26/05/2020 | recenze | Aleš Merenus

Za lesem povídka

Neuspěchané povídky přicházejí — a s nimi i zaznamenáníhodný autor. Recenze knihy Hranice lesa od Vratislava Kadlece.

Knižní debut je vždycky křest ohněm. Hned první kniha totiž obvykle ukáže, jestli se na obzoru objevil nový autor, nebo se na knižní trh vecpal další z řady ambiciózních grafomanů. A těch je v poslední době, kdy vydat vlastní knihu je tak nesnesitelně snadné, stále víc a víc. Proto každého čtenáře, který má ještě dostatek odvahy pouštět se do čtení prozaických prvotin, jistě potěší, když se setká s textem, jenž voní skutečnou literaturou a je příslibem knih budoucích. A právě takovým příslibem je povídkový soubor Vratislava Kadlece Hranice lesa.

Kadlecova kniha se skládá ze sedmnácti různě rozsáhlých povídek, které vznikaly v průběhu téměř jednoho desetiletí. I proto je jejich kvalita mírně rozkolísaná, i když vyloženě slabých textů je v knize jenom několik. Naproti tomu soubor obsahuje povídky, které snesou srovnání s klasikou žánru. Jsou svižně napsané, často směřují k překvapivé pointě, nutí čtenáře uvažovat o nevšedních událostech a v reálném světě nespojitelných věcech a velmi věrně zachycují důvěrně známé myšlenkové pochody. Většina z nich pak na pár stranách dokáže vybudovat emocionální atmosféru, v níž se mísí něco dobře známého s čímsi novým a osobitě stavěným.

Hranice lesa popisují běžné mezilidské situace, rozchody, rozvody, rodinné křivdy, psychickou degeneraci, nástup mentální choroby, frustrace ze současného světa, které však domýšlejí pomocí fantaskní nadsázky a hyperboly do neuvěřitelných konců. V povídce „O Zlatohlávkovi, co špatně spal“ je muž okraden o své jméno, což mu znemožňuje dál normálně existovat ve společnosti. Teprve ve chvíli, kdy získá jméno nové, i když je to jméno sousedova psa, se mu opět vrací jeho identita a s ní i společenská pozice. Povídka „Květina“ zase znázorňuje situaci, kdy se z muže, s nímž si vyšla na večeři „mladá, moderní a krásná žena“, stala květina, text „Vedlejší příznaky“ pak ukazuje, kam až může vést náhodný objev živé tkáně za kachličkou v koupelně, a třeba v povídce „Připečený“ sledujeme příběh dvou mužů, kteří k sobě jednoho dne přirostli v tramvaji. Tyto absurdní a v zásadě až surreálné texty, které jako by vypadly z obrazového světa Švankmajerových filmů, jsou prokládány povídkami, v nichž autor sleduje dva významové plány současně. Například povídka „Smrt na Délu“ představuje rozpadající se manželský vztah v kulisách ekonomicky rozvráceného Řecka, kde se ke slovu postupně dostávají fašistické a komunistické síly, nebo v povídce „Rubikon“ cestujeme na agroturistickou farmu, i když v myšlenkách s vypravěčem procházíme jeho čerstvým rozchodem se ženou. Ve vstupní povídce „Přece ji nebudeme jíst, když byla taková“ se zase společně s mrtvolkami pohřbenými na zahradě odkrývají i dávné rodinné křivdy. Další skupinu textů pak v souboru tvoří povídkové rozhovory — například „Liborovo autentické sobotní dopoledne“ nebo „Moravský nokturno“, v nichž autor zkouší možnosti dialogické formy.

Obecně se dá říct, že Kadlec je silný v povídkách středně dlouhého rozsahu, které mu umožňují rozvinout určitý nápad a dospět s ním až k překvapivé pointě. Do kratších povídek se autor se svým nápadem vměstnává obtížně, naopak nejdelší povídka celé knihy „Rosný bod“ zase upozorňuje na limity Kadlecova psaní — tedy na to, že příběh o muži, který v mlze ztratil obličej, vystačí na mnohem menší textovou plochu, než jakou v knize ve skutečnosti zabírá, a že autor prvotní nápad nedokáže rozvést do souvislostí, které by snesly delší text.

Hranice lesa jsou knihou, která určitě nezapadne — a to nejen díky nominaci na objev roku Magnesie Litery. Je to totiž kniha, která velmi přesně dávkuje ironii s humorem a nostalgií (například ve velmi zdařilé povídce „Želva“) a v níž se propojuje široká povídkářská tradice od Gogola, Kafky přes Čapka až k Borgesovi s osobitým a ryze současným jazykem a způsobem vyprávění. Hranice lesa prozrazují autora, jehož příští texty bude třeba sledovat.


Vratislav Kadlec: Hranice lesa, Argo, Praha 2019