného sdílení dětí na internetu, který je pravděpodobně ze všech nejvážnější a který možná lidem příliš nedochází — jak moc je tento způsob života může ovlivnit v budoucnosti a jak budou schopni v dospělosti normálně fungovat, když jsou odmala zvyklí být vystaveni veřejnosti. A jak se budou stavět ke svým vlastním rodičům, kteří je tomuto všemu v dětství vystavili, když oni sami ještě nemohli říct, že to dělat nechtějí.

Delphine de Vigan se povedlo popsat nástrahy takzvaného „sharentingu“, tj. nadužívání sociálních médií rodiči za účelem sdílení obsahu týkajícího se jejich vlastních dětí. Prostřednictvím příběhu poukázala na riziko ztráty soukromí, zneužití i na stírání hranic mezi tím, co na sítích ještě může být normální. Také se zaměřila na to, že mladé diváky videa, ve kterých vidí, jak je dětem v jejich věku dovoleno koupit vše, vedou k nekontrolovatelnému konzumerismu. Nástrah, které s sebou tento způsob života přináší, je více než dost. Někdy se čtenáři může zdát, že s určitými situacemi či postavami autorka zachází za hranici extrému, není tomu ale tak. Bravurně se jí daří popsat problém, který s nástupem sociálních sítí roste každým dnem — ale který vzhledem k tomu, že s námi sociální sítě ještě nejsou příliš dlouho, nikdo moc neřeší. Rodiče dětí vystavených dennodenně na internetu se ženou jen za výdělkem a slávou. Neuvědomují si ovšem, že jejich hlavním úkolem je především své děti chránit. Nikoliv je využívat jako nástroj k výdělku peněz. Ono by se totiž mohlo také jednoduše stát, že se s nimi jejich vlastní děti v budoucnu budou soudit za porušení práva na ochranu osobnosti. A to opravdu není výmysl — takové případy už se v minulosti staly. A pokud se tento byznys bude nadále přehlížet, tak bude případů ještě mnohem víc.

Román nakonec vystihuje promluva postavy Rytíře netu, který ve svých videích poukazuje na vykořisťování dětí na internetu a kterého Clara v rámci vyšetřování vyzpovídala: 

„Pro mě jsou tyto děti oběťmi rodinného násilí. Ještě o tom uslyšíme, to mi věřte. Přijímám sázky. Rodiče tvrdí, že je to koníček — který přináší miliony, já tomu říkám skrytá práce. Tvrdá, vyčerpávající práce, a taky nebezpečná, ať si říkají cokoli. Práce, která ty nezletilce izoluje a vystavuje nejhoršímu.“

Není divu, že autorka za svůj zatím poslední román sklízí úspěchy, kde je to jen možné. Mnoho čtenářů Děti nade vše řadí mezi vůbec to nejlepší, co napsala. Varuje je do budoucna či přinutí přehodnotit sdílení fotky svého dítěte na sociálních sítích. Smutnou skutečností ale zůstává, že ti, kterých se tento příběh bezprostředně týká, si tuto knihu nikdy nepřečtou a dál budou žít ve světě, ve kterém ohrožují ty, kteří si takové riziko nikdy nezasloužili.