Anglosaský svět zachvátila senzace — spisovatelka Nelle Harper Leeová minulý týden skrze agenta a nakladatelství HarperCollins oznámila vydání nového románu, nepřímého pokračování slavného Jako zabít ptáčka (To Kill a Mockingbird). Pokračování už klasického a dodnes ve Spojených státech i díky oscarové filmové adaptaci extrémně populárního, stále prodávaného a citovaného románu o dospívání, spravedlnosti a rasové nesnášenlivosti na americkém jihu třicátých let nese název Go Set a Watchman (Postav hlídku). Odehrává se dvacet let po ději Jako zabít ptáčka, kdy se po dlouhé době opět setkávají hlavní hrdinové, Atticus Finch se svou dcerou. Leeová novinku napsala už v padesátých letech. Literární redaktor jí tenkrát poradil, aby se pokusila vztah dcery a otce posunout více do minulosti a uchopit téma rasové nesnášenlivosti a bigotnosti alabamských obyvatel naivníma a o to upřímnějšíma očima dítěte. Leeová poslechla, napsala Jako zabít ptáčka a původní rukopis zamířil do sejfu.

Vzrušení nepramení jen z důležitosti Jako zabít ptáčka v rámci amerického kulturního a literárního kánonu, ale i z faktu, že se jedná o teprve druhou knihu Harper Leeové od vydání debutu v roce 1960. Autorka se stala okamžitě po vydání mediální hvězdou, o což prý nikdy nestála. Po utišení zájmu se víceméně stáhla do ústraní a byla literárně aktivní mimo hledáčky novinářů, například pomáhala Trumanu Capotemu při tvorbě Chladnokrevně nebo sama psala eseje. Nadšení z nové knihy proto chladí otázka, proč se Leeová ve svých osmdesáti osmi letech, po mrtvici v roce 2007 skoro nevidící a neslyšící, rozhodla vydat další román, navíc původně zavržený rukopis. Některé spekulace spojují překvapivé rozhodnutí se smrtí Alice Leeové, starší sestry Harper, která se do minulého roku starala o sestřiny právní záležitosti a duševní vlastnictví. Takové dohady potvrzuje i fakt, že samotné nakladatelství není se spisovatelkou v kontaktu, jedná s ní pouze skrze novou literární agentku, která pravidelně navštěvuje Leeovou v domově pro seniory s asistentskou péčí.

Harper Leeová v roce 1962

Harper Leeová v roce 1962

Čtenářům ani knihkupcům na dohadech nezáleží, což potvrzují čísla Amazonu o prodejnosti Jako zabít ptáčka a počet předběžných objednávek jeho pokračování z minulého týdne. Zatímco velké jméno podpořené obřím nakladatelstvím je většinou jistotou výdělku, malí prodejci na Amazonu musejí často vydávání knih dotovat. A to nejen kvůli přirozenému riziku spojenému s vydáváním neznámých autorů a okrajových žánrů, ale kvůli samotné obchodní politice internetového obchodu. Zatímco s globálními a velkými nakladatelstvími Amazon vyjednává obchodní smlouvy jednotlivě, pro ta menší a okrajová vytvořil obchodní platformy, jejichž právní, finanční a marketingové nastavení nemůžou využívající firmy prakticky měnit. Konkrétně program Amazon Advantage, v němž si obchod bere padesát pět procent tržní ceny knihy, nakladatel často musí navíc platit i za zabrané místo ve skladu a dopravu knih do něj. V tomto ohledu obchodníkům nabízí lepší podmínky platforma Amazon Fulfillment, což je vykoupeno malou, ne-li žádnou viditelností titulů a nakladatelů při hledání v obchodě, a tudíž i malou šancí, že si knihy někdo koupí. V obou případech jsou nakladatelé, kteří nevydávají knihy v desetitisícových nákladech, odsouzení v lepším případě k minimálním ziskům nebo v horším nuceni paradoxně doplácet vlastní prodeje.

S penězi má problém i běloruské knihkupectví a nakladatelství Ivara Lohvinaua. Jak H7O psalo před nějakým časem, běloruskému knihkupci státní úřady sebraly v minulém roce licenci kvůli obavám z „extremismu“. Lohvinau totiž vydal ročenku Belarus Press Photo 2011, v níž byly zobrazeny brutální zákroky policie během protivládních protestů. Ačkoli sebraná licence literárnímu klubu prakticky znemožňuje jakoukoli veřejnou činnost, zřejmě poslední nezávislý literární prostor v Bělorusku pokračuje ve své činnosti dál. Stát na to minulý týden zareagoval pokutou ve výši 976 miliard běloruských rublů (zhruba milion a půl korun), která odpovídá ročnímu obratu nezávislého knihkupectví a je pro něj de facto likvidační. Běloruští aktivisté proto založili veřejnou sbírku „Osvoboďte knihy“, kam lze přispívat na záchranu literárního klubu a ochránit tak alespoň nějakou svobodu slova v Bělorusku.

Výzvy a petice vznikly i v Kanadě. Raziel Reid v listopadu vyhrál nejdůležitější kanadské literární ocenění v kategorii dětských knih. Ocenění jeho románu When Everything Feels Like the Movies (Když je všechno jako ve filmech) o dospívajícím homosexuálovi v kanadském maloměstě vyvolalo vlnu nevole hlavně mezi konzervativními čtenáři, kteří kvůli „nemorálnímu textu bez hodnot“ založili petici za odebrání ceny. Petentům vadí hlavně zobrazení dnešní mládeže, která si nadává na  sociálních sítích, kouká na mobilech na porno nebo mluví otevřeně a drze o masturbaci a sexu. Tedy zřejmě pravda. Samotný Reid předpokládá, že autoři petice jsou přesně ti maloměšťáci, o nichž píše v knize a kvůli nimž ji vlastně napsal, a odsuzuje jakékoli anti-gay hnutí. V reakci na to vznikla už také protipetice, tentokrát za to, aby se kniha četla ještě více, odpůrcům navzdory.