25/01/2018 | komentář | Jakub Němeček

Zemřela Ursula Le Guinová

V pondělí 22. ledna odpoledne zemřela ve věku 88 let Ursula Kroeber Le Guinová, pravděpodobně jedna z nejslavnějších autorek science fiction a fantasy na světě a jedna z největších amerických spisovatelek vůbec.

„Bude mi chybět jako nádherná, zábavná a popudlivá osoba, bude mi chybět i jako nejhlubší a nejchytřejší ze spisovatelů,“ napsal Neil Gaiman.

Stephen King ji označil za „one of the greats“, tedy za jednu z významných veličin, a dodal: „Nebyla to jen spisovatelka science fiction; byla to literární ikona.“

A jak se vyjádřil kanadský autor fantasy Guy Gavriel Kay: „Nelze ji shrnout do pár slov, ale dokonce ani do mnoha.“

Le Guinová zemřela ve svém domě v Portlandu ve státě Oregon; podle jejího syna Thea Downes-Le Guina „nebyla příčina smrti bezprostředně patrná“, posledních pár měsíců však bylo spisovatelčino zdraví chatrné.

 

Taoistická rebelka

Ursula K. Le Guinová psala romány, povídky, poezii, kritické eseje a knížky pro děti, okrajově také překládala z románských jazyků. Měla ohromný dopad jak na vývoj žánru science fiction, tak i žánru fantasy, ale excelovala i za hranicemi žánru. Získala opakovaně žánrové ceny Hugo, Nebula, Locus a World Fantasy Award a byl jí udělen titul Grandmaster of Science Fiction (2003), Gandalf Grand Master Award (1979) a World Fantasy Award for Life Achievement (1995). Roku 2014 jí byla udělena prestižní National Book Award — Medal for Distinguished Contribution (lifetime), tedy cena za celoživotní přínos americké literatuře, kterou z „čistě žánrových“ autorů získali kromě Le Guinové jen dva: Bradbury a King. Její povídková sbírka Unlocking the Air and Other Stories z roku 1996 byla nominována na Pulitzerovu cenu a údajně se v poslední době šeptalo, že Le Guinová by mohla být kandidátkou na Nobelovu cenu za literaturu.

Jako autorka přinesla radost nespočtu čtenářů (její knihy byly přeloženy do více než 40 jazyků a prodaly se jich miliony výtisků — a přinejmenším dva nejslavnější tituly, Levá ruka tmyČaroděj Zeměmoří, se tisknou nepřetržitě stále znovu už padesát let) a ovlivnila několik generací spisovatelů. Jako inspiraci ji uvádějí nejen G. R. R. Martin, Terry Pratchett, Neil Gaiman, China Miéville a Iain Banks, ale také autoři, které do „striktně žánrového ghetta“ obvykle nezahrnujeme, jako třeba Salman Rushdie, David Mitchell, Kelly Linková, Michael Chabon a Margaret Atwoodová, s níž spojovalo Le Guinovou dlouholeté přátelství.

Zdá se také, že její knihy několikrát posloužily jako určitý pravzor komerčně mnohem úspěšnějším (a plytčím) hitům — tak například existuje nápadná podobnost mezi základním tématem Čaroděje ZeměmoříHarryho Pottera (mladý učeň čarodějného umění musí nastoupit do školy, kde bojuje proti zlu, proti němuž jsou sami učitelé krátcí). Román Svět je les, les je svět má zase podobné rysy jako Cameronův Avatar (brutální invaze pozemských vykořisťovatelů na planetu zcela porostlou lesem a obydlenou mírumilovnými mimozemšťany žijícími v souladu s přírodou).

Příběhy Ursuly K. Le Guinové jsou známé dokonale zpracovanou psychologií postav a důrazem na antropologické, sociologické a kulturní detaily smyšlených společností, v nichž panují často bizarní společenské a sexuální vztahy. Pokud bychom však měli vystihnout jedním slovem poselství jejího díla, přišlo by zřejmě na volbu mezi slovy „svoboda“ a „spravedlnost“. Někde na soutoku těchto dvou pojmů leží jádro vnitřního světa Le Guinové, z něhož pramení její celoživotní boj za genderovou rovnoprávnost, sarkastický feministický postoj, angažovanost proti rasismu (prakticky všechny hlavní postavy jejích románů mají záměrně tmavou pleť), varování před ničením životního prostředí a reálné protesty proti mašinérii zisku nadnárodních korporací (v projevu při přebírání ceny NBA za celoživotní přínos americké literatuře prohlásila pětaosmdesátiletá autorka na adresu společnosti Amazon: „Necháváme kšeftaře s produkty, ať nás prodávají jako deodorant a říkají nám, co máme vydávat, co máme psát…“).

