komentář
09/04/2021 | komentář | Petr Nagy

A zase něco chybí nebo překvapuje…

Máme tu jubilejní 20. ročník literární soutěže Magnesia Litera, na jehož průběh má stejně jako loni nemalý vliv pandemie. Čeho se však koronavirus nedotkl, to je vedle množství přihlášených knih obvyklá diskuse nad zveřejněným výběrem nominovaných titulů.

08/04/2021 | komentář | Helena Huber-Doudová

Nová normalita? Architektura v době postpandemické #1

Jedna z manter a útěch posledních dvanácti měsíců se dá shrnout dvěma slovy: návrat normálu. Bezpochyby vznikne normalita — nezpochybňovaná, „přirozená“ skutečnost — nová. Nemůžeme vědět, jak bude vypadat. Lze ovšem zpětně vysledovat dlouhodobější trendy i historické paralely. Například v architektuře, jak lze usoudit z nového čtení klasického textu Za novou architekturu od Le Corbusiera.

30/03/2021 | komentář | Zbyněk Vybíral

Proč číst Antigonu

Každá četba starověké klasiky připomíná, z jakých šablon vzešla kultura naší civilizovanosti. Čtete a přitom studujete archetypy. Jarní glosa psychologa Zbyňka Vybírala.

25/03/2021 | komentář | Lucie Mikolajková

Lekce amatérismu, nadšenectví a přehlíživosti. K anglosaskému literárnímu překladu

Do angličtiny se z jiných jazyků překládá jen mizivé množství knih. Svět anglosaského literárního překladu je malý ostrůvek nadšenectví a obětavosti, ale i amatérství a diletantismu, který má s kontinentální překladovou tradicí a translatologií společného jen málo. I odtud pramení kontroverze kolem překladu básně Amandy Gormanové: pro Američany znamená překlad prostě něco jiného než pro nás.

18/03/2021 | komentář | Milan Žáček

Na čem pracuju: Pesimistické a existenciální horory

Pro první české knižní vydání v současné době překládám povídky amerického spisovatele Thomase Ligottiho, autora, kterého Washington Post označil za „nejlépe střežené tajemství v současném literárním hororu“. Sbírkou Písně mrtvého snivce si svým způsobem plním dávný sen, protože tento tajuplný tvůrce mě provází už asi dvacet pět let, od doby, kdy jsem si přečetl několik jeho povídek (zmínit musím hlavně „Poslední slavnost s harlekýnem“) a podlehl silnému fluidu jeho přízračné prózy.

11/03/2021 | komentář | Zbyněk Vybíral

Pravidlo povšechnosti

Možná se vám také dlouho po přečtení vybavují některé pasáže z knih. Mně například jeden dialog, přecitlivělý rozhovor mezi kritikem (či kdovíkým) a spisovatelem nad autorovou knihou, který nezapomenutelně popsala Nathalie Sarraute v románu Mezi životem a smrtí.