Nedávno proti němu protestovali například také knihkupci ve Francii. Bouřili se po tom, co se v nominacích na Renaudotovu cenu objevil titul, který vyšel výhradně na Amazonu. Autor nominovaného románu Marco Koskas se proti protestům ohradil tvrzením, že nakladatelé nechtěli jeho titul přijmout kvůli silným antiizraelským náladám a Amazon se tak pro něj stal určitým strážcem svobodného vyjádření.

S Amazonem spolupracuje i takový Neil Gaiman, jeden z nejvýznamnějších žijících autorů fantasy literatury: pro streamovací službu Amazon Prime Video adaptuje román Dobrá znamení, který v roce 1990 napsal s Terrym Pratchettem. Gaimanova spolupráce je o to zajímavější, že tento spisovatel může být vnímán i jako společenský kritik. Takto však podepsal smlouvu s jedním z největších „amerických Božstev“. Proti Gaimanovu zapojení ale nikdo neprotestoval.

Protesty proti Amazonu nejsou běžnou praxí jen ve Francii. Firma je kritizována kvůli špatným pracovním podmínkám, které postihují její zaměstnance. Kate Crawford a Vladan Joler publikovali studii, která upozorňuje na to, že Amazon si zaregistroval patent na klec, do které se chystal zavírat při práci své zaměstnance. Firma pod veřejným tlakem uznala, že to „nebyl dobrý nápad“. Lidé pracující pro impérium Jeffa Bezose jsou ale už nyní pod kontrolou. Jejich pohyb po obřích skladech sledují náramky, které neustále měří výkonnost. Tento tlak nutí některé ze zaměstnanců, aby močili do lahví. Mnoho zaměstnanců v práci kolabuje. A mluví také o vyhazovech na základě volna, které si vybrali, aby se mohli postarat o své umírající rodiče.

V březnu tohoto roku se Amerikou prohnala řada protestů, když firma ohlásila, že chce založit nové ústředí. Od jednotlivých států se nejspíše očekávalo, že se budou předhánět v daňových zvýhodněních, což by pro ně samotné bylo ničivé a jediným profitujícím by byl opět Amazon. Protestující přirovnávali strategie firmy k principu „hladových her“ z kultovní trilogie Suzanne Collins.

Pokud se zaměříme čistě na knižní průmysl, pak je obrovský profit Amazonu v podstatě možný jen díky nakladatelstvím a autorům, kteří se starají o většinu práce při zrodu nových titulů. Prodejní a distribuční platforma sice provozuje patnáct nakladatelských značek, pod nimiž ročně vyjdou tisíce knižních titulů, a samovydavatelskou platformu, pořád ale jde o obchod. A podle logiky trhu, která se stala v posledním století hlavní hybnou silou globálních vztahů, získá z knihy nejvíc ten, komu se podaří ji vhodně prodat, dostat ke „spotřebiteli“.

Amazon vystupuje v roli určitého nenasytného překupníka, nemůže nahradit roli drobných nakladatelů a knihkupců, jelikož jejich práce by se mu jednoduše nevyplatila. Dostatečně výhodné je ji imitovat, aby se stal pro zákazníky stejně důvěryhodným jako zavedené nakladatelské domy, a na jejich práci parazitovat. Podobně Amazon parazituje na státech, když vykořisťuje jejich občany jako své zaměstnance a zároveň vyzobává daňové úlevy, kde může, a nevrací tak dostatek peněz do státních pokladen.

Ačkoli se zdá, že vlastník Amazonu Jeff Bezos má jen malé pochopení pro situaci svých zaměstnanců, patrně mu jde o „čtenáře“. Skutečnost, že se Amazon vůbec stal sponzorem soutěže a vydává vlastní knihy, patrně svědčí o tom, že se snaží získat zpět určitý morální kredit a proniknout také do oblasti vzniku literatury.

Je otázkou, jak řešit problém s Amazonem v dlouhodobějším horizontu, jelikož jeho role ve vyhledávání a prodeji „vzdálených“ titulů je alespoň zatím skutečně nezastupitelná. Určitým řešením by mohlo být zřízení podobné nadnárodní „služby“, která by byla víc propojená s nakladateli a knihkupci, vlastněná například i družstevně a uzpůsobená tak, aby se zisk vracel zpět k lidem, kteří stáli u zrodu knih, a silněji je podporovala v další péči o literaturu.

Protest finalistů québecké soutěže evidentně dosáhl určitého úspěchu, alespoň na symbolické rovině. Ukazuje, že Amazon nepáchá nespravedlnosti jen na právní a pracovní úrovni, ale že se jejich dopad projeví i na té kulturní. Autoři a autorky odmítli být maňásky, kteří se ukloní gigantovi pomalu absorbujícímu odvětví, ve kterém pracují. Teď ještě, aby se přidali kulturní giganti formátu Neila Gaimana.