Je nasnadě, že Le Guinová byla každému korporátnímu kapitalistovi trnem v oku a z tohoto hlediska musela být nutně považována za „levicovou“. Sama se také v jednom rozhovoru označila za taoistku a salónní anarchistku: „Taoismus a anarchismus do sebe v mnoha velmi zajímavých ohledech zapadají a já byla taoistkou od okamžiku, kdy jsem se dozvěděla, co to je.“

 

Život, dílo a zvědavost

Ursula Le Guinová se narodila 21. 10. 1929 do rodiny antropologů Alfreda Louise Kroebera a Theodory Kracawové jako nejmladší ze čtyř dětí. Rodina trávila většinu roku v kalifornském Berkeley a léto na ranči v Napa Valley. Le Guinová vzpomíná na dětství s vděčností jako na harmonické a inspirativní.

Ve Státech vystudovala francouzskou a italskou literaturu a díky grantu mohla pokračovat ve studiu ve Francii, kde roku 1953 potkala svého budoucího manžela, historika Charlese Le Guina. Nakonec se usadili v Portlandu ve státě Oregon na západním pobřeží USA.

Psala od dětství. Ve svých jedenácti letech poslala do časopisu Astounding Science Fiction první povídku, která byla odmítnuta. V průběhu let 1951—1961 napsala pět románů, jež byly nakladateli rovněž odmítnuty, protože jim přišly těžko srozumitelné. V té době šlo o realistické příběhy umístěné do smyšlené středoevropské země Orsínie. Na počátku šedesátých let se znovu začala věnovat žánru science fiction (podle vlastních slov ji v té době ohromil především Cordwainer Smith) a začaly jí pravidelně vycházet alespoň povídky. Zpočátku byla téměř neviditelná ve stínu mnohem výraznějších začínajících autorů téže generace, například Samuela R. Delanyho nebo Rogera Zelaznyho, takže její první tři science fiction romány si nezískaly nijak velkou pozornost. Potom však následovala řada úspěchů v podobě několika knih, které zásadně poznamenaly žánr a vynesly ji už trvale na výsluní.

Roku 1968 vyšla již zmiňovaná fantasy Čaroděj Zeměmoří, po němž následovaly v odstupu dvou let dva další díly téhož příběhu. Třebaže bylo dílo určeno především mladším čtenářům, získalo si srdce všech a celosvětově se ho prodalo přes milion výtisků. Roku 1970 vydala „genderově převratnou“ Levou ruku tmy, která jí vynesla Huga i Nebulu zároveň, a roku 1974 se jí povedlo totéž s anarchistickou utopií Vyděděnec.

Le Guinová pak rozvíjela paralelně jak fantasy svět Zeměmoří, které se dočkalo ještě dvou dalších dílů, tak i sci-fi svět meziplanetárního společenství světů Ekumen.

Vedle toho napsala i několik žánrových děl, která nezapadala nikam, ale byla skvělá, jako například Lathe of Heaven (1971, česky jako Smrtonosné sny), které se jako jedna z mála jejích prací dočkalo i filmového zpracování, nebo bezprecedentní etnografický literární experiment Always Coming Home (1985).

Okolo roku 2000 napsala trilogii ze zcela nového fantasy světa Annals of the Western Shore (česky jako Kroniky Západního pobřeží), která patří k vrcholům jejího díla.

Posledním románem Ursuly Le Guinové zůstane Lavinia (2008), monumentální práce, kterou vykročila daleko za hranice dosud zvládnutých žánrů — jde v podstatě o historický příběh s fantastickými prvky vyprávěný očima hlavní ženské hrdinky Vergiliovy Aeneidy.

Od konce sedmdesátých let až prakticky do smrti byla činná i jako esejistka. Vydala několik svazků esejů o psaní, které rovněž získaly žánrové ceny, a v roce 2010, ve věku 81 let, začala psát blog, v němž se velmi sžíravě a moudře vyjadřovala k politickému dění kolem nás, k vlastnímu stárnutí, k literárnímu životu a také v něm nezapomenutelným způsobem popisovala každodenní život svého kocoura Parda. Výbor textů z tohoto blogu vyšel roku 2017 pod názvem No Time to Spare (Není času nazbyt) a zůstane patrně chronologicky poslední knihou, kterou autorka vydala.

Ursula Kroeber Le Guinová po sobě zanechala manžela Charlese, tři děti — Elisabeth, Caroline a Theodora —, čtyři vnoučata… a miliony šokovaných čtenářů a kolegů spisovatelů, kteří se budou muset smířit s faktem, že její dílo se uzavřelo a její pronikavý duch už nebude žít mezi námi.


Autor je překladatel a nakladatel Ursuly Le Guinové.