Zábranského známá povídala

Zábranský, který svoji kritickou pozici legitimizuje hned úvodem, protože prý byl „celé záležitosti hodně blízko“, začne pláčem nad portálem CzechLit. Prozradí toho na sebe v té souvislosti možná víc, než by chtěl: pro portál prý nikdy „nedýchal“ a chyběla mu „motivace, hlavně co se obsahu týče“. Proč tedy náš „básník formy“, jak mu dle jeho slov někde přezdívají, funkci obratem nesložil? Věřil, že bude líp. Jenže nebylo — všichni se proti němu spikli. Všichni mu házeli klacky pod nohy. Přišel prý krutý „bojkot“ ze strany ministerstva a především Moravské zemské knihovny v Brně, která byla v mezičase pověřena jak každoroční prezentací ČR na knižních veletrzích v zahraničí, tak organizací bohemistického semináře. Dělala a dělá to samozřejmě úplně špatně: loni se přihlásilo na seminář zhruba jen třikrát tolik zájemců co předloni a za rok a půl se podařilo prosadit ČR jako hlavní hostující zemi jen na veletrzích v Pekingu v roce 2018 a v Lipsku v roce 2019. Zřejmě v tomto mdlém, ubohém světle nemohl pan Zábranský pracovat naplno. Takže jel na půl plynu. Výběrové řízení na post šéfredaktora CzechLitu proběhlo v září 2014 a už v červnu 2015 fungoval CzechLit v betaverzi. Dnešní návštěvnost je nejnižší v historii a dvě třetiny uživatelů CzechLitu stráví na stránkách méně než dvě tři sekundy. A pokud někdo vydrží náhodou déle, má možnost počíst si třeba v textu o „nejlepší české beletrii 2015“, kde redakce samozřejmě doporučuje na čelném místě Zábranského román. V těchto souvislostech je třeba kritiku „nefunkčního“ Českého literárního centra brát hned mnohem vážněji.

Zábranský ve svém textu správně uvádí, že CzechLit byl spravován Institutem umění — Divadelním ústavem. Tedy jeho zaměstnavatelem. Takže ve věci budoucí správy ČLC prostě lobboval za toho, kdo mu platil. A lobboval všemi prostředky. Sám hrdě připomíná cíleně dezinformační text otištěný loni v červenci v Respektu. Zapomene už ale na varovný e-mail, který rozeslal před posledním setkáním, kde se mělo rozhodnout, pod kým bude ČLC fungovat, těm, kdo se jednání účastnili — snůšku sprostých, podlých útoků ad hominem, za kterou by mu v redakci nějakého bulváru jistě dali rovnou výroční prémie. Zábranského fakta nezajímají. Zajímá ho jeho vlastní verze faktů. Nezajímá ho, že současný ředitel MZK vyhrál na podzim roku 2014 konkurz s koncepcí, podle níž chtěl předělat „regionální půjčovnu knížek“ na živý kulturní organismus nadnárodního dosahu. Loni proběhlo jen v budově MZK skoro čtyři sta padesát akcí věnovaných literatuře v nejširších souvislostech. Kolik jich zvládl IDU? Moc ne, mají jiné starosti: třeba dodatečně, letos v lednu, podepisovat smlouvy s přispěvateli a pracovníky CzechLitu za poslední dva roky. Zábranskému je ale tohle fuk, on prostě chtěl v Praze, kde to má blízko, literární dům, nejlíp o tisíci patrech a napěchovaný miliardami na literaturu odshora dolů. Jenže ČLC má, stejně jako pan Zábranský, své možnosti, ale i meze. Začíná skromně: s pěti lidmi, ve 2 + kk, s rozpočtem deset milionů korun na letošní rok. Za dva tři roky bude líp. To je ale na Zábranského pomalé tempo. Z portálu CzechLit nebo z Asociace spisovatelů je zvyklý na jiné. A jistě nejen on. Ve svém textu uvádí, že většina „zainteresovaných“ prý „říkala, že ohledně ČLC je všechno špatně“. Koho tím myslí — mimo sebe? Asociaci, Svaz českých knihkupců a nakladatelů, Svět knihy, Měsíc autorského čtení, zahraniční bohemisty a překladatele, zahraniční nakladatele, Česká centra po světě, vedení mezinárodního knižního veletrhu v Lipsku nebo ve Frankfurtu nad Mohanem? Nikoli, tak daleko Zábranský nevidí, jeho argument je jak z Černé sanitky: „jedna má známá“ povídala…

A vedoucí ČLC, který složil koncem března funkci? Zábranský naznačuje, že na vině je opět samozřejmě MZK, že mu prý nedala dostatečnou svobodu. A že třeba v souvislosti s Lipskem 2019 se jeho jméno nikde neobjevuje. Pan Zábranský nepotřebuje být na místě, aby věděl, jak se tam věci měly: exvedoucí ČLC se letos na lipském veletrhu účastnil řady jednání právě na téma hlavního hostování ČR za dva roky. Co Zábranský neví, neexistuje. Respektive vyfabuluje si to dle svého gusta, bez ohledu na skutečnosti. Exvedoucí ČLC měl v prvních měsících ve funkci připravit mnohem důležitější věci než seminář pro bohemisty, jako například plán práce plus čerpání prostředků centra na letošní rok, na čemž závisejí finance na roky příští, anebo dlouhodobou koncepci. A mezitím? Mezitím se na letošní bohemistický seminář přihlásily desítky a desítky zájemců. Mezitím ožila pod hlavičkou MZK po letech cena Premia Bohemica. Mezitím byly vypsány na letošek rezidenční pobyty v ČR pro zájemce ze zahraničí. Mezitím dramaturgická rada připravovala intenzivně program pro Lipsko 2019. Mezitím se Zábranského někdejší „parťák“ Coling stal zaměstnancem Českého literárního centra. To má už nového šéfa, který se dal obratem naplno do práce. Někdo je prostě „básníkem formy“, jiný „prozaikem obsahu“.