komentář
06/06/2022 | komentář |

O čem se mluví v Maďarsku: Pentle na klobouku

Čas od času čelím otázce, jak přeložit do češtiny maďarské sloveso „magyarkodik“. Kořenem slovesa je maďarské podstatné (anebo přídavné) jméno „magyar“, doslovný překlad by tudíž zněl přibližně jako „maďarčit“. Akademický maďarsko-český slovník termín opisuje takto: „dávat hlasitě najevo své maďarství“.

27/05/2022 | komentář |

Strach vskočit do tajemství?

V poslední době z četných recenzí a kritických textů zaznívá, mnohdy mezi řádky, požadavek na poezii, aby byla explicitní, nic nezamlžovala, a stala se tak čtenáři zcela srozumitelnou. To jsme se tolik začali bát tajemství a nedořečenosti, prostoru, který máme ohledávat sami za sebe a za svou zkušenost? A kde už v současném světě tajemství nalézat, když ne v poezii?

29/04/2022 | komentář |

Pavlač Klusák

„Téměř neexistoval diskurz odpovědnosti umělce — tedy názor, že osobnost privilegovaná veřejným vystupováním má odpovědnost vůči myšlenkám a hodnotám, které veřejnosti předává,“ podivuje se hudební publicista Pavel Klusák ve své knize „Gott: Československý příběh“.

22/03/2022 | komentář |

Tvůrčí psaní v Bavorsku

Institucionalizovaná výuka tvůrčího psaní není v Česku — oproti jiným zemím — dosud příliš zavedená. Několik seminářů probíhá na veřejných univerzitách, samostatný obor u nás lze vystudovat pouze soukromě. Zda nás může naučit psát někdo jiný než my sami, se nejspíš nedozvíme. Na to, jak se k tvůrčímu psaní přistupuje v Německu, se ale podívat můžeme.

18/03/2022 | komentář |

Knihy se přece nevyhazují

Narazili jsme na ně v posledních letech nejspíše všichni — na nejrůznější bibliointervence do veřejného prostoru: v podobě biblioboxů, knihobudek, sousedských knižních koutků. Na koupalištích, u dětských hřišť (zřejmě s představou, že zde rodič místo bdění relaxuje), v banánovkách před antikvariáty, ve veřejné dopravě… Komentář Filipa Tomáše z nakladatelství Akropolis.

01/03/2022 | komentář |

Promarněná příležitost Hledání Jana Skácela

Přiznám se, že dřív jsem takhle vařil, když jsem na vysoké chodil do školy, ze školy do hospody a pak jsem se vrátil hladový na privát na Kolišti. Jak jsem byl většinou tu méně, tu více opilý, měl jsem divné chutě, smíchal jsem všechno se vším, a hlavně že toho pak bylo hodně, najedl jsem se a šel spát.