O vegetariánskou filozofii tu nejde. Román se soustředí na příběh mladé ženy, která se po jedné děsivé noční můře ze dne na den rozhodne přestat konzumovat maso a zcela ho vyřadit ze svého života. Jako výchozí bod zápletky by se to možná mohlo zdát banální, kdybychom ovšem nebyli v Jižní Koreji, v silně tradicionalistické, hierarchizované, odlišnosti netolerující, patriarchální společnosti, v níž žena bez svolení svého otce či manžela nemůže prakticky nic. V daném kontextu je tak rozhodnutí ústřední hrdinky Jonghje vskutku odvážný krok, který nezůstane bez následků. Tato vzpoura však není nijak hurónská, angažovaná a hlasitá, plná na odiv vystavovaného vzdoru, doprovázená množstvím argumentů, proč to či ono jíst a nejíst. O niterných pochodech a myšlenkách této postavy vlastně mnoho nevíme, je „pouhým“ objektem vyprávění, který nahlížíme zvenčí, nikoliv jeho subjektem.

Příběh je rozdělen do tří částí a každou z nich zprostředkovává jiný vypravěč — nejprve se ke slovu dostává hrdinčin arogantní kariéristický manžel, poté její švagr, stagnující umělec, který v ní najednou objeví svou múzu, do níž si projektuje své sexuální fantazie, a nakonec její obětavá starší sestra. Zatímco první dvě třetiny románu vyprávěné mužskými postavami jsou rychlejší, zápletka se rozvíjí dramatičtěji a dynamičtěji, poslední „ženská“ kapitola je pomalejší, rozjímavější a citlivější, mnohem více pátrající po příčinách Jonghjiiny proměny, jejíž kořeny lze vlastně v náznacích vysledovat již v dětství.

Pro knihu je charakteristická prapodivná směs až zenového klidu a pasivity na jedné straně a velké agresivity a krutosti na straně druhé. Naturalistické popisy a scény plné krve, násilí a sexu mohou ve čtenáři slabší povahy vyvolat až fyziologické reakce a touhu si od románu na chvilku odpočinout. (Jestli máte pocit, že severské detektivky jsou drsné, přečtěte si Vegetariánku.) Zároveň je však třeba zdůraznit, že veškerá surovost a brutalita není samoúčelná ani prvoplánová. Reprezentuje totiž dominantní mužský princip uplatňovaný na úkor toho ženského (nejen?) v jihokorejské společnosti. Masožroutství tu explicitně symbolizuje bezohlednost, dravost a destruktivnost, společenský řád, v němž je žena redukovaná jen na tělo. Svým odmítáním masa pak Jonghje odmítá nejen toto nastavení, ale i svou vlastní tělesnost a normy člověčenství, když postupně přestane jíst úplně, protože se touží přeměnit ve strom žijící jen z vody.

Vegetariánka by se jistě dala označit za feministicky orientované dílo, i když se v mnoha ohledech vymyká tomu, co si pod slovem feminismus představíme v euroamerickém prostředí. Zároveň jsou však vztahy mezi muži a ženami „jen“ jednou z mnoha rovin románu, k jehož interpretaci přispívá i doslov překladatelky Petry Ben-Ari, osvětlující kontext vzniku knihy a vůbec situaci v jihokorejské společnosti. Nicméně si troufám tvrdit, že román jednoznačně obstojí i bez něj. Patří totiž do stejné skupiny alegorických příběhů a podobenství jako bajky, mýty a legendy, které jsou záhadně magické, dotýkají se samých kořenů lidství a vedou nás k zamyšlení nad tím, co to vlastně znamená být ženou, mužem a člověkem.


Han Kang: Vegetariánka, přeložila Petra Ben-Ari, Odeon, Praha 2017